FOTODÍLNA Pro ty, kdo na cestách fotografují nebo s tím chtějí začít. HANDICAP Rubrika o lidech, kteří přes omezení sportují a užívají si života. TRAFIKA Zde najdete ke stažení zajímavé tištěné publikace ve formátu PDF. ZÁKAZ VSTUPU! Příloha o tom, co se nesmí, ale běžně dělá.
Pro Poláky jsou totiž Bieszczady synonymem pro prvotřídní dovolenou a Bieszczadzka kolejka je turistickou atrakcí, kterou nemohou vynechat.
Železnička je pro turisty v provozu pouze v letní sezóně. O víkendech a svátcích se jezdí od května do září. Každodenně se můžeme svézt o prázdninách od 1. července do 31. srpna.
Nejoblíbenější třicetikilometrová trasa Majdan - Pryszlup stojí 12 zlotých, delší cesta Majdan - Wola Michova přijde na 15 zlotých. Děti mají třetinovou slevu.
Zpěv ve vláčku
Historická lokomotiva táhne otevřené vagónky s dřevěnými lavicemi. Kryje je pouze střecha. Místy dosahuje rychlosti zdatného chodce, jindy to mašinfíra rozjede až na třicítku.
Poláci berou výlety trochu jinak než čeští turisté. K jízdě patří pivo, kořalka, přátelské popovídání a často zpěv. Vlak se rozjede a to je pokyn pro mladé i staré, aby hromadně zapěli národní hity.
Trochu jiní Poláci
Možná narazíte na skupiny návštěvníků, jejichž polština zní trochu jinak. Připomíná ruštinu, ukrajinštinu a možná i češtinu. Jsou to původní obyvatelé zdejšího kraje, případně jejich děti a vnuci.
Ještě dnes jezdí zavzpomínat na místa, kde prožili mládí. Bylo krušné. Bojkové a Lemkové během pár desítek let několikrát změnili stát, ve kterém žili. Prošly přes ně třikrát bojující armády tam a zase zpět.
Nejhorší ale byli komunisté. Chudý národ se pod jejich vládu dostal už před druhou světovou válkou. Zjistil tedy velmi brzy, o co jde. Vítal proto nacistickou armádu jako osvoboditelku. Moc si nepomohl, ale pořád to bylo lepší, než být stalinskou državou.
Větší část území národa, který se hlásil spíše k Ukrajině, než k Polsku, zabral po válce Sovětský svaz. Polsko se tehdy posunulo o něco na západ. Co mu ukradli Rusové na východě, to zabralo na západě Němcům. Získalo tehdy dnešní Podkrkonoší.
Sem vystěhovalo Bojky a Lemky, blízké příbuzné Rusínů a Huculů ze Zakarpatské Ukrajiny. Důvodem ale nebylo dosídlení bohatého kraje po Němcích.
S rudým i černým ďáblem bojovali na smrt
Polští i sovětští komunisté, když se dostali k moci, rozprášili ruku v ruce odbojný národ. 28. dubna 1947 spustili akci Wisla a během čtyř měsíců přesídlili lidi z ukrajinských hor do polských rovin.
By to trest za existenci Ukrajinské osvobozenecké armády, která se spojila s ďáblem Hitlerem proti ještě horšímu antikristu Stalinovi, za jednotky generála Vlasova, který osvobodil Prahu, a za politiku Štěpána Bandery, který chtěl pro svůj národ aspoň trochu důstojný život.
Když komunistická Rudá armáda dostihla ozbrojené složky, část jich povraždila na místě a většinu odvezla na smrt do svých koncentračních táborů. Zbytek, který se na čas zachránil útěkem na západ, nebo změnil identitu, zemřel za záhadných okolností během padesátých let. Kolik vražd měly na svědomí různé komunistické tajné policie, se už nikdo nikdy nedozví.
Obětí se stal i hlavní bolševický plánovač
Snad historická spravedlnost způsobila, že plánovač akce Wisla a bolševický generál Karol Świerczewski byl zavražděn v lesích u Baligrodu těsně před spuštěním svého nelidského plánu.
Komunistická vláda jeho smrt samozřejmě hodila na povstalce, ale jak už to v podobných případech bývá, spekuluje se také o vraždě nepohodlného velitele z rozkazu polských komunistů. Jen připomeňme, že podobně dopadl i bolševický major Sochor v Čechách.
Vypálený kraj na břehu řeky Solinky
Bieszczadzka kolejka dnes projíždí opuštěným údolím řeky Solinka. Zastavuje jen u několika samot. Přitom tu Lemkové a Bojkové před akcí Wisla obývali zalidněná městečka a obce. Všechny museli opustit a polská armáda je vypálila.
Poté tu bylo několik desítek let vojenské území a život se sem vrací jen pozvolna. Ještě tuto zimu se nás na slovenské straně hor zeptal zcela vážně starý Slovák, zda je městečko Wetlina stále ještě vypálená, že si to jako dítě pamatuje.
Možná největší zajímavost skrývá Solinka nad obcí Cisna. Tady se velmi zvláštním způsobem těžilo železo. "Lidé sbírali mech na rašeliništích a v bažinách, poté ho pálili a tím z něho dostali železo," poučuje bieszdzadský ochránce přírody Grzegorz Sitko. "Byla ta samozřejmě málo výnosná technologie a železáři tedy byli velmi chudí."
AUDIO: Bieszczady (5 MB, mp3, 4:50 min) - turistika, cyklistika a lyžování podle Kuby Turka
