FOTODÍLNA Pro ty, kdo na cestách fotografují nebo s tím chtějí začít. HANDICAP Rubrika o lidech, kteří přes omezení sportují a užívají si života. TRAFIKA Zde najdete ke stažení zajímavé tištěné publikace ve formátu PDF. ZÁKAZ VSTUPU! Příloha o tom, co se nesmí, ale běžně dělá.
Večerní tmou šlapeme hlubokým sněhem. Vracíme se do údolí. Mrazivý ledový amfiteátr rádi vyměníme za vyhřátou hospodu. Krev se díky pohybu dostává do rukou i nohou. V hlavě zůstávají vzpomínky na soukromé strachy, veřejné pády a neskutečně krásné ledové lezení.
...a to vám právě neřeknu. Vím totiž, že slaňovat z mostů dolů se nemá. Lézt po nich nahoru také ne. Most totiž není přírodní úkaz, je to lidský výtvor a jako takový i někomu patří. Takže si představte naprosto anonymní most kdesi na jihu České republiky, jak se ve svitu měsíce tiše vypíná nad údolím, z nedaleké obce občas vítr přivane duc-ducání z místní diskotéky a sem tam taky vytí nějakého psího melancholika.
V neutěšené rovině mezi Alpami a Skandinávií nemají skialpinisté jinou možnost, než vyrazit do Krkonoš. Jsou to nejvyšší, nejzasněženější a nejprudší kopce daleko široko. Přinášíme základní přehled terénních sjezdů. Téměř všechny jsou zakázané zelenými úředníky.
Opravdová zima začala v Krkonoších právě uplynulý víkend. Nebylo možné nechat lyže zahálet. Vyrazili jsme aspoň na jeden den. Vybrali jsme si trasu z Harrachova do Rokytnice a zpět. Každým rokem nám obstarává úvod do bílé sezóny.
Boj o hraniční přechod Modrý sloup na Šumavě se znovu rozhořel. Bývalá obchodní stezka a poté svážnice dřeva je pro české turisty zakázaná. Na německé straně je zpevněná až k hranicím. Na české straně se jde lesní pěšinou, protože pár stovek metrů před hranicemi se o starou cestu dlouho nikdo nestaral.
Sjezdařská sezóna v Krkonoších skončila. Naposledy se o právě uplynulém víkendu lyžovalo na Mísečkách a ve Svatém Petru. Na hřebenech jsou však stále možnosti pro běžkařskou turistiku a skialpinismus. Přinášíme aktuální informace.
V krkonošském Obřím dole (Česko) a na nad Malým Stawem (Polsko) krásně natekly ledopády. Jsou v dobré kondici pro horolezectví. Připomínáme, že lezení na české straně Krkonoš je zakázané.
Přestože považujeme vysokohorskou turistiku za jeden z nejnebezpečnějších koníčků, rozhodli jsme se před pár lety přejít Vysoké Tatry. Ne snad po hlavním hřebeni jako nějací Pavouci nebo Plulíkové, ale ani jako spořádaní turisté po Magistrále.
Nastává ten smutný čas, kdy, jak to tak vypadá, musíme zamáčknout slzu pro pomalu tající ledové stěny, kužele, krusty, glazury a ledopády. Prostě za všechny ty plochy, kterých je u nás poskrovnu, a při tom nám je na nich tak dobře.
Všechny vojenské prostory, které v Čechách zabrala komunistická armáda, jsou si velmi podobné. Vypadá to v nich jako na Šumavě. Pláně zarostlé vysokou trávou střídají hluboké lesy.
Tak jsme tu! Teď už jen doufáme, že nás nikdo nenačapá. Sejdeme do míst, kde jeskyně klesá a je třeba slanit dolů přes dvě průrvy, které se černají jako hluboké studny.
Podle návštěvního řádu Tatranského národního parku může turista přijít k chatě Plesnivec z doliny a po odpočinku nebo přenocování pokračovat značenou cestou na pomezí Vysokých a Belianských Tater. Kdo by si však nechal ujít něco tak jedinečného, jako jsou Belanky!?
Nejlepší terény pro ledové lezení v Česku jsou v krkonošském Labském dole. Minulý rok přinesly Horydoly průvodce po Labské jámě v horní části dolu, teď předkládáme přehled lezení ve spodní části.
V Českém ráji dosáhl počet cyklistů takového stavu, že se Správa chráněné krajinné oblasti rozhodla omezit jejich pohyb rozmístěním cedulek s označením "Stezka pouze pro pěší" a symbolem škrtnutého kola.
Po zveřejnění článku o vozících, do kterých lze posadit malé děti a připojit je za bicykl, se na redakci Horydoly obrátilo několik rodičů s dotazy ohledně legálnosti takových souprav.
