Tlak ochranářů na horolezce sílí

Ty se snaží prosazovat zákazy vstupu do některých atraktivních oblastí nebo aspoň v nich omezit sportovní aktivity.

To by samozřejmě snížilo atraktivitu oblastí pro návštěvníky. „Názor místních ochranářů je potřeba brát jako odborné stanovisko a ne jako konečný verdikt,“ říká k tomu náměstek ministra životního prostředí Ladislav Miko. Úřední šiml přesto řehtá nenápadně dál. Uvádíme několik příkladů.

Suché skály

Dominantní skalní hřeben u Turnova byl vždycky cílem turistů, kteří používají okružní stezku vybavenou dřevěnými žebříky a protierozními zábranami. Po pevném pískovci, který se neničí na rozdíl od ostatních skalních měst Českého ráje ani ve vlhku, lezou každý víkend desítky horolezců. Žije z nich několik hospod, obchodů a tábořiště v Malé Skále. Když před pár lety nastoupila do vedení správy chráněné krajinné oblasti Český ráj Lenka Šoltysová, objevily se najednou různé důvody pro uzavření skal. Zelení úředníci jednou mluví o erozi pod skálami od pěších návštěvníků, jindy o neestetických bílých skvrnách od magnézia, které zanechávají horolezci na pískovcových stěnách, a posledním ochranářským trumfem je tvrzení o pohybu skal kvůli letošnímu suchu. O popis konkrétních škod a plánovaných opatření žádá outdoorový server Horydoly spolu s podnikatelským týdeníkem Profit Lenku Šoltýsovou bez jakéhokoliv výsledku již několik měsíců.

Svoji polévku si přihřál i zástupce UNESCO Stuart Chap, který posuzuje návrh České republiky na zařazení sedmi pískovcových skalních měst do seznamu nejdůležitějších světových přírodních památek. Na setkání se zástupci obcí a úřadů prohlásil, že podle jeho poznatků se horolezci nechovají ke skálám šetrně. Doslova mluvil o „železe trčícím ze skály". Měl tím na mysli tradiční zajišťovací kruhy zabetonované do stěn.

Tiské stěny

Pískovcové skalní město na hranicích s Německem nedaleko Ústí nad Labem je populární mezi cyklisty na horských kolech i horolezci, ale většinu návštěvníků tvoří pěší turisté z obou stran hranic. Pod skálami je na turistickém ruchu závislých několik lepších restaurací i obyčejných hospod, obchody a kiosky, mnoho penzionů a dva kempy. V létě proto zapůsobila jako blesk z čistého nebe zpráva, že ochranáři chtějí Tiské stěny zavřít. Málokdo věděl, odkud tato zpráva pochází, a tak byli místní podnikatelé nervózní. Posléze se ukázalo, že hrozba vyšla z úst ředitele chráněné krajinné oblasti Labské pískovce Wernera Hentschela, který ji vyslovil při jednání na obecním úřadě v Tisé.

„To je nesmysl, o uzavření skal se neuvažuje,“ říká v telefonickém rozhovoru. O pár vět později ovšem konstatuje: „Uzavření třeba na pět let je poslední možností, jak přivézt lidi k pořádku.“ Že nakonec jde jen o plácnutí do vody jednoho úředníka, potvrzuje Martina Husáková z Ministerstva životního prostředí, která má na starosti jednání s horolezci: „Tady na ministerstvu o tom nikdo nic neví.“

Podle Hentschelových slov mu ani tak nevadí cyklisté s drapáky na pneumatikách či horolezci s lany, ale spíše spaní na černo v lese, rozdělávání ohňů, špatné parkování a hluk od návštěvníků v obcích. Na otázku, zda-li by to neměly řešit spíše pořádkové síly, než plošný zákaz vstupu do přírody, odpovídá: „Máme jen patnáct dobrovolných strážců na celou oblast od Děčína po Petrovice, navíc ne všichni mají pokutové bloky. Profesionálové přešli do nově zřízeného národního parku České Švýcarsko.“

Čertovy skály

Buližníkové skály u středočeské vísky Černolice jsou již sto let využívány na horolezecký výcvik. Vždy byli cílem turistů a v posledním desetiletí se v okolí jezdí masivně na horských kolech. Skály totiž stojí na začátku Brdských Hřebenů, kudy vede populární cyklistická trasa.

Černolice popularity skal nijak nevyužívají a hladoví a žízniví návštěvníci míří do nedalekých Všenor nebo si berou zásoby s sebou do batohu. Možná proto vypouští obecní zastupitelé mezi návštěvníky mlhavé zprávy, že chtějí dostat horolezce ze skal. Jdou na to přes ochranu přírody, ale na přímou otázku odpovídá místostarosta Antonín Zdeborský šalamounsky: „Obec Černolice netvrdí, že žádá zákaz lezení po skálách, pouze konstatuje že je potřeba dodržovat na tomto území vyhlášení místa chráněného území. Povoleni pro lezeni je kompetentní vydávat Krajský úřad.“ Naznačuje tím jakési prohřešky návštěvníků proti zájmům ochrany přírody, ale Profitu je odmítl upřesnit. Podle dlouholetých zkušeností autora tohoto článku se čistota a přírodní stav okolí skal spíše zlepšují.

Svatošské skály

Rulové Svatošské skály nad Ohří mezi Loktem a Karlovými Vary jsou oblíbeným cílem při výletech na kole, v lodi, pěšky i s lanem. Přímo pod nimi je z návštěvníků živa jen jedna na restaurace, ale na začátku a konci výletní trasy je jich mnoho.

Jak se tam mluví o zákazu vstupu a horolezectví, popisuje místní horolezec René Rumlena: „Oficiální informaci dostal vedoucí horolezeckého oddílu osobně. Já ji získal od pána z Loketských lesů, na jejichž pozemku se skály nalézají s prosbou o rozšíření této informace dál. Viděl nás na skále a prostě nám řekl, že lezeme, kde se již nemá.“

„V současné době není žádná část Svatošských skal uzavřena pro horolezectví,“ uvádí na pravou míru zavádějící zprávy Jaromír Bartoš ze správy chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Ale protože na každém šprochu je pravdy trochu, jde s pravdou ven: „Omezení činnosti plánujeme s novou vyhláškou rezervace. Důvodem k uvažovanému omezení horolezecké činnosti je devastace rostlinného krytu během přístupu k patám skal, svahová eroze na vyšlapaných cestách a ničení keřového patra, především tisů.“

Krkonoše

V Krkonošském národním parku platí již delší dobu zákaz vstupu mimo značené cesty. Doplatili na to především provozovatelé hřebenových ubytovacích a stravovacích zařízení, protože kvůli tomu k nim jezdí málo lyžařů.

Dříve oblíbené sjezdové terény z Luční a Studniční hory, do Obřího i Labského dolu, podél Bílého Labe a mnohé další dnes sjíždějí jen nenapravitelní romantici pod hrozbou vysokých pokut. To samé se týká i nejlepší tuzemské oblasti pro lezení po zamrzlých vodopádech v Labském dole. Český horolezecký svaz se každý rok snaží o získání výjimky z přísného zákona a povolit ledové lezení, ale nedaří se mu to.

Částečně kvůli ochranářským zákazům zaniklo ubytování v Labské a Luční boudě, méně je i zákazníků v boudě U Bílého Labe.