Cyklista není Marťan

Před několika lety jsem se na základě serie článků pana Hrubíška v časopise Cykloturistika začal zajímat o lehokola.

Přivedlo mne to k pravidlené četbě webů o nich a následně ke skupině lidí používajících bicykl ke každodennímu dojíždění místo auta nebo hromadné dopravy. K lidem, jejichž primárním způsobem přepravy se stalo kolo.

Proměnilo mi to svět cyklistiky nevídaným způsobem. Když si představíte cyklistu, co se vám vybaví?

Armstrong

Před časem pro mne Pan Cyklista byl maník v lycře na nablýskané silničce, něco na způsob Armstronga. Člověk klapající po chodníku kuframa a bruslící na schodech. Borec co ujede třeba tři stovky kiláků v kuse.

Král Šumavy

Pak se to změnilo v podobný druh, ale zablácený od hlavy k patě, opět v lycře, ovšem v jeho botách už se dá pohybovat a i někam dojít. Jezdí na horském kole, o víkendu si dá nějakých padesát až sedmdesát kilometrů po cestách necestách skrz lesy. Zase namakaný borec, možná spíš už trochu hobík jezdící Krále Šumavy. No a dnes tyhle týpky mám za Marťany.

Mimozemšťan

Určitě už jste taky zažili útok z Marsu. To jdete po lese a najednou se odněkud ze stráně vysype skupina bytostí ve svítivých oblečcích, podivných rukavičkách, návlečcích, šátcích, místo očí blýskavé černé podivnosti, na hlavách barevný zázraky a v pusách hadičky. Zařvou něco jako U...ni v...e! a řítí se na přepad jiných pokojně jdoucích pěšáků na nedělním výletě. To byli Marťani.

Pan Cyklista

Pan Cyklista je dnes u mne člověk v běžném městském oblečení jedoucí ne pro povyražení, ale protože se potřebuje někam přepravit a pro tento účel nespaluje ropu, ale živočišný tuk. Jeho kolo se vyznačuje bytelnými blatníky až na zem a kompletními světly. To jsou hlavní znaky toho, že to myslí vážně a jezdí pravidelně.

Kolo je pro něj nikoli ozdoba na střeše dvoutunové benzínožravé bestie a předmět hovoru v nedělní hospě, ale nástroj pro dopravu sebe sama. Není tak změkčilý, aby pro přesun vlastního těla potřeboval auto.

Madam Cyklistka

Do extrému to přivádí Madam Cyklistka. Jede na kole obtěžkaném dvěma kabelami a nesundá ji z něj ani sníh nebo náledí. Madam Cyklistka ujede ročně třeba tisíc kilometrů, ale neví o tom, protože si to neměří. Nezajímá ji to. Ona jede ne proto, aby se nenudila, ale aby dojela na nákup, do práce, na hřbitov...

Takových cyklistů si dnes vážím nejvíce. A kde v tu dobu jsou Marťani? Patrně na Marsu a přiletí až na jaře, až bude Slunce vůči Marsu a Zemi ve správné pozici.

S pozdravem Váš prostý praktikující cyklista.

P.S.: Jo a než začne nějaký flamewar, poznamenám, že nemám nic proti přilbám a dalším bezpečnostním pomůckám. Sám je používám.