Letošní zima je pro milovníky ledopádů k uzoufání. Horolezci mlsně nahlížejí do potoků, skalních komínů a vodopádů, aby pokaždé zklamaně zjistili, že zase nezamrzly. Vzali jsme proto za vděk aspoň potokem mezi Vraným a Jarovem u Vltavy kousek nad Prahou.
Ledopád u Vraného nad Vltavou není nic moc extrovního. Spíš je to takový nezáživný položený kus ledu. Když ale nikde v dalekém širokém okolí Prahy nic nezamrzne, tak aspoň tady něco studeného a křehkého zůstává.
Nic těžkého na padesát metrů
Obtížnost zdejšího ledového lezení dosahuje sotva WI 2. Vyleze ho tedy každý s jakýmkoliv vybavením včetně starých tupých maček a turistických cepínů.
Jedná se o široký ledový svah nad železničním tunelem mezi Jarovem a Vraným na pravém břehu Vltavy. Náročnější je pouze prvních deset metrů. Poté se led pokládá na méně strmý křovinatý svah a můžeme pokračovat vzhůru bez jištění.
Celková délky ledu bývá čtyřicet až padesát metrů. Letos zatím narostly jen pármetrové výšvihy a mezi nimi leží led mezi štěrkem pokrývajícím dno údolíčka.
Led je pouhých pár centimetrů tlustý a teče pod ním voda. Nelze tedy mluvit o jištění pomocí ledových šroubů, a tak nezbývá, než se jistit smyčkami o křoví v okolí výstupu.
Prvovýstup jsme nechali dalším odvážlivcům
Kvůli zdánlivě dobrým podmínkám jsme ještě zkusili vylézt lákavý kout vpravo od závěru ledového splazu (ve směru výstupu). Celkem jednoduchý drytooling dosahoval ve spodní polovině obtížnosti asi tak 3 UIAA s tím, že většinou jsme mohli zasekávat cepíny do zmrzlé trávy a jen minimálně jsme lezli rukama.
Ani jsme však nedolezli první délku ze dvou, protože se radikálně změnily poměry. Pevné zmrzlé drny roztály na hranici stínu a slunce. Cepíny jimi jenom projížděly. Návrat byl dramatický, protože z cesty není jiného úniku, než slézt přesně to, co se vylezlo. Jištění bylo poněkud pofiderní, pokud rovnou nechceme říci, že je k ničemu a nechtěli bychom do něho za žádnou cenu spadnout.
Pro případné prvovýstupce, kteří přijdou po nás, uvádíme informace o cestě: Výstup vede nejprve pětatřicet metrů ledovým žlabem k jedinému stromu uprostřed údolíčka. Od něho traverzujeme dvěma travnatými lávkami v drolivé skále doprava (nad lávkami jediný dobrý friend střední velikosti). Míříme na balkonek v koutě (pahýly stromů). Z balkonu přímo vzhůru travnatou stěnkou mírně vlevo od skalního žlábku (tady jsme skončili). Dostaneme se na plošinku ve žlabu (zdravý strom je zřejmě dobré jištění na stanoviště po cca 35 m). Skalním koutem vzhůru ke stromům na temeni (cca 20 m).
Návrat slaněním je možný jen ze stanovišť, odjinud musíme slézt. Na temeno skály se nelze jinudy dostat, než vylezenou cestou.
Doprava
Pod ledopád u Vraného přijedeme autem nebo přijdeme pěšky po silničce mezi železnicí a řekou z Vraného do Jarova. Do Vraného jezdí vlak zvaný Posázavský pacifik z Prahy na Dobříš. Na kole můžeme dojet po cyklostezce z Prahy až do Zbraslavi a poté pokračovat po klidné silničce do Vraného.
Doporučené vybavení na ledopád u Vraného
2x50 m lano hrudní a sedací úvazek přilba mačky 2 cepíny 4 expresky 3 karabiny se zámkem slaňovací a jistící brzda 3 smyčky 3-4 ledové šrouby lékárnička mobil teplé a nepromokavé oblečení včetně rukavic
CLIMBING GUIDE Letošní skalkařskou sezonu jsme zahájili 17. března na Kněžívce u pražského Letiště. Loňskou jsme ukončili 27. prosince na nedaleké Dynamitce na břehu Vltavy. Obě patří do seriálu Kick&Climb - přijedeme na koloběžkách, vylezeme
Chcete si užít spoustu zábavy při sázení bez jakýchkoli problémů? Pak si musíte vybrat tu správnou sázkovku. Ne všechny totiž nabízí stejnou úroveň služeb a příležitostí.
Vůně a obrazy kvetoucích třešňových stromů jako při májové premiéře před deseti lety vytvořily kulisy Trailu Praha i v půlce března. Místy vysvitlo teplé sluníčko, běželo se i kolem líbajících se milenců u sochy
Pořídit výbavu na hory, s sebou obnáší značnou vstupní investici. Když přidáme ještě cenu ubytování, skipasů a vůbec cest za lyžováním, jsme na vyšších desítkách tisíc, které se v osobním rozpočtu nemusí podařit
Zase jsme jednou naběhli na připravené vidle! Přelezli jsme celý hřeben Malého Javorového štítu ve Vysokých Tatrách. Místo očekávané lehké vyhlídkové túry jsme absolvovali těžký celodenní boj je skálou, trávou