Sánský kanál na kole proti proudu

Jsme Pražáci, do Nymburka jezdí z hlavního města vlak, ale přesto jsme vzali za vděk autem.

Bylo to levnější a bez nervů. Navíc jsme se nemuseli sklánět před příkořím od modré armády železničářů.

Soutok Mrliny a Labe

Auto jsme zadarmo zaparkovali na vedlejší ulici u soutoku Labe a Mrliny u vodní elektrárny. Dělají to tak místní cyklisté a in-line bruslaři, protože se tady protíná několik cyklostezek.

My jimi pro tentokráte pohrdneme. Jedeme nejprve po staré Poděbradské, na křižovatce za Nymburkem odbočíme doleva na Křinec. Ještě před první vesnicí Budiměřice přetíná silnici Sánský kanál.

Tady končí kanál

Abychom dodrželi náš plán, uděláme si krátkou zajížďku. Odbočíme doleva přes pole a dojedeme k protipovodňové hrázi. Po ní dokráčíme k soutoku Mrliny a Sánského kanálu.

Vše je zarostlé lebedou a křovím, železný mostek přes kanál je zralý na propadnutí.

Vracíme se na silnici, jedeme po ní kousek zpět a u lesíka odbočujeme doleva na zpevněnou polní cestu.

Je vidět, že o pole a cesty přes ně se tu staraly mnohé generace sedláků. Jede se příjemně, cesta nikam neuhýbá. Několikrát se však zastavujeme, protože úroda mirabelek, hrušek a jablek tady leží ladem. Břicha máme za chvíli nacpaná k prasknutí.

První mlýn Pátek

Projedeme skrze Křečkov, několik kilometrů jedeme po silnici, ale to nás nebaví. Kde to jde, uhneme doleva k lesu a podél Sánského kanálu střídáme lesní a polní cestu. Záleží na tom, jak zrovna zemědělci orali, sklízeli a seli. Sjízdnost cesty se tady mění co sto metrů.

V Pátku prohlížíme první mlýn a jez. Za mlýnem začínal obrovský, mělký a umělý rybník Blato. V 15. století, kdy byl postaven, patřil k největším v Čechách. Dnes z něho zbyl kachňák nad mlýnem a zbytek byl vysušen na úrodná pole.

V Pátku se na chvíli napojujeme na cyklotrasu. Vede nás vlhkým loukami v osadě Nové Mlýny. Dnes je to vlastně jen velká budouva kdysi výstavního mlýna. Po cestě se jede dobře, protože je posekaná.

VIDEO Sánský kanál na kole

Třetí mlýn Mlýnek

Za Novými Mlýny odbočujeme zase do terénu. Usilovně šlapeme po břehu. Moc to ale nejde, protoře oráč zajížděl s pluhem až ke stromům a v čerstvé podmítce se kola boří do hlíny.

V Odřepsích to vzdáváme a najíždíme na silnici. Za pár minut se ale ke kanálu vrátíme a přes posekaná pole si razíme cestu k poslednímu třetím mlýnu zvanému Mlýnek. Honosná budova a velkorysá dispozice bohatého statku je bohužel znehodnocená zubem času.

Za Mlýnkem jedem kus po poli a po nějaké době se zjeví jako dar z nebes traverza položená přes kanál. Slouží coby provizorní můstek. Kola přes ní převedeme a po necelém kilometru drncání na uhrabaném poli vjíždíme na silnici a po ní do Opolan. Po silnici následují Opolánky a Žehuň.

Zelená značka podél Cidliny neexistuje

V Dobšicích přejíždíme most. Rádi bychom si dali oběd v hospodě, ale ta je zavřená. Bereme tedy za vděk aspoň odpočívadlem před vesnicí. Tak honosnou cyklistickou odpočívku jsme snad nikde jinde neviděli. Několik informačních tabulí, botanickou zahrádku, pavilonek, lavičky a cestičky vysypané štěrkem zaplatila Evropská unie.

Koukáme do mapy a rádi bychom jeli po zelené turistické značce na levém břehu Cidliny až do Libic. Značka ale už není, cestička částečně zarostla a částečně byla rozorána. Těžká terénní jízda končí až u jezu, kde se z řeky Cidliny odpojuje Sánský kanál.

Protože je léto a teplo, koupeme se nad jezem v teplé vodě. Skoro nás neosvěžila, jak je prohřátá.

Slunečnice nás tlučou do hlavy

Jedeme dál po levém břehu. Cesta až do Sán je už lepší, vyšlapaná od rybářů a projetá od cyklistů.

Jenže za Sány se nám zase ztrácí. Zemědělci zaseli obrovský lán slunečnic. Prodírat se půl kilometru mezi obrovskými květinami, které nás zralými a těžkými květy mlátí po hlavách, a tučnými tlustými stonky zahrazujíy cestu, je doslova cyklistické peklo.

V Opolanech proto přejíždíme na druhou stranu řeky po lávce a pro dnešek končíme naše terénní snažení. Díky bohu je na hlavní ulici otevřená hospoda. Utopenci a pivo nám dodávají energii na dojetí.

Perfektní cyklostezka nás moc nebere

Po silnici jedeme do staroslavných Libic. Na chvilku se zastavujeme na Slavníkovském hradu, kde došlo nejméně ke dvěma krveprolitím, na které kroniky vzpomínají už tisíciletí, a které dosvědčují, že slovanská povaha není vůbec holubičí, ale především dravčí.

Z Libic už se vracíme po perfektní, ale celkem nudné cyklostezce / in-line stezce podél Labe přes Poděbrady do Nymburka nazpátek k autu. Dá se tu najíst i napít v několika zájezdních hospodách a stáncích.

To ale není nic pro nás. Odnesli jsme si daleko silnější zážitky z terénu podél Sánského kanálu a Cidliny.

A propos: Pádloval jste už někdo po Sánském kanále na lodi?

Doprava

Do Nymburka jezdí vlak i autobus. Zaparkovat osobní auto doporučujeme mimo centrum (placená stání), nám se osvědčila ulice U Cukrovaru hned vedle jezu na soutoku Labe a Mrliny.

Obtížnost

Celkem jsme ujeli 47 km, z toho polovinu v terénu a třetinu v těžkém terénu. Polabí je sice rovina, ale neustále jsme jezdili po oranici a na zarostlých pěšinách, občas jsme museli kolo tlačit. Trasa tedy není vhodná pro děti ani výletníky.

Doporučené vybavení

Přilba, cyklistický dres, nášlapné pedály nebo klipsny, pohodlné turistické tretry nebo pevné boty, bunda, rukavičky, jídlo a pití (hospody jsou většinou přes den zavřené), lepení a nářadí, batůžek, mapa, mobil, peníze, blikačka pro případný pozdní návrat po silnici.