Na kole pod Everest

Na kole pod Everest
SDÍLEJ:
Tisíc kilometrů na kolech pod nejvyššími horami světa. Jedeme přes Indii, Nepál, Tibet a Čínu. Hledáme dobrodružství. Vybrali jsme si trasu v opačném směru, než všechny expedice před námi. Nespustili jsem se z kopce, ale šlapeme vzhůru.

V Dillí bylo horko. Účastníky dlouhé cyklistické túry překvapila hned na začátku turistická mafie.

Tahali nás po městě

"Šofér autobusu vám řekne, že do centra města už nejede a přehodí vás na taxikáře. Nemáte na výběr a pokračujete taxíkem. Ten vás zase zaveze do obchodu, který musíte navštívit. Jinak se dál nedostanete. Taxikáři v Praze by čuměli, jak se podniká,“ popisuje první zážitky Martin Gremlica, který s Davidem Koribským tvořil cyklistické duo expedice.

S nimi jako týlová jednotka jeli v autě Jan Zvoneček a Oto Jelínek.

Kdo rychleji podplatí

Silniční provoz v této části světa je bez pravidel. Jezdí se vlevo, bez zpětných zrcátek, pořád se troubí, všude jsou šílené zácpy. Kdo chce být rychlejší a nestačí mu klakson, jede v protisměru. Klidně po dálnici. "Nejlepším řešením bylo usnout," doporučuje Koribský.

Z Indie se výprava přesunula do Nepálu. V hlavním městě Kathmandu si její účastníci na celnici vyzvedli kola. Nebylo to jednoduché. "Není tam žádný regál, žádný sklad. Jestli své zboží dostanete, rozhoduje jakási celní rada. A hlavně to, jaký dáte úplatek a kolik lidí v pořadníku tím pádem přeskočíte. Za pět hodin jsme kola pevně drželi v rukách,“ vzpomíná Koribský.

Start byl komplikovaný, protože v Nepálu se stávkovalo, a výprava zůstala po prvních třiceti kilometrech jízdy uvězněná mezi barikádami.

Další problém byl na mostě z Nepálu do Číny. "Měli jsme střevní potíže, ale museli jsem tam vydržet dvě hodiny. Čekali jsme na našeho průvodce, který se k nám nemohl dostat, protože neměl pas."

Polňačka čtrnácté kategorie

"První cesta v Číně byla jednosměrná. Čtyři hodiny se jezdilo tam, čtyři hodiny zpět. Čekalo nás také rychlé a obrovské převýšení: za pár hodin téměř dva tisíce metrů. Ještě jsme nešlapali, ale jeli jsme autem. Bylo to o hubu, na hraně skály, pod námi propast a všude absolutní tma," popisuje trasu Gremlica.

V Nyalamu měla expedice dvoudenní aklimatizaci a vyměnila pronajatý džíp za dodávku. "Polilo mě horko, na první pohled to vypadalo, že se s tím strojem nikam nedostaneme. Ale řidič to nakonec téměř všechno zvládl," oddechl si Koribský.

Průměrný denní výkon na kolech byl podle vzdálenosti mezi městy 90 až 160 kilometrů. Některé úseky byly infarktové. "Při cestě z Nyalamu do Tingri jsme jeli po silnici, která byla podle českých poměrů polní cestou čtrnácté kategorie. Převýšení bylo tisíc metrů. Během čtyř hodin jsem několikrát padl na zem a lapal po vzduchu. Takové situace nešly doma vůbec nacvičit," popisuje Koribský.

Cesta končila výbuchem

Na kopci stál bagr, který tu cestu stavěl. Za ním už žádná vozovka nebyla. Tak se jezdci vrátili. Navíc zažili ještě jednu perličku. Když odpočívali, přišel k nim stavební dělník a chtěl, aby se asi o deset metrů přemístili.

"Sotva jsme přešli, ozval se z místa, kde jsme před tím seděli, výbuch. Takže jsme si jen znovu potvrdili to, co jsme si řekli před výpravou: musíme zapomenout na všechno, co známe z Evropy. Byli jsme v jiném světě."

Základní tábor pod Everestem byl ve výšce 5 200 metrů. Byl to současně bod obrovské únavy. "Sáhl jsem si na dno sil a přepadla mě strašná únava. Bylo to, jako bych jel do zdi. Měl jsem hlad, ale dostal jsem do sebe jen čtyři lžíce polévky. Byla to pravá česká gulášovka, strašně jsem se na ni těšil, ale nedokázal jsem jíst. Padl jsem do stanu a usnul," uvedl Koribský.

Vrchol světa na dosah

Život v základním horolezeckém táboře určovali čínští vojáci. Na všechno bylo třeba povolení, volný pohyb neexistoval. Průvodce výpravy přesvědčil jednoho vojáka, aby českým chlapům půjčil dalekohled.

"Viděl jsem Everest jakoby z padesáti metrů. Jeho špičku a pár metrů okolo ní, na nichž se dá ustát. Bylo to úžasné," nadchl se Koribský. Tábor byl v té době prázdný. Doba expedic začínala o dva týdny později a vojáci uklízeli táborové prostory. Nesbírali odpadky, ale hledali kameny, na něž turisté vyrývají nápisy Free Tibet (svobodný Tibet).

Kameny bez nápisu si s sebou odvezli i členové expedice. Každý prý deset až patnáct šutráků jako dárek pro známé.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

pokračování-3
Jezero je ve výšce skoro pět tisíc metrů. Jsou tam vlny jak na moři, kolem samé sedmitisícovky a blízko horké pramenyCestu zatarasili vojáci s buldozerem. Dál za dolarySvěží expedice potom vyrazila do Lhasy. Měla na vybranou dvě cesty: první, ne příliš zajímavou, oficiální a hlavně povolenou trasu – a druhou, po staré cestě, která se používala dřív, teď se ale opravuje a není povolené ji používat.Tak jako všude ale zákazy lákají. Také naši dobrodruzi zvolili zakázanou silnici.Dlouho smlouvali. Nakonec prošli za deset dolarů.„Věděli jsme, že se po ní cestuje, a to nejvíc v noci, aby hříšníci snížili riziko možných zádrhelů. Jeli jsme autem, abychom měli úsek co nejrychleji za sebou. Bohužel jsme narazili. Na muže v uniformách, na čínskou armádu. Vojáci nám zatarasili cestu buldozerem, abychom je neobjeli.Začali jsme smlouvat, jak ze šlamastyky ven. Nechtěli jsme naletět a hledali jsme nejvyššího velitele, abychom ho mohli správně podplatit. Posílali nás od čerta k ďáblu.Trvalo to pět hodin.Konec byl ale úspěšný – náčelník chtěl za průjezd deset dolarů. To byla směšná částka a zároveň dobrý obchod,“ popsal potíže David Koribský.Dobrý obchod to byl i proto, že se tak výpravě zcela otevřela cesta k posvátnému jezeru Yomoto, které v žádném případě nechtěla vynechat, a kam ani mnozí průvodci, hlavně ze strachu ze sankcí, raději ani nejezdí.Pistácie za houby. Následovaly dva dny strachuDobře si tam rozuměli s místními Tibeťany a provedli s nimi i pochybný výměnný kšeftík. „Ti lidé strašně chtěli naše pistácie a nabídli nám za ně nějaké místní houby. Obchod jsme udělali, slušně jsme poděkovali, ale houby jsme se neodvážili pozřít. Dva dny jsme je vozili v batohu, a když už bylo jisté, že jsme na místě, kde se nikdo z našich obchodních partnerů nikdy nevyskytne, tak jsme je s úlevou vyhodili,“ přidal střípek do mozaiky cesty Gremlica.Od jezera do Lhasy zbývalo už jen 135 kilometrů. Byla to příjemná cesta a hezké loučení s Himalájem. Lhasa leží 3 700 metrů nad mořem. Už kus cesty před ní je vidět, že je to důležité město. Hustý provoz na silnicích zaskočil i naši expedici: „Přijeli jsme do civilizace.“Poslední ikona na tibetské cestě: jezero Namtso Příjezd do Lhasy: odpoledne 5. září 2007.Datum je důležité, protože to byl oficiální cíl expedice Karakoram Highway. Nicméně ještě jedna etapa zůstala otevřen, a to výlet na dva dny k jezeru Namtso, což je druhá největší ikona Tibetu hned po Everestu.„Jezero je ve výšce 4 700 metrů nad mořem a má překrásnou scenérii. Jsou tam vlny jak na moři a celé je obklopené sedmitisícovými horami.Na cestě k němu nás sužovala chumelenice, mráz a náledí. Byl to ale zážitek. Poblíž jsou navíc termální prameny, takže jsme se ve výšce čtyři a půl tisíce metrů vykoupali v horké vodě. Voda měla padesát stupňů plus, mráz deset mínus,“ zapsal si do deníku Koribský.Z Lhasy odjela expedice do Číny, směr další dobrodružství. Od svých průvodců-řidičů dostali Hanáci na cestu bílé šály.„Oni si tam člověka moc váží a dávají to najevo. Bílá šála je symbolem největšího přátelství.“Sbohem, Tibete.PokračováníJiří Gorčík
  • Autor Jarda
  • Datum a čas 26.11.2007 18:47
Reaguj
pokračování-2
Domorodci čile obchodovali. Nabízeli třeba náramky z kostí jaků. Nebo uctili cestovatele instatním pivem. Zatočila se jim hlavaDavid projel louží a rozmrazoval nohu. Dvě hodinyUjeli tisíc kilometrů na kolech přes Indii, Nepál, Tibet a Čínu. Strávili padesát dnů pod nejvyššími horami světa. Chlapi z Hané pokořili trasu, kterou před nimi nikdo podobným způsobem ještě neprojel.V táboře pod Everestem strávili členové expedice tři dny. Byli tam vlastně jediní hosté. Sezona totiž měla začít až za tři týdny. Rádi by se potkali s dalšími expedicemi, třeba proto, aby se s jejich pomocí dostali lépe k internetu a mohli dát o sobě vědět, ale místo toho prožívali spíše ticho pod velehorami.Náramek pro štěstíNicméně úplně sami nebyli. Setkávali se s domorodci, kteří se v této oblasti snaží obchodovat se suvenýry, které vyrábějí z místních zdrojů. Například náramky tvoří z kostí jaků.„Jeden jsem si koupil. Je to originál ruční práce a ta se cení. Stejné věci můžete koupit i v turistických centrech pod horami, ale to jsou už jen repliky a tuctové zboží z Číny,“ říká David Koribský.Další cesta vedla zpod Everestu do Tingri a dál do městečka Shiga. Denní porce 63 kilometrů. Expedice minula místo, kde se staví „dálnice“ k základnímu táboru. Po ní bude ze Shigy putovat pod Everest olympijský oheň.Pořád do kopce. Uhnout nebylo kam. David málem přišel o nohuPak už čekala asi jedna z nejtěžších zkoušek – výjezd na Gyotso Pass. Cesta dlouhá 84 kilometrů vedla doslova bez pár metrů jen a jen do kopce. Převýšení činilo 1 500 metrů. „Bylo to úmorné. Stezka pořád jenom stoupala a foukal proti nám ledový vítr. Jeli jsme to celý den. Tady jsem málem přišel o nohu,“ vzpomíná Koribský.Co se stalo? Někde cestou se asi namočil v kaluži. Ani o tom nevěděl a nevěnoval tomu pozornost. Ale jen do chvíle, kdy mu místo nohy zůstal bezcitný kus ledu.Rozmrazování trvalo dvě hodiny. Tření a klasické metody nepomáhaly.Záchrana přišla v okamžiku, kdy k bezmocnému Davidovi přijelo doprovodné vozidlo. Ve výbavě mělo speciální hmotu, která se během pěti vteřin zahřeje na sedmdesát pět stupňů. Pak se konečně podařilo nohu rozhýbat.„Běhalo mi hlavou, že to není dobrá situace. Vzpomněl jsem si na vyprávění horolezců a na případy, které měly špatný konec,“ přiznal David. Pak už chlapy na kolech čekalo posledních deset kilometrů.„Bylo to brnkání na nervy. Viděli jsme cíl – bránu na vrcholu hory, a pořád jsme k ní nemohli dojet. Zdálo se, že za každou příští zatáčkou si už na ni sáhneme, ale ona byla pořád stejně daleko,“ postěžoval si druhý jezdec Martin Gremlica.Sleduj tupě krajnici, možná dojedešTak jsem si připomněl radu, kterou mi dřív dali kamarádi: tupě sleduj okraj cesty, nikam se moc nerozhlížej, je to jenom kopec, a když jsi dojel až sem, musíš jednou dorazit i na konec,“ přidal postřeh Koribský.Brána Gyotso Pass byla nejvyšším bodem (5248 metrů), kam výprava vystoupala. Dojezd byl velkolepý. U brány vítali hanácké cyklisty turisté, kteří tam jezdí džípama na vyhlídku. „Fotili nás a asi nás považovali za úplné blázny, že jsme se zrovna na to místo vypravili na kolech. Pro nás to ale bylo obrovské vítězství. A hlavně jsme věděli, že ten den už pojedeme jen z kopce. Uklidili jsme se trochu do ticha a kochali jsme se pohledem na Himaláje,“ popsal finále Koribský.Zastavení uprostřed ničehoCesta do údolí pak byla hodně příkrá. Výprava musela několikrát zastavit u vody a chladit brzdy doprovodného vozidla.„Pak jsme dojeli do takové vesničky uprostřed ničeho. Zajímavá byla asi jen tím, že tam přespávají řidiči kamionů. Praštili jsem sebou a spali jsme také,“ říká Gremlica.Pohoda a pivo v prášku. Prý se vyrábí z mléka. Ale motá hlavu. Přišel další den a porce devadesát šest kilometrů. Docela paráda, etapa po rovince a sbírání sil. Na cestě si jezdci vychutnali i zastavení v malé hospůdce. Zase je tam považovali za raritu.A protože se místním Hanáci zalíbili, pohostili je čajem (což se v těchto zeměpisných polohách nedalo odmítnout) a navrch přidali instantní pivo. Příprava byla jednoduchá: do vody se nasype bílý prášek a zamíchá. Chuť to má jako burčák.„Je to místní specialita, dokonce se prý nějak vyrábí i z mléka, ale je dost silný, tak jsme to nějakou půlhodinku rozdýchávali, ale nebylo kam spěchat,“ směje se Koribský.Po dojezdu navštívili cyklisté buddhistický klášter, který je současně místem pro volbu paušalámy, druhého muže po dalajlámovi. „Dýchla tam na nás mystika buddhismu,“ přiznali.Také další dýchnutí bylo až mystické: dva dny odpočinku, přístup na internet, poslání zpráv domů a hygienická očista:„Sundali jsme ze sebe asi třímilimetrový krunýř prachu, bláta a špíny. Vyluhovali jsme se a po pár hodinách to z nás odkapalo.“ PokračováníJiří Gorčík
  • Autor Jarda
  • Datum a čas 26.11.2007 18:46
Reaguj
pokračování
V táboře pod Everestem strávili členové expedice tři dny. Byli tam vlastně jediní hosté. Sezona totiž měla začít až za tři týdny. Rádi by se potkali s dalšími expedicemi, třeba proto, aby se s jejich pomocí dostali lépe k internetu a mohli dát o sobě vědě, ale místo toho prožívali spíše ticho pod velehorami. Nicméně úplně sami nebyli. Setkávali se s domorodci, kteří se v této oblasti snaží obchodovat se suvenýry, které vyrábějí z místních zdrojů. Například náramky tvoří z kostí jaků. „Jeden jsem si koupil. Je to originál ruční práce a ta se cení. Stejné věci můžete koupit i v turistických centrech pod horami, ale to jsou už jen repliky a tuctové zboží z Číny,“ říká David Koribský.Další cesta vedla zpod Everestu do Tingri a dál do městečka Shiga. Denní porce 63 kilometrů. Expedice minula místo, kde se staví „dálnice“ k základnímu táboru. Po ní bude ze Shigy putovat pod Everest olympijský oheň. Pak už čekala asi jedna z nejtěžších zkoušek – výjezd na Gyotso Pass. Cesta dlouhá 84 kilometrů vedla doslova bez pár metrů jen a jen do kopce. Převýšení činilo 1 500 metrů. „Bylo to úmorné. Stezka pořád jenom stoupala a foukal proti nám ledový vítr. Jeli jsme to celý den. Tady jsem málem přišel o nohu,“ vzpomíná Koribský.Co se stalo? Někde cestou se asi namočil v kaluži. Ani o tom nevěděl a nevěnoval tomu pozornost. Ale jen do chvíle, kdy mu místo nohy zůstal bezcitný kus ledu. Rozmrazování trvalo dvě hodiny. Tření a klasické metody nepomáhaly. Záchrana přišla v okamžiku, kdy k bezmocnému Davidovi přijelo doprovodné vozidlo. Ve výbavě mělo speciální hmotu, která se během pěti vteřin zahřeje na sedmdesát pět stupňů. Pak se konečně podařilo nohu rozhýbat.„Běhalo mi hlavou, že to není dobrá situace. Vzpomněl jsem si vyprávění horolezců a na případy, které měly špatný konec,“ přiznal David. Pak už chlapy na kolech čekalo posledních deset kilometrů. „Bylo to brnkání na nervy. Viděli jsme cíl – bránu na vrcholu hory, a pořád jsme k ní nemohli dojet. Zdálo se, že za každou příští zatáčkou si už na ni sáhneme, ale ona byla pořád stejně daleko,“ postěžoval si druhý jezdec Martin Gremlica.„Tak jsem si připomněl radu, kterou mi dřív dali kamarádi: tupě sleduj okraj cesty, nikam se moc nerozhlížej, je to jenom kopec, a když jsi dojel až sem, musíš jednou dorazit i na konec,“ přidal postřeh Koribský. Brána Gyotso Pass byla nejvyšším bodem (5248 metrů), kam výprava vystoupala. Dojezd byl velkolepý. U brány vítali hanácké cyklisty turisté, kteří tam jezdí džípama na vyhlídku. „Fotili nás a asi nás považovali za úplné blázny, že jsme se zrovna na to místo vypravili na kolech. Pro nás to ale bylo obrovské vítězství. A hlavně jsme věděli, že ten den už pojedeme jen z kopce. Uklidili jsme se trochu do ticha a kochali jsme se pohledem na Himaláje,“ popsal finále Koribský. Cesta do údolí pak byla hodně příkrá. Výprava musela několikrát zastavit u vody a chladit brzdy doprovodného vozidla. „Pak jsem dojeli do takové vesničky uprostřed ničeho. Zajímavá byla asi jen tím, že tam přespávají řidiči kamionů. Praštili jsem sebou a spali jsme také,“ říká Gremlica. Přišel další den a porce 96 kilometrů. Docela paráda – etapa po rovince a sbírání sil. Na cestě si jezdci vychutnali i zastavení v malé hospůdce. Zase je tam považovali za raritu. A protože se místním Hanáci zalíbili, pohostili je čajem (což se nedalo odmítnout) a navrch přidali instantní pivo. Příprava byla jednoduchá: do vody se nasype bílý prášek a zamíchá. Chuť to má jako burčák. „Je to místní specialita, dokonce se prý nějak vyrábí i z mléka, ale je dost silný, tak jsme to nějakou půlhodinku rozdýchávali, ale nebylo kam spěchat,“ směje se Koribský. Po dojezdu navštívili cyklisté buddhistický klášter, který je současně místem pro volbu paušalámy, druhého muže po dalajlámovi. „Dýchla tam na nás mystika buddhismu,“ přiznali. Také další dýchnutí bylo až mystické: dva dny odpočinku, přístup na internet, poslání zpráv domů a hygienická očista: „Sundali jsme ze sebe asi třímilimetrový krunýř prachu, bláta a špíny. Vyluhovali jsme se a po pár hodinách to z nás odkapalo.“Svěží expedice potom vyrazila do Lhasy. Měla na vybranou dvě cesty: první, ne příliš zajímavou, oficiální a hlavně povolenou trasu – a druhou, po staré cestě, která se používala dřív, teď se ale opravuje a není povolené ji používat. Tak jako všude ale zákazy lákají. Také naši dobrodruzi zvolili zakázanou silnici. „Věděli jsme, že se po ní cestuje, a to nejvíc v noci, aby hříšníci snížili riziko možných zádrhelů. Jeli jsme autem, abychom měli úsek co nejrychleji za sebou. Bohužel jsme narazili. Na muže v uniformách, na čínskou armádu. Vojáci nám zatarasili cestu buldozerem, abychom je neobjeli. Začali jsme smlouvat, jak ze šlamastyky ven. Nechtěli jsme naletět a hledali jsme nejvyššího velitele, abychom ho mohli správně podplatit. Posílali nás od čerta k ďáblu. Trvalo to pět hodin. Konec byl ale úspěšný – náčelník chtěl za průjezd deset dolarů. To byla směšná částka a zároveň dobrý obchod,“ popsal potíže David Koribský. Dobrý obchod to byl i proto, že se tak výpravě otevřela cesta k posvátnému jezeru Yomoto, které v žádném případě nechtěla vynechat, a kam ani mnozí průvodci, ze strachu ze sankcí, raději ani nejezdí. Dobře si tam rozuměli s místními Tibeťany a provedli s nimi i pochybný výměnný kšeftík. „Ti lidé strašně chtěli naše pistácie a nabídli nám za ně nějaké místní houby. Obchod jsme udělali, slušně jsme poděkovali, ale houby jsme se neodvážili pozřít. Dva dny jsme je vozili v batohu, a když už bylo jisté, že jsme na místě, kde se nikdo z našich obchodních partnerů nikdy nevyskytne, tak jsme je s úlevou vyhodili,“ přidal střípek do mozaiky cesty Gremlica. Od jezera do Lhasy zbývalo už jen 135 kilometrů. Byla to příjemná cesta a hezké loučení s Himalájem. Lhasa leží 3 700 metrů nad mořem. Už kus cesty před ní je vidět, že je to důležité město. Hustý provoz na silnicích zaskočil i naši expedici: „Přijeli jsme do civilizace.“ Příjezd do Lhasy: odpoledne 5. září 2007. Datum je důležité, protože to byl oficiální cíl expedice Karakoram Highway. Nicméně ještě jedna etapa zůstala otevřen, a to výlet na dva dny k jezeru Namtso, což je druhá největší ikona Tibetu hned po Everestu. „Jezero je ve výšce 4 700 metrů nad mořem a má překrásnou scenérii. Jsou tam vlny jak na moři a celé je obklopené sedmitisícovými horami. Na cestě k němu nás sužovala chumelenice, mráz a náledí. Byl to ale zážitek. Poblíž jsou navíc termální prameny, takže jsme se ve výšce čtyři a půl tisíce metrů vykoupali v horké vodě. Voda měla padesát stupňů, mráz deset,“ zapsal si do deníku Koribský. Z Lhasy odjela expedice do Číny, směr další dobrodružství. Od svých průvodců-řidičů dostali Hanáci na cestu bílé šály. „Oni si tam člověka moc váží a dávají to najevo. Bílá šála je symbolem největšího přátelství. Sbohem Tibete.“ Pokračování
  • Autor Jarda
  • Datum a čas 26.11.2007 18:45
Reaguj
Celkem 3 příspěvky v diskuzi


Sprostá gesta a jazykové hříčky na dalekých cestách

Sprostá gesta a jazykové hříčky na dalekých cestách

Průvodci cestovních kanceláří zažívají na zájezdech mnoho nečekaných a úsměvných situací. Tady je několik příběhů z české Cestovní kanceláře SEN, která se specializuje na exotické dovolené.... celý článek

Poláček: "Tiše brečím, protože mám pocit, že umřu."

TEST Skládací láhev Hydrapak Stash

registrovat

Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Turistický informační portál WhereToStay.Tips kde naleznete fantastické rady kde se ubytovat, kde jíst a co vidět, v lokalitách celého světa.



Nejčtenější články

Pickpocket Hotspots, kapsářské ráje

Pickpocket Hotspots, kapsářské ráje

Ve kterých městech řádí nejvíce kapsářů? Časopis TripAdvisor vybral 10 metropolí, kde vás s velkou praděpodobností okradou. 

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Moravia Sport - veletrh Olomouc, Flora 22.-23.6. 22.6.
Food Festival Nový Jičín, Archa 23.6.
Zraz Klubu slovenských turistov Piešťany 2.7.
Outdoor Trade Show - veletrh Velká Británie, Stoneleigh 3.-5.7. 3.7.
Eurobike - veletrh Německo, Friedrichshafen 8.-10.7. Cyklistika 8.7.
Liberecko ve stínu sopek - výstava Turnov, Muzeum Českého ráje 17.7.-9.9. 17.7.
Colours of Ostrava Ostrava 18.-21.7. Worldmusic 18.7.
Africký festival Dvůr Králové nad Labem, ZOO 21.-29.7. 21.7.
Outdoor Retailer - veletrh USA, Salt Lake City 23.-26.7. 23.7.
Flora léto - veletrh Olomouc 16.-19.8. 16.8.

Diskuse

Salza . placení za parkov... Milan, 22.6.2018 22:51, 2 příspěvky
Zimní přechod hřebene Krá... Hřebenovky, 22.6.2018 19:43, 1 příspěvek
FCM Kolíňák, 22.6.2018 18:06, 1 příspěvek
Koloběžka Milan, 21.6.2018 18:19, 8 příspěvků
Helma na kolo Marek, 21.6.2018 18:17, 16 příspěvků
nabídka půjčky armstrongholdingsplc, 20.6.2018 19:33, 6 příspěvků
doplnění Jarda, 20.6.2018 10:04, 2 příspěvky
Koloběžka Horydoly , 19.6.2018 15:30, 8 příspěvků
Helma na kolo Kuba Turek, 19.6.2018 15:22, 16 příspěvků
Koloběžka Mirek, 19.6.2018 12:50, 8 příspěvků

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Tour de aleje Horydoly , 22.6.2018 12:31
Odkaz všem starým lidem: ... milan šupa, 21.6.2018 18:03
Re: Zdravá strava Horydoly , 19.6.2018 0:10
Re: Šumava Horydoly , 19.6.2018 0:04
Safe Footwear Michael Smith, 16.6.2018 10:44
Job: Showman na veletrh v... Horydoly , 7.6.2018 11:21
Kurz lezení na pískovcový... Horydoly , 5.6.2018 13:26
Bikesraz na Vysočině 2018 Horydoly , 4.6.2018 12:18