FOTODÍLNA Pro ty, kdo na cestách fotografují nebo s tím chtějí začít. HANDICAP Rubrika o lidech, kteří přes omezení sportují a užívají si života. TRAFIKA Zde najdete ke stažení zajímavé tištěné publikace ve formátu PDF. ZÁKAZ VSTUPU! Příloha o tom, co se nesmí, ale běžně dělá.
Zřejmě nejoblíbenější Gervasuttiho cestou je kuloár na Tour Ronde.
Slouží především jako náhradní cíl, když se nedá lézt o něco atraktivnější severní stěna. To bývá často. Oba výstupy jsou sice přibližně stejně obtížné, stejný je i jejich charakter a vedou na stejnou horu, ale zatímci severní stěna je otevřená a led se rychle mění k horšímu, Gervasuttiho kuloár je zastrčený na západě mezi skalami a led v něm zůstává dobrý po celý rok.
Přesně tak jsme si túru na Tour Ronde s Lukášem naplánovali. Za svítání opouštíme stan v sedélku Col des Flambeaux a jdeme zkusit severní stěnu Tour Ronde. Kdyby to nešlo, máme v záloze Gervasuttiho.
Nejde to! Stěna je ledovatá, padají po ní kameny a příhorní trhlina se zdá nepřekonatelná. (Zpětně viděno: Asi jsme se báli zbytečně moc.)
Obrovská příhorní trhlina
Podcházíme tedy Tour Ronde zprava a přicházíme pod západní stěnu. Stále jdeme po ledovci Mallet, ale teď se trochu zvedá, zatáčí a pod sebou cítíme velké trhliny. Je ale dost zima, tak doufáme, že sněhové mosty ještě budou držet.
Náš předpoklad je správný, a tak se dostáváme až k příhorní trhlině. Je monstrózní. Několik metrů vysoká a otevřená. Naštěstí se nám podaří najít sněhem a ledem zasypané místo vlevo, a tak se zleva dostaneme do Gervasuttiho kuloáru.
Lukášovi se do lezení už od rána moc nechce. Musím mu slíbit, že polezu první. Většinu času v ledu tomu tak nakonec bude.
Sluneční paprsku olizují vršek a to je nebezpečné
Přelézám kolmý zledovatělý sníh a ocitám se v příjemně pevném firna na začátku Gervasuttiho kuloáru. Sklon není nijak moc strmý, a nezdržuji se jištěním. Jen na štandech někdy dám špatného vklínence nebo zašroubuju ruskou ledovou skobu.
Čím dál výš, tím podmínky přitvrzují. Doslova! Z firnu se stává led, lezení je víc do kopce a okolo začínají létat kameny.
Nejprve jen drobné kamínky, ale pak se to změní na nepravidelnou kanonádu. Skálu nahoře na konci kuloáru olízlo slunce, a tak je zdejší pobyt na pováženou.
Zrychlit se nám však nedaří. Tlačíme se v ledovém pruhu co nejvíce doprava, kde je sice led tenký, ale zase tudy nepadá tolik kamení.
Máme vyhráno, stojíme na vrcholu
Na poslední dvě či tři délky se odvazujeme z lana, protože led se změnil na hromadu kamenných bloků. Po nich vystoupáme do sedélka nad severní stěnou. Máme vyhráno.
Odtud můžeme lézt přímo skalní stěnou, což by byla poctivá čtyřka, nebo natraverzujeme doleva do normálky. Volíme samozřejmě lehčí variantu. U madonky na vrcholku stojíme za pár minut.
Návrat vede už lehce, ale dlouze po skalnatém hřebeni do sedélka Freshfield a dále na sedlo Entréves. Někde v polovině mezi nimi nás lezení přestává bavit. Uděláme vlevo vbok a sestoupíme prudce dolů nejistým rozlámaným skalnato-hlinitým terénem na ledovec Mallet. Jednu délku musíme slanit. Modlíme se, aby se nám při stahování nezaseklo lano. Nezaseklo.
Culoir Gervasutti
Masiv Mont Blanc, Tour Ronde (3792), západní stěna
Prvovýstup
Giusto Gervasutti 1934
Obtížnost
Celková obtížnost AD, led a sníh 48°, skála 2 UIAA. Délka lezení 600 m. Převýšení 300 m. Pád kamení hrozí, když slunce zahřeje vrcholovou skálu Tour Ronde nad samotným kuloárem.
Nejlepší sezona na lezení je od konce května do začátku srpna. Na jaře je možné Gervasuttiho kuloár sjet na lyžích.
Přístup
Lanovkou z Courmayeuru na Helbronner (3462), po sněhu do sedélka Flambeaux (3407) a dále mírně stoupáme ledovcem Mallet. Vlevo necháme severní stěnu Tour Ronde a podél skal podejdeme téměř celou západní stěnu. V její pravé části stoupá sněhový násypový kužel nejvýše do stěny. Tam ústí mohutný Gervasuttiho kuloár.
Sestup
Po skalnatém jihovýchodním hřebenu do sedélka Freshfield. Odtud je možný sestup nepříjemným sněhovo-ledovým žlabem 35-40° na ledovec Mallet. Většina družstev proto pokračuje po hřebeni až do sedla Entreves, kde pohodlně sestoupí na ledovec Mallet. Pěšky se dojde přes sedélko Flambeaux zpět na Helbronner. Celkem 2-3 hodiny.
Výstup
Přes mohutnou příhorní trhlinu několik metrů prudce vzhůru (některá léta je nelezitelná) do kuloáru. Jím stále vzhůru po ledu a sněhu cca 250 výškových metrů na sněhové sedélko. Pod ním může být sníh odtálý a stoupáme na něj po velkých skalních blocích spíše vlevo.
Ze sedélka po široké sněhové polici pod vrcholovou skálou téměř vodorovně doleva na jihovýchodní hřeben normální cesty a zpět doprava po dobře vrstvených skalách na vrchol. Lze též lézt ze sedélka jednu délku přímo vzhůru na vrchol (jasně viditelné skoby) 4 UIAA. Od lanovky Helbronner celkem 4-5 hodin podle kvality sněhu a ledu.
Doporučené vybavení
Helma, lana dvojčata 50 m, 5 expresek, 3 karabiny, 4 smyčky, mačky, dva cepíny, 4 ledovcové skoby, bivakovací pytel, ledovcové brýle, opalovací krém, lékárna, mobil a veškeré obvyklé vybavení pro horolezectví ve velkých výškách v zimních podmínkách.
Když jsem tam před pár lety byl, místní říkali, že tyhle kuloáry se teď musí chodit dřív, než je psáno v průvodcích, protože v červenci je dávno všecko roztátý, sype se apod. V kterém měsíci jste to lezli, a jaký na to máš názor?
Je to rok od roku jiné. My jsme to před pár lety lezli úplně na konci srpna. Předloni jsem to viděl lézt lidi s lyžemi na zádech na konci dubna. Včera v noci jsem se odtamtud vrátil a nebylo to možné lézt vůbec, protože je tam právě obrovská a převislá příhorní trhlina, nad ní trochu ledu a nad ním šutroviště. Právě by se snad dala vylézt severní stěna Tour Ronde (stejně těžká), ale má také docela málo sněhu/ledu.
