Legionářský vlak jede Sibiří

Že se legionáři významně zasloužili o vznik československého státu, se každý učil ve škole. Jak ale vypadal legionářský vlak, ve kterém brázdili Transsibiřskou magistrálu a bojovali s bolševiky? Kolik vojáků v něm cestovalo? Jak v něm žili? Jak bojovali? Jaké měli spojení s domovem?

Odpovědi na tyto otázky a ještě mnohem více najdete v rámci projektu Legie 100, když se vystavuje replika legionářského vlaku.

Organizátoři sehnali původní vagóny z dob Rakouska-Uherska a upravili je tak, jak legionářský vlak vypadal. Jediné, co nesedí, je rozchod kol, protože ten je na ruských železnicích širší. Najdete zde štábní, ubytovací, sanitní a poštovní vagón. Z oken výhružně koukají slavné kulomety Maxim a připraveno je i horské dělo.

V poštovním voze si všimněte neuvěřitelné cifry, která udává, kolik dopisů odešlo z vlaku domů. Podle organizátorů výstavy to byl světový rekord, protože přes podatelnu přešly čtyři miliony psaní. Najdete i původní psací stroj v azbuce.

Součástí výstavy jsou panely s vyčerpávající nabídkou informací, map a fotografií. Nejvíc mne uchvátila výstava velkoformátových fotografií , které pořídil během návratu ze Sibiře přes Spojené státy domů legionář Václav Balcar. Je to fascinující podívaná.

Legie ovládly Transsibiřskou magistrálu

Ruskou armádu bolševici rozložili v roce 1917. Rudé gardy měly pár tisíc bojovníků. V celém Rusku nebylo vojenské síly, která by stála za řeč kromě 40 000 československých legionářů. Byli to zběhové z Rakousko-uherské armády. Nebo také dobrovolníci bojující na straně bolševiků a poté proti nim. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se díváme na dějiny.

Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

Vznikající Rudá armáda bojovala po celém Rusku na mnoha frontách. Proto byli bolševici donuceni vyklidit Ukrajinu, uzavřít nevýhodný Brest-Litevský mír a proto také začali intenzívně agitovat v zajateckých táborech, aby do Rudé armády naverbovali dostatek vojáků. Rusové totiž do Rudé armády nevstupovali, a pokud ano, vyfasovali uniformu, vyzvedli si žold a odešli domů.

Plány československých bolševiků, že z Legií odejde do Rudé armády 15 000 mužů, byly mylné. Za dva měsíce agitace získala Rudá armáda z českých řad jen 150 mužů.

Neúspěch agitátory přiměl ke slovním útokům na Radu, Masaryka a vedení Legií. Současně bolševici verbovali zajatce Ústředních mocností  do Rudé armády. Obrovský vliv v místních sovětech a jednotkách Rudé armády získali Maďaři a Němci, na mnoha místech tvořili až 80 % jednotek, nepřátelští vůči Československým legiím.

Většinu vlaků s Legionáři bolševici nepustili dál, nesplnili tak dohodu o propuštění Čechoslováků z ruského území, a neustálé kontroly a požadavky na odevzdání dalších a dalších zbraní ohrožovaly bezpečnost samotných vojenských transportů.

Vedení Legií ztratilo důvěru v Moskvu, bolševiky a jmenovitě vojenského komisaře Lva Trockého. Rozhodlo se zajistit průjezd Sibiří vlastními silami. Začátkem května 1918 se situace zhoršila. Lev Trockij se rozhodl, že Legie, které ještě nejsou ve Vladivostoku, z Ruska neodjedou a budou rozpuštěny a vojáci začleněni do Rudé armády, neposlušný zbytek bude pracovat v průmyslu.

Bolševici se 7. května neúspěšně pokusili zajmout nejbojovnějšího muže Legií, tehdy kapitána Radolu Gajdu, který vyvázl jen proto, že byl ozbrojen.

11. května bolševici obsadili kanceláře Českoslovenké národní rady v Moskvě a zatkli Prokopa Maxu.

Incident v Čeljabinsku mezi Maďary a Čechy byl záminkou, aby sovětští bolševici zajali české vojáky a důstojníky. Legionáři poté odzbrojili místní jednotky rudých a obsadili město.

18. května se v Čeljabinsku rozhodlo, že cílem je Vladivostok. Československé legie ujistily, že se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí Ruska.

21. května rozkazuje Lenin rozpuštění Legií silou a osobně v agituje na veřejnosti proti Legiím. Při tom ho postřelila eserka Fanny Kaplanová, čímž začalo období Rudého teroru.

25. května bolševici zaútočili proti československému vlaku na stanici Marianovka nedaleko města Omsk. V noci legionáři, částečně beze zbraní, zaútočili na kasárny a sklady bolševiků a po vyzbrojení převzali kontrolu nad klíčovými body Transsibiřské magistrály.

Začaly tvrdé boje obzvlášť s Němci a Maďary, tvořícími většinu tehdejší Rudé armády. Čechoslováci zajaté bolševiky rozdělovali - Rusy obvykle propouštěli, ale Maďary, Němce a české bolševiky popravovali. Stejně postupovali i jejich protivníci. Tvrdé boje trvaly po celou dobu přesunu do Vladivostoku až do 7. února 1920.

Marina Cvetajevová ve víru bolševické revoluce: 
Mýtus a skutečnost (životopis) a Verše Čechám (básně) 

Zlatý poklad zmizel a carská rodina byla zavražděna

V Kazani převzali českoslovenští legionáři celý zlatý ruský státní poklad obrovské hodnoty, který později předali jednomu z vůdců bílých Alexandru Kolčakovi. Na výzvu spojeneckého velení se pak dostal zlatý poklad pod ochranu legionářů ještě jednou. Jeho následný osud je nejasný. Jedna z teorií říká, že částí zaplatili Legináři bolševikům ve Vladivostoku a 182 tun zlata se dostalo do trezoru nové československé Legiobanky. Ukradený ruský zlatý poklad možná tak přímo financoval konsolidaci právě vznikajícího Československa. Měl o tom vědět i prezident Tomáš Garrigue Masaryk, možná levoboček rakouského císaře Františka Josefa I. 

Kromě zlata se Legie pokusily zachránit cara Mikuláše II. a jeho rodinu ze zajetí, ale to se jim nepodařilo. Týden před dobytím Jekatěrinburgu byla carská rodina vyvražděna na přímý příkaz Lenina. Akci vedl židobolševik Jakov Sverdlov a po něm se město také v sovětských dobách jmenovalo Sverdlovsk.

Českoslovenští legionáři dobyli všechna velká města Sibiře, ovládli celou Transsibiřskou magistrálu v délce 8000 kilometrů včetně převozu přes Bajkal. Obsadili 39 ze 40 tunelů okolo tohoto obrovského jezera, ačkoliv je němečtí inženýři pod vedením bolševiků zaminovali. Japonci nakonec pomohli Čechoslovákům při obsazení železničních uzlů nad Vladivostokem a při bojích na Ussuri i dobytí Chabarovska

Z Vladivostoku se na spojeneckých a prvních československých lodích dopravili legionáři do Československa. Poslední transport opustil Rusko 2. září 1920. 

INFO: Legiovlak

Zobrazit místo Turistika na větší mapě