Průvodce
Klasikou, která je občas k dostání v knihkupectví Kiwi, jsou dva díly Mont Blanc Massif od Lindsaye Griffina vydané londýnským Alpine Club. Publikace je k dostání také v každém větším knihkupectví pod horami.
Doporučené vybavení
Mačky, turistický cepín, teleskopické hůlky, batoh 40-50 l, přilba, zimní oblečení (+ náhradní součásti), pevné kožené nebo plastové pohorky. lano (pro družstvo), ledovcová skoba, 3 karabiny, 1 smyčka. 2 prusiky nebo šplhadla, bivakovací potřeby, ledovcové brýle, krém s ochranným faktorem nejméně 25, podrobná mapa (nejméně 1:50 000), průvodce, busola, výškoměr, lékárnička, čelová svítilna, mobilní telefon, jídlo na tři až čtyři dny, teplé pití v termosce.
O krásách alpského oblouku se nedá pochybovat. Kdo navštívil ve Francii známé město Chamomix, byl jistě omámen atmosférou hor, vodáckých a padákových sportů. Městečko je výkladní síní horských sportů a především horolezectví.
Výzva hory
Na jihu od Chamonix čnějí ledovce a vrchol Mont Blanku. Jsou celoroční výzvou.
Na Mont Blanc vedou tři nejznámější a nejpoužívanější cesty. Klasická cesta vede ze St. Gervais, krásná je cesta z vrcholu Ag. du Midi a nejméně používaná cesta míří na vrchol z Itálie. Italská a francouzská normálka se setkávají u chaty Vallot.
Nejjednodušší cesta
Jelikož šlo o větší skupinu lidí z Prostějova, která v těchto místech ještě nebyla a nemá větší vysokohorské zkušenosti, zvolili jsme cestu ze St. Gervais. Zubačkou jsme se dostali přes kamenný a zalesněný blok do výšky 2372 m n.m. a dále jen po svých. U první bivakové chaty ve výšce 2768 m n.m. byla první zastávka na odpočinek. Byla nutná, nesli jsme toho až moc.
Ti co poctivě netrénovali, již cítili na zádech váhu, kterou nesli. A musím předeslat, že podle „Japončíků,“ kteří nesli jen peněženky, jsme měli na zádech celý obývák. Stan, spacák, karimatku, vařič, jídlo na čtyři dny,¨cepín, mačky, teleskopické hole, zimní výstroj a velkou váhu tekutin. Litr vody stojí na chatě Gouter asi 120 korun. No bylo co nést!
Lavinový žlab
Na hrázi ledovce Tete Rousse 3167 m n.m. se někteří po prvé setkali s chůzí po ledovci. V té době byl sníh firnovitý. Dostali jsme se do velkého kuloáru, který je třeba horizontálně přejít. V loňském roce při velkém tání byl tento úsek uzavřen kvůli několika smrtelným úrazům po kamenných lavinách. I my jsme se tomuto dění nevyhnuli a kolem nás proletělo několik tun kamení, ale to jsme byli již v bezpečí na pilíři vedoucím na chatu Gouter.
Po několika hodinách zajištěného výstupu se základní lezeckou obtížností nastali u mnohých velké fyzické potíže a příznaky výškové nemoci. To bylo ve výšce 3817 m n.m., kde je výškový výchozí tábor nad chatou Gouter. Nebudu dramatizovat skutečnost, která byla pro většinu nepříjemná, ale přesto polovina skupiny ještě postavila ve sněhu stany.
Vstávání za tmy
Ať již chcete či nikoliv, mezi 3. a 4. hodinou ráno je hromadný budíček. S baterkou na hlavě vycházejí první skupiny, které vedou na laně placení vůdci. Měli jsme ale ten den trochu smůly na počasí. Nebyl vítr, ale vichřice, která nám sebrala nějaké věci, čepici, vlajky a podobně.
Nebudeme čekat
U bivaku Vallot jsme museli udělat zastávku a protřít malé omrzliny ve výšce 4362 m n.m. Asi po hodině jsme byli připraveni pokračovat ve výstupu. Pod vrcholovým hřebenem nad námi se krčilo asi dvacet lidí. Vichřice je smetla dolů a většinou se vrátili zpět na Gouter. Dilema jít či nejít se neřešilo, nebudeme čekat další rok. Několikrát nás vichřice potahala po sněhu, ale přesto jsme po poledni dosáhli vrcholu.
Po této vichřici bylo několik dnů úplné bezvětří, ale máme to za sebou. Na vrcholu jsme vyvěsili českou vlajku a vlajku města Prostějova. Již z dálky slyším mezi spletí stanů u Gouteru: „Ahoj Zdeňku, věděli jsme, že tě tady potkáme!“ Pěkný pocit v této výšce s kamarády z Čech i Moravy.
Pozornost si zaslouží dvojnásobný vítěz horolezecké soutěže Lanex cup Marian Borsiczký, kterému je teprve 14 let a byl v první skupině na vrcholu Mont Blanku. Já jsem završil čtvrtý výstup na tuto horu.
Zobrazit místo Mont Blanc na větší mapě