Proč je tatranská hranice neprostupná?

Před rokem 1939 bylo možné přecházet slovensko-polské hranice (resp. haličsko-hornouherské) v Tatrách jakkoliv. V některých obdobích k tomu byla potřeba nějaká propustka, nebo průkaz, ale turisté měli ve skutečnosti volný přístup do obou zemí.

Železná zelená opona

Důvody k malému znepříjemnění potřebnými průkazkami byly dříve politické či bezpečnostní. Dnes je tatranská hranice zabetonovaná především kvůli ochráncům přírody. Podrobnosti o tom přinesl polsko-slovenský časopis Tatry.

Slovensko-polská mezivládní komise pro přeshraniční spolupráci se deset let zabývala problémem Tater. Poté navrhla šest míst ke zřízení hraničních přechodů pro pěší.

Tyto návrhy dostala na stůl další mezivládní Komise pro ochranu životního prostředí a lesní hospodářství. Její experti odmítli pět návrhů a nechali jen Volovec. Plenární zasedání komise v roce 2003 nakonec odmítlo i toto vytipované místo.

Uvádíme důvody, které ochránce přírody vedou k udržování neprostupnosti hranic ve Vysokých a Západních Tatrách.

Tichá - Molkówka

Ke hranici nevedou turistické značky. Případné nové chodníky by křižovaly biokoridor mezi Tatrami a Magurou a Oravou. Více lidí by škodilo rašelništím Polana Molkówka.

Bobrovecké sedlo

Z Polska nevede na sedlo značka. Zvýšený ruch by negativně ovlivnil Bobrovec, kde žijí medvědi, rysi a vlci.

Hrubý vrch (Jarzabczy Wierch)

Zvýšený ruch by negativně ovlivnil přírodu.

Tomanovo sedlo

Zvýšený ruch by negativně ovlivnil přírodu především v Tomanové dolině.

Kasprov vrch

Z Polska je daleko větší návštěvnost, než na slovenské straně (1:100) především kvůli lanovce. Mohlo by se zvýšit negativní působení na Tichou dolinu a Liptovské kopy. Ochránci přírody se obávají také lyžařů.

Volovec

Návštěvnost z polské i slovenské strany je srovnatelná. Neočekává se vzestup negativních vlivů na přírodu.

Zdroj: časopis Tatry