Klub českých turistů: prozíravě investované bohatství

Národní jednota severočeská a Sokol se spojily 11. června 1888 v Praze, aby založily Klub českých turistů a za předsedu zvolily cestovatele Vojtu Náprstka.

Pro začátek do Paříže

Prvním velkým činem Klubu byla výprava na Světovou výstavu do Paříže v roce 1889. Výpravy se zúčastnilo 363 turistů, tedy o třetinu více, než bylo členů Klubu.

Už od začátku byly položeny základy pro ekonomickou úspěšnost Klubu českých turistů. Silná finanční základna po většinu doby dobře sloužila pro rozvoj turistiky v českých zemích a později i na Slovensku.

Risk je zisk

Dva roky po svém založení, v roce 1891, se Klub zúčastnil vlastním pavilonem Jubilejní výstavy na pražském Výstavišti. Lákadlem bylo diorama od bratří Liebscherů zobrazující dobytí Prahy Švédy. Pavilon byl po výstavě přenesen na Petřín, kde stojí dodnes vedle zrcadlového bludiště.

Rozpočet pavilonu činil 14 000 zlatých, ale Klub měl pouze 1 000 zlatých, které vydělal na organizaci výpravy do Paříže. Přesto se do stavby pustil a vydělal na vstupném od 218 tisíc návštěvníků dalších 18 000 zlatých. Ty se staly základem jmění Klubu. Posléze se proměnily v turistické chaty, rozhledny a značené turistické trasy. Pro ilustraci: za tisíc zlatých byl k mání solidní domek.

Souběžně s pavilonem se rozeběhla výstavba Petřínské rozhledny a lanovky. Rozpočet činil přes 100 000 zlatých. Kde na to Klub vzal? Vzal si bankovní půjčku, a prodal podílové listy. Koupili je nejen soukromníci, ale také firmy a radnice městských částí. Lanovky i rozhledna byly v provozu už v roce 1891. Rozhledna slouží beze změny dodnes, lanovka pouze změnila pohon z jednoduchého vyvažování vodou v cisternách na elektrický stroj.

Zlevněné jízdenky do Krkonoš

Do první světové války Klub pořádá velké několikasetčlenné cesty do Tater, do Dalmácie a dalších zemí. Na jedné straně jimi propaguje slovanskou vzájemnost a na druhé straně podporuje rozvoj turistiky. Pod ní se tehdy rozuměly všechny outdoorové aktivity včetně horolezectví, lyžování či vodáctví.

Klub pro své členy vyjednal zlevněné zpátečního jízdné o zimních víkendech u c.k. železnic do Hostinného, Janských Lázní, Vrchlabí, Martinic a Trutnova. Slevy nebyly zanedbatelné, na lyžařskou nebo turistickou průkazku se platilo jen 60 % běžné ceny jízdenek.

Expanze na Slovensko a do Zakarpatí

Klub českých turistů se po první světové válce a vzniku Československé republiky překvapivě rychle vzpamatoval z válečných strastí. Díky předvídavosti a pečlivé přípravě funkcionářů dokonce došlo k jeho největšímu rozmachu. Členy se stalo 60 tisíc lidí.

Klub řídil v té době předseda Jiří Guth-Jarkovský. Vzhledem ke vzniku republiky a rozšíření o Slovensko a Podkarpatskou Rus se z českého klubu stal československý.

Klub se stále držel idejí panslavismu. Prakticky se to projevilo v česko-polské dohodě, podle které mohly být hranice překročeny bez pasu na průkaz členské legitimace KČST. V prvních měsících Protektorátu to později umožnilo emigraci mnohým vojákům.

Slovenští horolezci a jeskyňáři

V roce 1924 vznikl při KČST tatranský klub JAMES a od roku 1928 dodnes se v Tatrách pořádají výcvikové Horolezecké týdny. Po objevení Demänovských jaskýň v roce 1921 se z iniciativy klubu založilo Družstvo Demänovských jaskýň, kde měl KČST značný majetkový podíl, které se postaralo o jejich zpřístupnění.

Klub podporoval snahy o zřizování národních parků a přírodních rezervací a sám některé rezervace na svém majetku zřizoval. Například v Zádielské dolině ve Slovenském krasu nebo v lesním komplexu u Bezdězu.

Předválečná krize na Slovensku i v Čechách

V Klubu měla ohlas protičeská kampaň časopisu Krásy Slovenska, zhanobení pamětní knihy na chatě pod Ďumbierom a nakonec zapálení chaty KČST na Králově studni ve Velké Fatře.

V Čechách vedl kampaň vedoucí kanceláře Klubu proti členům výboru. S podporou mimopražských žup dosáhl odstoupení dlouholetého předsedy Gutha-Jarkovského. Do nového výboru byli zvoleni neznalí lidé, někteří dokonce vůbec nebyli členy KČST. Předsedou klubu byl zprvu zvolen prezident Nejvyššího soudu Josef Bohuslav, který se po čtvrt roce této funkce vzdal a na jeho místo nastoupil agrární politik senátor Emanuel Hrubý. Ten setrval ve funkci do roku 1936, kdy jej na krátkou dobu vystřídal bývalý ministr vnitra Juraj Slávik.

Kromě běžné turistické činnosti byly ve spolupráci se skauty organizovány letní tábory mládeže, kurzy první pomoci, čtení map, orientace v přírodě a táboření; a také výchova k obraně republiky. Skautskou pomoc Klub splatil v době války, kdy přijímal celé skautské oddíly do svých řad a umožnil tak pod svou hlavičkou další činnost členům této Němci zakázané organizace.

První kilometráž českých řek vychází v roce 1936. Velmi se zvyšuje počet vodáků, horolezců a mototuristů v řadách Klubu.

Klub přišel o hory, chaty, značky i členy

Mnichovskou dohodou v roce 1938 byly Německem zabrány nejkrásnější pohraniční kraje a hory, takže možnosti výletové činnosti, lyžování i horské turistiky byly silně omezeny. Klub ztratil jen v českých zemích 41 chat, 15 000 km značených turistických tras a 79 odborů s více než 10 000 členy.

Další ranou pak byla okupace naší vlasti, vznik Protektorátu Čechy a Morava a odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi. Majetek Klubu na Slovensku byl zabrán a předán nově se vytvořivšímu Klubu slovenských turistov a lyžiarov, Podkarpatská Rus pak byla přičleněna k Maďarsku.

Časopis turistů vycházel po celou dobu okupace nepřerušeně.

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Klub československých turistů se koncem Druhé světové války připravoval na mír stějně jako jako za První světové války. První dva roky měl našlápnuto na další ekonomický vzestup, ale komunisté jeho práci přiškrtili. Znárodnili většinu chat, rozhleden a ekonomického zázemí Klubu.

Po roce 1989 s nástupem normálních poměrů se klub vrátil do starých kolejí. Kromě trvalého zájmu o pěší turistiku se nebývale zvedla cykloturistika. Tradiční značení pěších cest bylo doplněno o cyklotrasy.

Klub československých turistů se po rozpadu Československa dělí na českou a slovenskou část.