Cesta nevidomých k Hančovi

Kdo ví, co se dělo, když v 15:15 okolo něho prochází dementní Němec, který má namířeno hřebenem Krkonoše na Mísečky.

Dementní Němec

Vrbata na něj česky volá, ale Němec nereaguje. Ale my nejsme dementní, pouze někteří z nás nevidomí, my bychom možná Hanče zachránili.

Pro začátek zjistíme, jak to v těch Krkonoších chodí, když se tak po nich chodí. Někteří z nás v horách ještě nebyli, bude to nový zážitek. Já už tu byl, znám to tady a vím, jak tady bývá protivně vlezlé počasí.

Někdy bývá ošklivě a dnes zase jednou je. Vítr věje, prší a je zima. Když dojdeme k prvnímu úkrytu U čtyř pánů, vděčně se do něj schováme. Ukazuje se, že do přístřešku se vejde mnohem víc lidí, nežli čtyři pánové.

Dochází i k výměně oblečení. Zimovzdornější obalují svým rezervním oblečením ty vystydlejší. Naštěstí zásob oblečení je dost, a tak se nikdo nestal Vrbatou.

Vzhůru na Labskou

O Labské boudě se říká že je zakletá, ale tentokrát má otevřeno. A aby to bylo ještě lepší, počasí se mění a dokonce svítí slunce. Cesta k Sněžným jamám ovšem vede po kamenech s odvodňovacími strouhami, které je nutné překročit. Tady je potřeba nevidícím pomoci, ačkoliv někteří i tenhle úsek cesty zvládli sami.

Cesta na Violík už byla parkovější a navíc nad námi nepochybně drželi ochrannou ruku duchové hor. Tedy ti přívětivější než ti, co tak zle naložili s dávnými hrdiny hor, od jejichž mohyly jsme vyšli a ke které jsem se blížili.

Naše dvacetičlenná skupina, složená převážně z lidí s vážným poškozením zraku nebo nevidomých, se pod hrozbou nestihnutí jediného autobusu vypjala k závodnímu výkonu a rychle překonala trasu k pramenům Labe. U nich si šlo osahat erby měst, kterými Labe protéká a jeho přítoky na plastické mapě.

Stále vpřed

Někdo chvátá s pomocí, někdo sám. S mohylou jsme se opět setkali právě ve chvíli, kdy slunce zapadalo a odjezd autobusu se blížil. Dobře to dopadlo. Dávní hrdinové, které mohyla připomíná, bojovali tenkrát svůj boj s přírodou. Hanč měl jistě touhu po vítězství, Vrbata obětavost.

My jsme si také zkusili přírodu drsnější, nežli je ta pod horami. Někteří z nás svedli boj se svým omezením, jiní byli připraveni pomoci. Nakonec ani moc pomáhat nemuseli.