Nepokoušeli jsme se manipulovat

Na článek Everest prodává svoji nezávislost, reagoval e-mailem předseda představenstva vydavatele Rostislav Pech.

V rámci práce vás může občas postihnout provozní slepota a nedoceníte dopad a souvislosti dobře míněného záměru. A je v pořádku, říct si to na rovinu.

Za druhé je velmi potěšitelné, že jste prošel zevrubně celý náš časopis a nenašel jiné závažnější prohřešky proti novinářské etice, kvalitě a celkovému provedení než výše zmíněnou záležitost.

Nicméně vítám každou filosofickou diskuzi, která může kultivovat zdejší novinářské prostředí. Zde jsou tedy mé argumenty.

Osobně se domnívám, že jsme čtenáře neuvedli ani záměrně, ani nevědomky v omyl, ani jsme se ho nepokoušeli manipulovat. Každý čtenář s minimem přirozené inteligence dnes chápe značku PR jako jiný výraz pro reklamní sdělení.

I velké logo za článkem v těsném sousedství reklamy téže firmy snad nikoho nemůže přesvědčit, že se snažíme pokoutně a nečestně protlačit čtenáři nějaké závadné sdělení. Prostě je tu frajer, co umí, a firma, co má úspěch.

Čeká snad někdo, že se budou navzájem pomlouvat, pokud mají nějakou dohodu a společný zájem. Tají snad Mrázek, s kým spolupracuje? Ne. Tají snad Everest čtenářům, že ho živí inzerce? Ne. Snaží se snad v tomto článku vystupovat redakce jako nestranný soudce? Ne.

Navíc nejsme příjemci žádných veřejno-právních dotací (jak asi vy také), a proto je zřejmé, že o jiné, než ryze soukromé peníze neusilujeme.

Podle mě je naším posláním spíše bavit, než se ohánět novinářskou nezávislostí.

Pokusím se zmínit ještě dále. Nedalo mi mnoho práce nalézt na Horydoly rozhovor s Liborem Hrozou, kde jakoby mimoděk, neprosto bez hlubšího důvodu, autor zmiňuje jisté lezecké centrum i s prolinkem. Ha!Že by to bylo PR? Jistě.

Že by to bylo nezištné sdělení nám mírně zaostalým čtenářům, jakým komerčním zařízením máme věnovat laskavou pozornost? Tomu nikdo neuvěří, kdo má všech pět pohromadě.

A dalo by se pokračovat. Přiznám se, je to jen moje malé rýpnutí. Kde je vlastně ona magická hranice, čínská zeď, mezi redakcí a inzercí? Se zájmem jsem si přečetl Jakube vaše argumenty, proč si myslíte, že nepodléháte tlaku na umístění PR reklamy.

To, že akceptujete pozvání na novinářské tripy pouze od národních centrál přece není o nic větší nebo menší problém. Pokud si připustíme, že tyto centrály hospodaří s veřejnými rozpočty, utrácí nepřímo daně nás všech (ano, vím, jsou to cizinci, ale také všichni platíme do Evropské unie a zpětně se to přelévá do subvencí těmto organizacím), je z mého pohledu čestnější žádat v tvrdé konkurenci prostředky na volném trhu inzerujících firem než například od subjektu založeného pouze za účelem přerozdělení přidělených prostředků.

Pokud pozvání přijímám, jedno od koho, riskuji v každém případě manipulaci a možnost, že se ztrácí objektivity pohledu. Ať je sebesilnější osobnost a říká si co chce. V tom nevidím řešení. Podle mě je nutné, aby se dbalo na objektivitu předkládaných informací.

Pokud je sdělení pravdivé, nehrozí nebezpečí poškození čtenáře. Pokud je zdroj informací v PR článku upozaděn, zamlčen, přebírá zodpovědnost redakce. A nic na tom nemění někdy až alibistické uvedení značky PR či PI nebo I. To je slušností, ba i povinností, ale ne automatickým vyřešením toho, zda je materiál zavádějící, nepravdivý nebo manipulativní.

U inzerce je to naopak, je vždy na zodpovědnosti inzerenta.

Není to jednoduché, ale jednoznačné řešení neexistuje. Tedy pokud se nemají novináři navzájem sledovat a zapisovat si počet snědených chlebíčků na tiskovkách a skleniček vypitých na promoakcích. Jistě bychom se mohli pak dozvědět mnoho drbů, ale k čemu?

Děkuji vám za pozornost, pokud jste dočetl můj dopis až sem. Děkuji vám za možnost rozvinout poněkud šířeji diskuzi na vámi dané téma PR.

Autor je předsedou představenstva Czech Press Group.