Bílé ruce - předmět doličný

V některých oblastech je tak zvané maglajzování nebo mágování dokonce běžná praxe. Český horolezecký svaz ani orgány ochrany přírody si s nešvarem nevědí rady.

Většina pískovcových skal leží v chráněných územích, kde je horolezecká činnost zakázána kvůli ochraně přírody. Výjimky ze zákazu udělují orgány ochrany přírody na základě dohody s Českým horolezeckým svazem. Na oplátku se svaz v řadě případů zavázal starat o skály, udržovat zpevněné cesty nebo informovat o pravidlech lezení na skalách. Jednou z podmínek pro udělení výjimky je i zákaz používání magnézia.

"Pískovcové skály jsou unikátní přírodní útvar a musíme se k nim chovat s úctou a pokorou, což platí i pro horolezce," říká vedoucí Správy chráněné krajinné oblasti Český ráj Lenka Šoltysová. Podle ní není prokázáno, jestli má magnézium negativní vliv na skály a okolní přírodu, ale rozhodně škodí z estetického hlediska: "Skála s bílými fleky ztrácí na své kráse. Z hlediska zákona o ochraně přírody jde o porušování krajinného rázu."

Na takové argumenty však magnézioví lezci neslyší, pro ně je magnézium přijatelná pomůcka ke zdolávání obtížných skal. "Nikdo, ani žádné nařízení, mě nepřinutí, abych nemágoval, pokud uznám za vhodné, že to zvýší mou bezpečnost a bude to prospěšné pro přelezení cesty," píše pod přezdívkou Zoban jeden z lezeckých účastníků internetové diskuse Radek Lienerth na stránkách Českého horolezeckého svazu. S podivem je, že se jedná o instruktora nejvyšší třídy svazu a zároveň sportovního instruktora komerčních lezeckých kurzů.

Podle zaměstnance Českého horolezeckého svazu a mladého výkonnostního lezce Jiřího Přibila, je však podobně vyhraněných horolezců jen malá část. "Byli bychom sami proti sobě, kdybychom porušovali podmínky, protože pak by nám mohli lezení zakázat úplně." Podle jeho názoru magnézium jako takové skalám neškodí. "Jen to blbě vypadá, i když mně osobně se to líbí," dodává v rozporu se svojí první větou Jiří Přibil.

S tím ovšem polemizuje šéf správy chráněné krajinné oblasti Jizerské hory Jiří Hušek: "Estetický argument není jediný. Například v Jizerkách je zásadním důvodem zákazu chemická cizorodost magnézia, která je pro místní přírodu zcela nevhodná." V Jizerských horách sice nejsou pískovcové skály, ale magnézium je tu přesto zakázané. Podle Huška je totiž tamní půda výrazně kyselá. Magnézium je naproti tomu zásadité, a může tak chemicky nepříznivě ovlivňovat okolí skal.

O negativním vlivu na pískovce mluví i několik vědeckých studií, Z výsledků chemických měření autoři výzkumů vyvozují, že magnézium podporuje zvětrávací proces pískovce.

Jejich oponenti však poukazují na jejich neúplnost a mnohdy i amatérské provedení.

O používání magnézia vedou největší diskuse právě horolezci. Pro jedny je zcela přirozenou pomůckou, pro druhé nešvarem proti lezecké etice. Argumentů pro i proti je řada a často se diskutující shodují, že by bylo vhodné vyvolat vážnou debatu na úrovni Českého horolezeckého svazu a orgánů ochrany přírody. Představitelé Českého horolezeckého svazu však zatím nic takového neplánují. Poslední valná hromada svazu totiž dala jasný signál, když neschválila návrh z pléna, aby se svaz používání magnézia zabýval. Podle Martina Mellana z výkonného výboru svazu v tom určitou roli hraje jistá konzervativnost přítomných delegátů.

Jedním z těch konzervativních je Petr Hejtmánek, předseda odborné komise životního prostředí Českého horolezeckého svazu. "Diskusí bylo dost a nic rozumného se nevyřešilo. Situace je jasná: jsou daná pravidla, a ta se musí dodržovat." Podle jeho slov jde především o psychickou pomůcku, na kterou si lezci zvykli: "Někdy mi připadá, že ten bílý prášek je pro lezce jako droga a bez něj nejsou schopni lézt, i když schopnosti na to mají."

Podle Hejtmánka jsou jediným způsobem, jak magnézium z chráněných oblastí vyhnat, dostatečné restrikce. Jenže to je u nás právě problém. Přestože jsou pravidla jasná a k porušování dochází, kontrola je nedostatečná. "Pravděpodobně na to u nás není dost lidí a peněz," říká Hejtmánek. Podle něj se například na německých pískovcích magnézium skoro nevidí: "Ochranáři s policisty chodí mnohem častěji po skalách a pokuta může být až pět set euro." Nehledě na to, že podle něj i někteří naši ochranáři jsou na skalách vidět s bílýma rukama.

Lenka Šoltysová z Českého ráje však tvrdí, že v jí spravované chráněné oblasti je kontrola dostatečná. "Máme jednoho profesionálního strážce a pětadvacet dobrovolných, kteří se po skalách pohybují. Zároveň děláme dvakrát za měsíc výjezdy na vyhlášená místa. Například na Suché skály," vypočítává Šoltysová. Strážci mohou chodit kdykoliv, stejně tak policie, lesní stráž nebo Česká inspekce životního prostředí.

Faktem ale zůstává, že právě na Suchých skalách jsou vidět lezci s magnéziem velmi často, ale kontrola jen výjimečně. Také pracovník národního parku České Švýcarsko a bývalý profesionální strážce Sojka je přesvědčen, že kontrola není dostatečná. Odlišná situace v Německu ale podle Sojky není jen výsledkem restrikcí. "Myslím, že by hodně pomohlo, kdyby se v Čechách, tak jako v Německu, lezecké špičky veřejně postavily proti magnéziu."

Článek byl napsán pro časopis EkoList a server Horydoly.cz