Dolné diery plné ledu

Míjíme billboard, který nás zve na Malino Brdo. Je na něm borec, co leze na umělém ledovém sloupu. Jenže v Ružomberoku regulérně prší. Jedeme tedy dál. Odbočujeme s přímého směru na Dolný Kubín, Párnicu. Zastavujeme v Terchové.

Drobně prší. Rozhodujeme se pro oběd v místním hotelu. Dědka necháváme v autě. Spí. Natvrdo.

Nápad

Při obědě navrhuji, abychom déšť nedéšť, šli nakouknout do Dolných dier. Vezmeme i věci na lezení. Chtěl bych kamarádům ukázat lezení v ledu. Dám jim příležitost, aby si zkusili sami, jak je krásné. Nejsem si však jistý, jestli vůbec nějaký vhodný, nakloněný led v tuhle dobu najdeme.

Realizace

Z auta vytahujeme vercajk. Řinčení železa budí Dědka, kterému barvitě líčíme kulinářské zážitky z oběda. Musíme však hodně přehánět. Stravování ve slovenských restauracích příliš nelahodí oku, jak jsme zvyklí u nás. Ne že by nám nechutnalo, ale jídla jsou strohá, bez oblohy či jiné úpravy.

Hned vedle auta začíná ledová plocha. Instruuji adepty ledového lezení o nebezpečnosti chození po vodním ledu a pro podporu tvrzení si nazouvám mačky. Rámovky se jen nacvaknou, proto ihned mizím. Skryt za prvními stromy mačky opět zouvám a jdu pohodlně dál. Kamarádi sundávají mačky až mnohem později. Teprve když kolem nich projde několik turistů v teniskách, pochopili, že jsem si z nich vystřelil.

Pohádka

Vstupujeme do údolí. Svahy se dramaticky rychle přibližují. Podle narůstající strmosti stěn tušíme blízký vchod do soutěsky Dolné diery. Potok je stále více uvězněn pod ledovým příkrovem, přecházíme sněhové i ledové můstky.

Stezka je dobře schůdná, prošlapaná množstvím turistů. Ze stěn visí rampouchy ledu a tu a tam je vidět i souvislejší ledový splaz. Čím hlouběji se noříme do soutěsky, tím více ledu nás obklopuje. Polezeme?

Kocháme se pohádkovým prostředím, a můžeme si krky vykroutit při hledání, do čeho bychom mohli zapíchnout pikl. Procházíme uzoučkou soutěskou, stěny se trošičku pokládají. Konečně jsme na místě. Asi 25 metrů dlouhý flák ledu se sklonem něco přes 50 stupňů.

Je to zaledněný konec jakéhosi žlábku, kterým během dne stéká voda z rozpuštěného sněhu a zde dole se mění na ledopád. Ideální pro ukázku i vyzkoušení.

Polezeme!

Nazouváme mačky, navazujeme se. Sklon ledu mi dovoluje bezpečně stoupat, takže jen v rámci výukového programu vrtám vždy po pár metrech tři vývrtky. Víc jich nemám. Musím se vrátit, nechávám se spouštět. I tak to byla paráda.

Cestou dolů si všímám červených skvrn, které jsem zanechal. Až nyní si uvědomuji, že jsem si nevzal rukavice takže to odnesly klouby na prstech. Cestu vzhůru jsem označkoval pořádně. Převazujeme se.

Na řadě je přítelkyně. Na dotaz kudy má lézt ji odpovídám: „Jdi po červené“. Narážku pochopila až po pár metrech. Zpočátku předvádí klasické chyby nováčků. Lepí se na led, špatně zakopává nohy, s cepíny máchá jako s plácačkami na mouchy. Chvilku jí trvá, než přijde na princip karabiny a vývrtky. Přesto se souká výše a výše.

Neustále probíhá výukový program. Jeho výsledkem je, že poslední metry už leze, jak má. Vypadá docela jistě a dokonce projevuje z lezení i radost. Odjišťuji ještě jednoho kámoše. Ten pro změnu ignoruje přední hroty maček a neustále se snaží našlapovat na bočních hroty. Protože lezení na takto položeném ledu není nic složitého, stačí troška talentu ke sportování a člověk brzy sám pochopí co má dělat. Ne jinak to bylo i v tomto případě. Brzy dolezl k poslednímu šroubu a nechal se spustit.

Dědek

Pro vysoko zašroubovanou vývrtku vylezl Dědek. Jediný z nás má s lezením skutečné zkušenosti. A to i z hor nejvyšších. I když roky nelezl, potvrdil pravidlo o tom, že co se jednou naučíš, to hned tak nezapomeneš. Pohyboval se s takovou jistotou a elegancí nahoru i dolů, že mne napadlo že jsem úplný břídil.

Hlouběji do soutěsky

Balíme vercajk a jdeme se projít hlouběji do soutěsky. Potok je zamrzlý jen v místech, kde není silný proud. V něm už ledopády dávno roztály. O to dramatičtěji to v soutěsce vypadá. Hukot vody ve vodopádech se střídá s naprostým tichem v místech, kde je potok ještě skryt pod silným příkrovem ledu.

Lákal by mne průstup alespoň Dolnými dierami. Na to ale dnes už nezbývá čas.