Walter Bonatti - horolezec

Italský rodák z Bergama přeskočil jednu generaci horolezců. Jeho výkony později zopakovali až o dvě desetiletí mladší borci.

Houževnatě trpěl ve skalách

Ohledně morální síly, schopnosti trpět ve stěnách, nápaditosti a zarputilosti se Walteru Bonattimu zřejmě v Alpách nevyrovnal žádný horolezec minulosti ani současnosti.

Nejvíce nejtěžších cest vylezl v 50. a 60. letech minulého století. Tehdy on i jeho druhové lezli nejenom volně, ale také bohatě využívali skobovací techniky, závěsných háčků, žebříčků a pomocných lan. Neměli ovšem k dispozici bezpečné vrtané a lepené skoby ani nýty jako současní horolezci.

Nejslavnější výstupy

Známé jsou například jeho sólové prvovýstupy v severní stěně Matterhornu, na západním pilíři Dru a v jižní stěna Kapucína (Grand Capucin).

Bonatti nechal své stopy také v Patagonii a v Himálaji. Byl členem expedice na K2, která pro Itálii dobyla cenný skalp nejtěžší osmitisícovky světa. Dodnes jsou její účastníci, živí či mrtví, za tento čin oslavováni.

Horolezci také velmi oceňují jeho první zimní průstupy velkými severními stěnami Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen) v Dolomitech a Grandes Jorasses u Mont Blanku.

Vítězná zima

Nelze také zapomenout na Bonattiho skialpinistický podnik, kdy v roce 1956 přejel na lyžích celé Alpy se třemi druhy. Jejich cesta měřila 1795 kilometrů, zdolali při ní 73 kilometrů převýšení a trvala jim 66 dnů.

Do historie vstoupila také zkáza dvou družstev složených z italského a francouzského horolezeckého výkvětu. Náhodně se setkala při pokusu o vylezení tehdejšího alpského problému číslo jedna, Centrálního Freneyského pilíře na italské straně Mont Blanku. Rytířsky spolupracovala, což tehdy mezi Italy a Francouzi nebylo běžné, a 10. července 1961 všichni horolezci bivakovali devedesát metrů pod výlezem do lehkého terénu. V noci přišla sněhová bouře a nedokončený výstup se stal několikadenní bojem o život. Během čekání na počasí, slaňování a návratu na horskou chatu zahynuli tragicky čtyři lidé - Kohlmanna zabil blesk. Guillaume, Oggioni a Vieille zemřeli vyčerpání ve sněhu. Bonatti, Gallieni a Mazeaud přežili. Záchranáři se shodují, že to bylo zásluhou Bonattiho.

Grand Capucin (3838 m) ED+ 8- (6+ A1)
Walter Bonatti a Luciano Ghigo 20.-23. července 1951

Bonattiho cesta jihovýchodní stěnou Velkého Kapucína v masivu Mont Blanc je typickým skalním výstupem v poměrně teplé skále. Jedná se kombinaci skalní akrobacie, geniálního skobování (dnes se leze pomocí stabilního jištění, friendů a vklíněnců) a orientace v téměř kolmém terénu. Cesta patří do tak zvané Bonattiho trilogie nad Chamonix, která zahrnuje ještě další skalní cesty Bonatti-Vaucher v severní stěně Walkerova pilíře Grandess Jorasses a Bonatti-Oggioni na červeném Brouillardském pilíři Mont Blanku.

Petit Dru (3733 m) ED+
Walter Bonatti sólo 17.-20. srpna 1955

Jihozápadní pilíř skalní věže Petit Dru, které se říká pro její vznosné tvary Plamen šlehající do nebe, vylezl Bonatti sám. Z jeho směru se stala velmi populární cesta. Lezla se až do konce minulého tisíciletí. Poté se kvůli tání ledovců v masivu Mont Blanc několikrát zřítila vedlejší západní stěna a padající kamení s sebou vzalo i část Bonattiho pilíře. O té doby se lezení nedoporučuje. Poslední velké řícení bylo zaznamenáno minulý týden.

Matterhorn (4478 m)
Walter Bonatti sólo 1965

Bonatti ohlásil konec kariéry špičkového horolezce. Cítil se být unavený neustálým balancováním na ostré hraně života a smrti. Vyrazil naposledy na severní stěnu Matterhornu. Už při plánování cesty řekl, že to bude tečka za jeho výkonnostním lezením. A také byla! Parádní. Tři krátké únorové dny, dva dlouhé bivaky, sněhová bouře a Walter ve stěně. Jeho Direttissima se od té doby nedočkala příliš mnoha opakování kvůli nebezpečnosti, orientačním obtížím a komplikovanému úniku ze stěny v případě problémů.

Čtěte také: Bonatti - hory mého života