Tatry Mystérium

Takových podobných určitě viděl každý turista ve svém životě několik. Mají jednoduché schéma. Vždy jsou v nich záběry horských štítů, turistů, horolezců a typických zvířat. V polovině střihne režisér do filmu nějakou velehorskou květenu a vodu tekoucí idylickými potůčky. Přijde bouře, déšť a sníh. Potom se vyčasí, ve zkratce divák shlédne nějaký skanzen, historický vláček či důležitou lanovku. Ke konci padne večer, objeví se západy slunce za horami, poslední parsky dne skrze skalní štěrbiny a nakonec následuje krátká rekapitulace.

Pavol Barabáš v jednáctiminutovém filmu beze slov Tatry Mystérium přidal navíc spousty mlhy. Na diváka se neustále valí mraky, jejich bílá peřina přetéká přes skalní hřebeny, ukrývá stáda kamzíků a převaluje se pod nohama horolezců.

Milovník a znalec Vysokých Tater může podrobně studovat, který štít je který, a z jakých míst je režisér a kameraman v jedné osobě snímal, ale pro nezúčastněné je to už od prvních minut nuda.

Minimálně srovnatelné filmy stejného druhu byly natočeny například pro oblast rakouského Grossglockneru (promítají se ve všech infostřediscích v okolí), či italských Dolomit (prodávají se v tamních knihkupectvích jako suvenýry).

Žádný z nich se ovšem nechlubí hlubokomyslným sloganem, jako tatranské dílko: "Filmová esej o velkolepém tajemství hor a mystériu člověka, které je ukryto v srdci přírody. Člověk nikdy neprohlédne natolik, aby pochopil absolutní, transcendentální hodnotu přírody. Může se jí však dotknout, poznávat jí v detailech a zamilovat si jí skrze svou pokoru. Odhalování sil přírody se pro člověka stává objevnou cestou po svém vnitřním světě…"