Tandemy na Budvaru

Tentokrát selhal faktor lidský, tedy já, konkrétně moje zdraví. Organismus, zřejmě již unavený ze všeho toho závodění a především nezvyklý na takovou míru zátěže se začal bouřit pár dní po maratonu v Protivíně.

Byl to náš čtvrtý závod serie Galaxy Anlen.

Horší musí makat

Je tedy pravda, že jsme si to tam pěkně švihli. Milan byl ten den bohužel ve své životní formě a odnesla jsem to samozřejmě já. Jedna z mála nevýhod tandemového kola je, že pomalejší se podřizuje frekvenci toho druhého. Šlape-li jeden, musí šlapat i druhý. Milanova frekvence byla v Protivíně opravdu obdivuhodná.

Bahenní lázeň

Naše brblání na vedro v Protivíně se nám vymstilo, protože v Budějovicích nás čekalo počasí naprosto opačné. Dny před závodem a po něm byly asi nejkrásnější z celého léta. Ovšem vydatný déšť, který kropil trať již od sobotních brzkých ranních hodin a neustával ani v hodinách dopoledních a odpoledních, udělal opravdu své.

Trať, která prý jindy patří mezi pohodové, se změnila v bahenní lázeň. Vzhledem k silnému nachlazení jsem prožívala dilema, zda se do závodu vůbec pouštět. Nakonec, nadopovaná několika druhy různých léků, podpůrných prostředků a vitamínů, jsem se s Milanem vydala na trať. Až teď mě napadá, zda jsou vlastně takový Paralen, Imudon a Septofort povolené. Abych ještě nemusela vracet ceny!

Abychom vůbec dojeli

Vzhledem k tomu, že konkurence byla tentokráte opravdu silná, neboť strakonický tandem Láďa Tesař a Adam Drančák se rozhodl pro krátkou trať, naše ambice na vítězství se rovnaly čisté nule. Dohodli jsme se tedy s Milanem, že pojedeme pouze a jen na dojetí.

Na trati nás čekalo pár perných chvil, kdy jsem se potila nejen zvýšenou fyzickou námahou a teplotou. Měli jsme tentokrát problémy s naším kolem již pár kilometrů po startu, konkrétně s převodníky a přesmykačem, který se zřejmě nedokázaly vypořádat s nánosy bahna, které jim byly servírovány v dávkách opravdu notných.

Zoufalce se nám podařilo na první pokus dát opravdu jen velmi zřídka. Při přesmykávání vytvářel řetěz jakousi smyčku, která zasekla kliky a my odstředivou silou letěli po hlavě dopředu. Tato skutečnost mě dost znervozňovala, a tak jsem při jízdě z kopce pokaždé úpěnlivě prosila Milana, aby nepřehazoval.

Kalinovi nás nedostali

Nakonec jsme pár kilometrů před cílem museli kolo vykoupat v rybníce. Naštěstí jsem si včas vzpomněla na mobil, který vozím v brašně pod štanglí. Do cíle jsme ale dorazili po více jak třech hodinách, obaleni bahnem, pár minut před skvěle jedoucím tandemem manželů Kalinových.

Celou sobotní anabázi jsem přežila bez újmy na zdraví. Určitě k tomu přispěly léčivé účinky Budvaru, kterým jsme se hned po sprše začali intenzivě prolévat. Nálada i atmosféra pod stanem byly skvělé, sešli jsme se tam celý tým Galaxy Anlen a znova, tentokrát už jen teoreticky, jeli celý závod.