Výlet do socialistického Berlína

Všude okolo nás je mlha, drobně poprchává.

Není ještě ani osm hodin ráno a my vystupujeme z podzemního U-Bahnu na stanici Alexanderplatz. Sychravé počasí a sobotní ranní hodina způsobují, že na celém náměstí není vidět jediného člověka.

Dobytčí trh

Místní budou ještě dospávat ve svých bytech a turisté nervózně přešlapují před obnovenou budovou Reichstagu (Říšského sněmu).

Jedno z největších berlínských náměstí se původně jmenovalo Oschenmarkt (Dobytčí trh), ale v roce 1805 bylo přejmenováno na Alexanderplatz u příležitosti návštěvy ruského cara Alexandra I. Právě tato událost předznamenala politickou orientaci východního Berlína ve druhé polovině 20. století.

Televizní věž

Jdeme směrem, kterým by podle mapy měla stát berlínská radnice. Najednou před námi z mlhy vyroste tak zvaný Telespargel (Chřest), totiž Fernsehenturm. Celá tato oblast byla za druhé světové války následky spojeneckého bombardování a sovětské ofenzívy srovnána se zemí. Obnova v šedesátých letech nebyla příliš citlivá a socialistická architektura je zde na každém kroku.

Velkou roli sehrál Alex v roce 1989, kdy se zde 4. listopadu sešlo tři čtvrtě milionu lidí protestujících proti režimu. O pět dní později konečně padla Berlínská zeď a Berlín po třiceti letech konečně přestal být rozděleným městem.

Mezitím přicházíme k Fernsehenturm. Jedná se o 368 m vysokou televizní věž, které ční vysoko nad ostatní zástavbou. Byla postavena v roce 1969 jako ukázka vyspělosti tehdejší Německé demokratické republiky. Bohužel je otevřena až od deseti hodin dopoledne, a tak musíme její návštěvu oželet. Jediné, co nás uklidňuje, je hustá mlha, která bude o dvě stě metrů výše na vyhlídkové plošině určitě stejná jako tady dole.

Mají krev na rukách a ulici v metropoli

Severní část Alexanderplatzu je od jižní oddělena velkou stanicí podzemní dráhy U-Bahn a pozemní S-Bahn. Za ní ale není moc zajímavého, a proto vyrážíme do okolních ulic. Jejich názvy nám napovídají, ve které historické části Berlína se nacházíme. Procházíme Karl-Marx-Alee, Rosa-Luxemburg-Strasse a Rosa-Luxemburg-Platz.

Vracíme se ke stanici U-Bahnu, zvedá se mlha, a proto si jdeme prohlédnout divy jižní části Alexu. Nejjednodušeji by snad šlo toto místo charakterizovat slovy "ve výstavbě" stejně jako skoro celý Berlín. Přístupná je přibližně polovina náměstí, ve zbytku probíhají různé stavební práce.

V dálce vidíme Haus des Lehrers (Učitelský dům). Je to sice výrazný, ale ošklivý panelák ozdobený mozaikou zobrazující pracující lid. Dnes už nejsou budova ani námět uměleckého díla zrovna nejmodernější.

Booking.com

Socialistické centrum světového střihu

Pomalu přicházíme k Weltzeituhr (Světové hodiny). Šestnáct tun těžký kolos byl vztyčen roku 1969. Kromě 24 časových pásem zobrazuje také model naší sluneční soustavy. Dnes je i přes rekonstrukci jaksi omšelý, ale chápu, že v roce 1969 udělal Berlín druhým nejsvětovějším městem východního bloku.

O kousek dále je vidět další div východoněmeckého socialismu Brunner der Völkerfreundschaft (Kašna přátelství mezi národy). Připadá mi hrozně zmatená a nejsem schopný se vyznat v její symbolice. A navíc, něco mi chybí... Není v ní žádná voda.

Výlet časem do východního Berlína končíme v kavárně na stanici Alexanderplatz. Pijeme kafe v kelímku a jíme americké donuty. Odpoledne vyrazíme do západního Berlína, tak aby to pro nás nebyl moc velký šok.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Berlín na HORYDOLY

Průvodce Berlínem z ptačí perspektivy

Kolos z nacistické říše (Haus der Ministerien)

Potsdamer Platz (Postupimské náměstí)

Bourali jsme vesele, zeď betonu, z ocele

Berlínská zeď už 30 let není

Výlet do socialistického Berlína

Kupole nad Berlínem

Retro je v kursu

Jeden okamžik v Německu