Na kole pod Velkého Zvoníka

Ráno nás budí sluníčko a hluk projíždějících aut.

Změřte si čas

U mýtnice Ferleiten (1161 m n.m.) nás zaujala startovací čára a automat pro cyklisty, ze kterého po vhození dvou eur vypadne lístek se startovním časem a čárovým kódem.

Tento lístek se označí časem dojezdu v sedle Törl-Kopf v podobném automatu a po návratu do Ferleitenu se vymění za krásný barevný diplom. My se ovšem dnes dolů nevrátíme a lístek vyměníme za diplom až o dva měsíce později.

Silnice výrazně stoupá hned od začátku. Velká značka informuje o délce cesty, o sklonu stoupání a upozorňuje na zkontrolování účinnosti brzd. Šlapeme do dvanáctiprocentního kopce, rychle se zahříváme a sluníčko do nás navíc praží. Naštěstí zde ještě rostou stromy.

S brašnami se jede dobře

U restaurace Piffkar (1620) dočerpáme vodu, která rychle ubývá. Bicykly jedou báječně, nemáme žádnou poruchu a naše čtveřice se začíná roztahovat. Každý má jiné tempo. Předjíždíme i několik cyklistů bez brašen. Jsme pyšní na fyzičku.

Dojíždíme do sedla Fuschertörl (2407) s velkým parkovištěm a restaurací. Do posledního stoupání na nejvyšší vrchol silnice Edelweisspitze (2571) kola vedeme. Nechce se nám drkotat po kostkách.

Letní sníh nepřekvapí

Sjíždíme zpět k Fuschertörlu a krátké stoupání nás zavede do sedla Törl-Kopf (2455). Sjedeme dvě stovky výškových metrů k malému jezírku, abychom je opět vyšlapali k tunelu Mittertörl.

Mezitím se spouští déšť a teplota klesá. Oblékáme větrovky, zamračené hory jsou nevlídné, ale poslední stoupání nás zahřívá. Hlavní hřeben Alp podjíždíme krátkým tunelem Hochtor (2507).

Stále prší, ale sluníčko se už začíná klubat z peřin ven a svítí nám na krásnou barevnou duhu. Za tuto krásu stála všechna dřina. Celým tělem vnímáme energii a majestátnost horských masívů kolem nás.

Pekelný sjezd na jih

Dnes stanujeme vedle ostrůvků sněhu u budovy bývalé lanovky kousek za tunelem. Následující ráno pod modrou oblohou sjíždíme na kruhový objezd Guttal (1860). Šlapeme na vyhlídku Františka Josefa (2369). Nejvyšší horu Rakouska, Grossglockner (3798) máme jako na dlani.

Sjezd z vyhlídky je pekelně rychlý a za námi zůstává pach spálené gumy z brzdových destiček. Martin dává rychlostní rekord 81 km/h. Vezeme se zaslouženě dlouhé kilometry dolů do městečka Heiligenblut (1301) na jižní straně alpského hřebenu.

Zamáváme naší krásné Glocknerské silnici. Míříme za teplem a sluncem dále na jih. Už se vidíme v prosluněných průsmycích Dolomit.

Staří Římané vysoko v horách

Už za starých Římanů vedla z Zell am See do Heiligenblut stezka, která sloužila jako spojka přes Vysoké Taury. V roce 1924 vypracoval inženýr Franz Wallack projekt pro silnici s šířkou tři a cena stavby byla vypočtena na tři milióny rakouských šilinků (asi dnešních 6,5 miliónů eur).

Koncem srpna 1930 se započalo se stavebními pracemi. O čtyři roky později 22. srpna 1934 projelo po Glocknerské silnici první auto. Oficiálně byla otevřená o rok později. Silnice, jak ji známe dnes, nakonec stála 57 miliónů eur.