Nemůžeš na ně koukat pod deštníkem

Závodníci jsou na startu rozřazeni do kategorií podle výkonnosti. Ta se uvádí do přihlášky jako nejlepší dosažený čas na trati 42 km. Vítězné výsledky se pohybují nad limitem jedné hodiny.

Dvaačtyřicetikilometrová trasa vede centrem Berlína, nezahrnuje žádné převýšení, proto ji zvládnou i amatéři.

Jak viděla závod česká studentkou Dominika Pompová? Zeptali jsme se jí na to pár dní po návratu domů.

Jaké byly tvé první dojmy, když jsi v Berlíně nastoupila na start?

V bloku, kde startovali profíci, možná nějaká rivalita byla, tam šlo o body do světového poháru, ale já jsem startovala v posledním bloku, kde vládla naprostá pohoda. Letos se nevyvedlo počasí, takže jsem váhala, jestli vůbec odstartovat, jestli se nerozprší, a jestli nedostanu po pěti minutách zimnici. Ale pak když jsem viděla ty davy, jak se nedočkavě tlačí ke startu, vesele se zdraví a přejí si hodně zdaru, všechny obavy opadly. Představ si tisíce lidí na kolečkách z různých koutů světa, který ten sport milují a přijedou si to společně užít. Nemůžeš utéct a koukat na ně zpod deštníku.

Může se na maratón přihlásit člověk, který jezdí jen rekreačně?

Jasně. Troufám si tvrdit, že takových je tam většina. A vzhledem k tomu, že při registraci musíš uvést nějaký čas, za který jsi kdy maratón jela (já uváděla dvojnásobek času nejrychlejšího půlmaratónu), nehrozí, že tě při startu masa těch rychlejších převálcuje. Startuje se v blocích od nejlepších závodníků, interval je vždy jedna minuta, takže každý si najde ve své skupině stejně zdatné jedince, se kterými si ve vláčku užije celou jízdu. Ta atmosféra je fakt super, jezdí tam rodiny, firemní týmy, jednotlivci, důchodci, prostě všichni. Často jsou k vidění bizarní kostýmy. Letos měla například jedna skupinka na helmách připevněné plyšové krysy, prý aby se poznali.

Jak vypadá maratónský terén?

Trať byla fantastická. Jel se okruh v srdci Berlína, který vedl kolem turisticky zajímavých míst. Finiš byl přímo pod Braniborskou branou. Kdyby vyšlo počasí, byla by to pohádka. Bohužel letos se pár minut po startu rozpršelo, na mokru to klouže, brusle se smekají a spousta lidí končí na zemi. Já jsem spadla třikrát, vždy když se mi někdo složil pod nohy. Mít v bruslích bazén taky není nejpříjemnější.

Proč amatéři závodí? Člověk si přece může v klidu objet nějaký ovál a spokojeně se vrátit domů.

Na závodech je samozřejmostí časomíra, člověk může sledovat, jak se zlepšuje, má radost z každé sekundy. Máš také radost z každého předjetého soupeře. A obzvlášť pro mě jako pro ženskou je motivující, když předjedu chlapa.