Volby v Indonésii

Parlamentní volby v Indonésii jsou příslibem stability v celé jihovýchodní Asii

Tento rok je ve znamení neobyčejné politické aktivity po celém světě. V zemích pěti kontinentů proběhlo nebo proběhne osmedesát celostátních voleb včetně třiceti voleb prezidentských. Výjimkou není ani největší muslimská země na světě, Indonésie, kde v pondělí proběhly volby do parlamentu, a v červenci je na pořadu dne historicky první přímá volba prezidenta.

Přestože naše europocentricky orientovaná média tuto část světa až na výjimky důsledně opomíjejí, průběh a výsledek druhých demokratických voleb od pádu Suharta je očekáván s napětím všemi západními i asijskými pozorovateli. Ačkoli se to nezdá, jde zde o mnoho. Indonésie je totiž opravdu významný hráč na mezinárodním poli.

Vynechejme klasické čistě geografické superlativy (největší souostroví, stovky etnik hovořící stovkami jazyků a dialektů, tisíce živočišných druhů, atd.) a přihlédněme k politicko-ekonomickým aspektům. S 234 miliony obyvatel jde o čtvrtou nejlidnatější zemi světa a nejsilnější ekonomiku jihovýchodní Asie, produkující více než čtvrtinu hrufbého domácího produktu regionu zemí ASEAN. Politická váha této ostrovní říše spočívá mimo jiné v obrovských přírodních zdrojích a strategické poloze podél námořní cesty z jižní Asie na Dálný východ. Indonésie je také největším exportérem zkapalněného zemního plynu na světě, s odběrateli jako Japonsko, Spojené státy, Čína a Jižní Korea.

Ačkoli Indonésie patří mezi země, které postihla asijská krize v druhé polovině 90. let nejvíce, nyní o šest let později zažívá vytrvalý hospodářský vzestup a má reálnou šanci postoupit alespoň do druhé ligy asijských tygrů, jak již měla nakročeno těsně před neblahými událostmi let 1997 - 1998 trefně zvaných krismon (krisis moneter).

Potenciál je zde obrovský, ovšem rozhodující je politická stabilita této země, kvůli mnohým nábožensko-etnickým a separatistickým konfliktům přezdívané „kolos na vratkých nohách“. Perspektiva stability a opravdové demokracie v této zemi by mohla být zárukou větších jistot v celém regionu a de facto v celém světě.

Právě proto očekávají politologové, státníci i investoři výsledky voleb s opatrnou nadějí. A jistá naděje tu svítá. Navzdory drobným rozmíškám kolem pár set nedodaných voličských průkazů a mírným zpožděním se sčítáním hlasů hodnotí průběh mezinárodní pozorovatelé průběh voleb velmi kladně. Dokonce i početná delegace pozorovatelů Evropské unie. K zatím jedinému významnému konfliktu, který zastínil pozitivní příslib voleb, došlo v neutuchajícím ohnisku násilí severosumatránském Acehu, kde armáda během dvou dní zastřelila osm separatistických rebelů.

Strana Paní Mega utrpěla těžkou ztrátu

Přestože poslední výsledky ze čtvrtka večera naznačují těsné vedení vládnoucí strany Demokratické strany Indonésie – Zápas prezidentky Megawati Sukarnoputri, předběžný výsledek 20,8 procenta je dozajista studenou sprchou oproti minulým volbám, kdy PDI-P obdržela nejméně 32 procent. Výsledek je pro „zápasící demokraty“ o to více zneklidňující, že jim na paty šlape bývalá vládnoucí strana Golkar se dvaceti procenty. Ta navíc ještě v předchozím sčítání hlasů dokonce o pár desetin vedla. I kdyby Golkar případně o nějaké procento spadl, tato čísla naznačují, že mnoho minulých voličů bylo zklamáno vládou málo razantní Megawati, a mnozí jiní voliči stále touží po stabilitě, byť vykoupené vládou železné pěsti.

Na třetím místě s necelými 14 procenty se zatím drží Strana obrození národa (PKB) bývalého prezidenta Abdurrahmana Wahida, za kterým stojí miliony tradičních venkovských muslimů hlavně východní Jávě, z nichž velká část je sdružena v hnutí Nahdlatul Ulama (Vzkříšení ulamů – tj. náboženských vůdců).

S mírným odstupem za muslimy – tradicionalisty je pak radikálnější islámská Sjednocená strana rozvoje. Na místě pátém figuruje největší překvapení těchto voleb Strana demokratů a její vůdce Susilo Bambang Yudhoyono, bývalý ministr obrany. Přestože tato nová strana zatím obdržela pouze 7,5 procenta, její charismatický vůdce má šanci zvítězit v přímých prezidentských volbách za necelé tři měsíce. I z tohoto důvodu nemá Bu Mega (paní nebo též matka Mega) v budoucnu křeslo jisté, a předáci její strany již nabídli koaliční spolupráci nadějným Demokratům a dalším stranám, které by byli ochotné vytvořit společnou platformu.

Ať už víteznou koalici vytvoří kdokoli, je důležité, aby to byli takoví politici, kteří povedou Indonésii ke stabilitě a prosperitě. Ta je klíčová například i proto, aby se z této zatím sekulární muslimské země nestala další líheň radikálů, potažmo teroristů. Na každý pád na výsledky si ještě pár dní počkáme, protože nyní v době psaní tohoto článku bylo sečteno jen kolem 42 milionů hlasů, tj. méně než třetina z hlášených 147 milionů voličů, kteří demokraticky volili teprve podruhé od pádu Suharta demokraticky a úplně poprvé pak individuálně hlasovali pro své zástupce v parlamentu.