Školka pod sopkou Merapi II.

V javánské tradici je nejdůležitější částí stavby vyzvednutí a umístění střešní konstrukce, které předchází malá slavnost Ngunggahke suwunan.

Sto tisíc korun

Je to chvíle, kde se sejdou významní členové vesnice a společně se pomodlí za úspěšné provedení a budoucí odolnost stavby.

Tenggara se zavázala přispět na obnovu školky ve vesnici Pacing částkou 40 miliónů rupií, to je přibližně 100 tisíc korun. Správa vesnice přispěla částkou 10 miliónů ze svých značně omezených zdrojů a místní obyvatelé poskytli na stavbu část dřeva, ačkoliv jej sami mohli využít.

Desetičlená skupina řemeslníků a jejich pomocníků pak za mzdu 50-80 Kč denně pracuje sedm dní na stavbě. V současné době je dokončena hrubá stavba této nevelké budovy.

Pyšný stavbyvedoucí

"Bude to nejpevnější dům v celé vesnici. Ještě jsme tady takový neměli," říká z části v žertu, z části hrdě Sutanoyo pověřený vedením projektu. Třicetiletý muž se právem cítí důležitě, neboť se stavba budovy školky setkává s uznáním ostatních obyvatel vesnice, kteří jsou značně překvapeni tím, že jim někdo pomoc nejen přislíbil, ale také skutečně poskytl.

"Děkujeme Martinovi, Luďkovi, Soně a dalším lidem z Československa," dodává při slavnosti Požehnání stavbě starosta Joko Pitoyo. "Bismillah irrahman irrahim, ve jménu Boha milostrdného a slitovného," znějí motlitby obyvatel Pacingu. "Ať je naše nová školka pevná a ať slouží našim vnukům ještě po několik daších generací."

Učím se nudným projevům

Ženy přinášejí obětiny - rýži, kuře, banány. Následuje v javánské vesnici vesměs nevídaná věc, a sice rozdání zprávy o dosavadním čerpání rozpočtu projektu. Důstojní pánové v batikových košilích uznale pokyvují hlavou. Po několika tradičních, poněkud nudných projevech, v nichž se pozvolna zdokonaluje i sám autor této zprávy, následuje společné jídlo a v závěru nám místní policista nabízí doprovod služebního vozidla až do padesát kilometrů vzdáleného města Solo.

Autor je členem sdružení Tenggara, již rok žije v Indonésii.