Opravdová Velká Fatra: Klačianská

Autobusem přejíždíme hřeben Nízkých Tater přes Donovaly a ve Starých Horách chytáme místní spoj, který nás odveze až do Turecké (610 m n.m.) přímo pod vleky.

Tisíc metrů nahoru

Vlekaři jdou sice do práce a rolby jsou nastartované, ale sněhu je málo a vleky nejezdí. Čeká nás tedy skoro tisícimetrové převýšení. Stoupáme pěšky, sněžnice a běžky si zatím lebedí, jak se jim lehce stoupá. V polovině sjezdovky nasazujeme lyže, lepíme pásy a skialpy mají jasně navrch.

Na Lišce (1446) je otevřený bufet, jehož obsluha vaří pár turistům čaj a úpěnlivě čeká na sněžení a spuštění vleků.

Skrze mraky a vlhký vítr se prodíráme do kopce na Krížnou (1574). Skialpy jedou jakoby samy, běžky jsou dobře namazané a také stoupají, jen sněžnice si pod fousy mumlají něco o nepříjemné dřině.

Běžky jedou

Dlouhým sjezdem a mírným stoupáním na Ostredok (1592) a dál na Suchý vrch (1550) vede stopa, jako když střelí. Běžky si tady užívají hvězdné chvíle. Prudký sjezd hlubokým prašanem v řídkém lese ovšem dostane do čela zase skialpy. Běžky několikrát skončí hlavou dolů hluboko ve sněhu.

Salaš pod Suchým je prázdná. Nabízí se ideální přenocování pro všech dvanáct dobroduhů, a tak už dál nejedeme. Dalších osm lidí na sněžnicích, kteří se zjevili k večeru, se k nám naskládalo jednoduše. Za to salaš Ponorka o kousek níž v lese je plná. Jak by ne, když je oproti minulým letům opravená, zateplená, vybavená novými kamny a v rámci možností čistá.

Druhý den ráno se protloukáme přes skalnaté a křovinaté Kýšky (1340). Sněžnice se konečně dostávají ke slovu, lyže putují do rukou a ty, které zůstávají na nohou, se lámají. Do konce túry budou muset vydržet. Naštěstí nepřišly k úhoně kovové hrany, které je drží pohromadě.

Skialpy stoupají

Nekonečné stoupání na Ploskou (1532) není příjemné v zimě ani v létě. Natož pak v mracích, za větru a deště se sněhem. Běžky zaostávají, skialpy jdou dopředu. Ještě větší náskok získávají ve sjezdu k chatě u Borišova. Někteří jedou s nalepenými pásy, jiní je sundavají a užívají si dlouhého prudkého kopce.

V chatě pod Borišovom by se dalo přespat, ale je ještě brzy. Dáváme si tedy jen něco k pití a pokračujeme dál. Skialpy získávají převahu v prudkých výstupech i sjezdech po ostrých hřebenech horských luk Šoproně (1370) a Javoriny (1338).

Sněžnice kličkují

Pár metrů za vrcholem Javoriny začíná lyžařské peklo. Úzká skalnatá hřebenovka se prudce houpe nahoru a dolů, cestička je často zatarasená spadlými stromy a zarostlá křovím. Sněžnice jsou tady ideálním přesunovým prostředkem. Skialpy s nalepenými pásy i bez nich zoufale kličkují v prudkých zalesněných úbočích, běžky málem vypustí duši.

Nejdrsnější sjezd vede ze Štefanové (1305). Před Malým Lyscem (1298) padá do hustého lesa tma, a tak mizíme z hřebene. Se zapnutými čelovkami sjíždíme po modré značce. Ve dne by to byl krásný slalom mezi vzrostlými stromy, ale v noci značku po pár stovkách metrů ztratíme. Naštěstí nás vedou čerstvé stopy pěšího turisty. Sněžnice jsou pořád vhodné, ale jen co narazíme na potok a sklon svahu se zmírní, sviští skialpy silvestrovskou nocí. Běžky už toho mají dost.

Stanování pod hřebenem

Podél zdrojnic potoka Vodky vede lesní svážnice, která míří do Jasenské doliny. Na prvním rovném a suchém místě stavíme v zimní noci stany. Druhý den následuje dvouhodinový sjezd nejprve po traktorové svážnici a poté lesní silničkou do Lysce ke skiareálu Babia hora. Tady končí svoji pouť zlomené lyže, odtud odjíždíme autobusem do Vrútek na vlak. V nouzi se odtud dá dojít přes Belou a Košťany až do Martina, ale je cesta po silnici na další dvě až tři hodiny.

Pokud bychom nezdrhli z hřebenu, mohli bychom přejít celou Klačianskou Fatru. Nepříjemný je skalnatý Kľak (1394), ale za ním se hřeben nenápadně rozšiřuje a zmírňuje. Za Príslopem (1067) už se jede buď po loukách nebo vysokým lesem bez vážnějších překážek. Cestu je vhodné ukončit na Ľubochnianském sedle a sjet do Ľubochni (451). Výstup na závěrečnou Kopu (1187) je sice příjemný, ale sestup vede mezi skalkami velmi prudkým a obtížně sjízdným svahem.

Doporučené vybavení

Batoh 40 l (se stanem raději 60 l), lyžařská výzbroj (skialpy, telemarky + pásy, hůlky, boty, nebo sněžnice), nepromokavá a prodyšná bunda a kalhoty, čepice, funkční prádlo, rukavice, mapa nebo GPS, busola, nůž, jídlo na tři dny, pití v termosce, čelovka, lékárnička, mobil, bivakovací pytel (případně stan), karimatka, spací pytel, vařič, zapalovač, palivo, nádobí, lžíce, tmavé brýle, krém proti slunci, peníze, doklady. Lavinové vybavení (pípák, lopata, sonda) obvykle potřeba není, stejně jako není nutná přilba. První polovina trasy se jde se po bezpečném hřebeni podél zimního tyčového značení a druhá polovina orientačně jasným hřebenem v lese.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

 Slovenské hřebenovky pěšky

Belianské Tatry - Skalné Vráta
Belianské Tatry - Ždiarska Vidla 
Bílé Karpaty
Bukovské vrchy
Chočské vrchy  
Malá Fatra na jaře
Malá Fatra nonstop
Malá Fatra Lúčanská
Nízké Tatry - tábořiště na hřebeni
Roháče na jaře
Vysoké Tatry - přes sedla
Okolní hory
POLSKO: Bieszczady

 Slovenské hřebenovky na lyžích

Zimní romantika na východě
Slovenské Rudohorie
Nizké Tatry - východ (Králova hola)
Nizké Tatry - centrální část (Ďumbier a Chopok)
Nizké Tatry - západ (Chopok)
Malá Fatra - hřeben na těžko
Malá Fatra - centrální část
Malá Fatra na jaře
Malá Fatra - Belské lúky
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na těžko
Velká Fatra - Rakytovský hřeben s přespáním na chatách
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na lehko
Velká Fatra - Klačianský hřeben
Velká Fatra - Krížňanský hřeben na sněžnicích
Velká Fatra - Křížňanský hřeben
Vysoké Tatry
Roháče
Okolní hory
UKRAJINA: Zakarpatská Hoverla
POLSKO: Bieszczady - Rawka