Zelené vodácké peklo na Svitávce

Říčka Svitávka tekoucí kousek za hranicemi bývalého sovětského vojenského prostoru Ralsko se letos asi stala oblíbeným vodáckým tokem.

Ralský komplet

Proč tomu tak je, nám zůstalo skryto. Horní tok v Lužických horách je téměř celý rok nesjízdný, střední tok od Lindavy do Zákup mírně meandruje hluboko pod úrovní okolní krajiny a dolní tok pod Zákupy je zelené peklo.

Svitávka není krásná, vodácky zajímavá, čistá a dokonce na několika místech silně zapáchá. Poslední tři kilometry je potřeba neustále prorážet zátarasy z větví a stromů, nebo přenášet lodě po bažinatých březích.

Pro příznivce oblasti Ralska má ovšem své kouzlo, protože patří do kompletu zdejších říček Mohelka, Panenský potok, Ploučnice a Robečský potok.

Kilometráž není přesná

Nasedáme do kajaků na horním konci Velenic nad jezem. Nejnovější vodácká kilometráž se o něm zmiňuje jako o zbytcích jezu, ale není to pravda. Je to sice nízký, ale nepoškozený betonový jez.

Po třech kilometrech pohodlných meandrů přijíždíme k malé vodní elektrárně v Nových Zákupech. Potok se tu v betonové navigaci zúží na tři metry. Jez se dá na kajaku skočit, váleček pod ním je však i za nižší střední vody nepříjemný a je potřeba dávat pozor, kam a jak se z něho loď vynoří.

Jez v Nových Zákupech je v kilometráži označen jako nesjízdný, ale to se týká jen otevřených kanoí. Vystoupit před ním je nutné na levý břeh, protože vpravo je budova s elektrárničkou.

Protržený jez

Zato jez o další kilometr dál má být sjízdný, avšak spíše není. Je protržený a číhají v něm ostré kameny. Na plastové lodi lze jet pořád rovně až na začátek náhonu, tam vystoupit a přetáhnout loď doleva do starého koryta. Náhon je suchý.

Hned za protrženým jezem číhá zához z ostrého kamení. Na plastových lodích ho lze sešoupnout, ale nafukovačky by zde mohly přijít k úhoně.

Krásné hluboké meandry

Dále jedeme nejkrásnějším úsekem Svitávky. Ostrými meandry nás protáhne proud, který dodává rychlosti našim lodím. Hluboko pod úrovní okolní krajiny pozorujeme prudké břehy a divokou přírodu.

Míjíme dvě zříceniny mlýnů, podjíždíme dva silniční mosty a vjíždíme do Zákup. Zdá se, že poklidně projedeme pod opraveným zámkem. Jenže místní úřady zde vydláždily koryto a to se rozlilo do šířky. Tím pádem je zde jen po kotníky vody a my musíme ven z kajaků. Dobrých tři sta metrů kráčíme korytem skrze město a lodě táhneme za sebou.

Zábavný skluz u zemědělců

Když znovu nasedneme, sešplouchneme pár stupínků, a ocitneme uprostřed luk v napřímeném korytě. Je to dost nezáživé, ale aspoň na závěr nás čeká zábavné místo. Dlouhý kamenný skluz u zemědělské farmy v Božíkově končí v laguně, kde se dá pohodlně počkat na všechny členy vodácké výpravy.

Pod Božíkovem získává Svitávka znovu přírodní ráz. Ještě sjedeme poslední rozvalený jez. Poznáváme ho podle staré propusti u levého břehu, nad kterou stojí kamenný překlad na dvou pilířích.

Vodácké peklo

Odtud jde už do tuhého. Probíjíme se zarostlým korytem. Kroutí se bažinami v hustém křoví, občas leží přes potok padlý strom. Tři kilometry do Ploučnice nám trvají celou hodinu. Samotné ústí mezi Brennou a Heřmaničkami je dobře maskované a neznají ho dokonce ani domorodci.

Další tři kilometry pádlujeme po Ploučnici, která nám připadá jako široká pohodlná řeka, ačkoliv běžný vodák ji má za zarostlou úzkou říčku.

 Ralsko na lodi

Panenský potok s kajakářem panicem

Eskymování s prckem na Mohelce

Vodnatá Mohelka na kanoi

Čtyři lehké řeky na jaro

Peklo na Robečském potoce

Ploučnice, řeka totálních romantiků

Dostatek vody na Svitávce