V létě po sněhu na Stüdlgrat

Na začátku srpna jsme ve třech vyrazili na Grossglockner.

Počasí takové nijaké

V celé Evropě bylo toto léto všelijaké. Dole v údolích řádily záplavy, nahoře v Alpách sněžilo.

Číhali jsme na "okno" dobrého počasí několik týdnů. Podle meteorologických serverů se mělo otevřít přesně 5. srpna.

3. srpna tedy nasedáme v Praze do auta a k večeru zastavujeme na rozlehlém parkovišti u penzionu Lucknerhaus pod Glocknerem. Lije jako z konve. Stavíme stan a doufáme, že předpověď nelhala.

Rakušané vědí víc

4. srpna sice stále prší, ale kapky padající z nebe se zmenšují. Okolo poledního přichází další dobré znamení - auta začínají zaplňovat parkoviště. Místní turisté zřejmě vědí, že zítra bude hezky.

Jdeme tedy známou cestou na chatu Stüdlhütte (2802 m). Když údolím stoupá turista, jistě obdivuje velebnost hor a divokost vodopádů, ale horolezec myslí jen na to, aby už byl na chatě a mohl se pustit do lezení.

Nemáme zamluvené ubytování, ale ještě na nás tři palandy zbyly. Jdeme spát už v šest hodin večer s tím, že vstaneme brzo.

Ranní úprk do hor se nekoná

Vstáváme v pět hodin. V tento okamžik se otevírá jídelna. Než se obléknu a zajdu na záchod, uplyne čtvrthodina. Za tu dobu zmizely ze stolů nejlepší kousky jídla, bílý chléb je snědený a na mě zbývá už jen tmavý. Je výborný, ale takhle přes svítáním se žvýká pomalu.

VIDEO Stüdlgrat Grossglockner

Jeník s Robertem přicházejí o další čtvthodinu později a snídají zbytky. V tu chvíli jsou už mnozí horští vůdci se svými klienty na cestě. Nejvíc jich jde Starou Kalskou cestou na Grossglockner, někdo se vydává po ledovci Teischnitz na Teufelskamp nebo Romariswand. Několik družstev míří na "náš" Stüdlgrat.

Ve tři čtvrtě na šest jsem vztekem bez sebe. Proč jsme se tak brzo vykopali zpod deky, když ještě nikam nejdeme? Robert řeší mačky, Jeník přichází s těžkým batohem. Posílám ho nazpátek, ať z něho polovinu věcí nechá na chatě. Ukazuje se, že si ani jeden z nich nepřipravili věci na túru už večer, ale všechno řeší až teď ráno.

"Je to tak trochu moje vina," snažím se uklidnit, protože Jeník poleze na horách poprvé a Robert toho na horách za sebou také nemá moc nalezeno. Snad to bude poslední komplikace dnešního dne, když chatu opuštíme až ve čtvrt na sedm.

Dlouhý nástup můžeme jít bez lana

Následuje úmorný nástup sutí do mělkého sedla Schere (3031 m). Tam bychom se měli přezout do maček, navázat na lano a stoupat ledovcem Teischnitz.

Ledovec je po ránu utuhlý a místo sněhu je na něm led. Zkusíme tedy variantu bez jištění. Zahneme doprava na skalnatý hřeben Luisengrat a jdeme po jeho ostří nebo trochu v levém úbočí přes nejvyšší bod Luisenkogel (3209).

Po sestupu do sedélka Luisenscharte (3175 m) stále mačky ani lano napotřebujeme, a tak rychle po sněhu vyšlápneme pod nástupový kout. V něm už lezou tři družstva. Jde jim to rychle, horský vůdce jim ukazuje cestu.

Polezeme sněhem. Opravdu...

Tady konečně přichází slíbené překvapení. Stüdlgrat si na nás přichystal férové zimní podmínky. Všude je plno sněhu, často se leze po ledové krustě. Nasazujeme proto mačky, bereme cepíny a oblékáme všechno, co máme s sebou v batozích. Polezeme většinou ve stínu.

Na nástupu začíná jako na každé oblíbené túře boj o první místo. Kdo se první oblékne a naváže na lano, má cestu volnou. Ostatní musí počkat a případně se smířit s padajícími kameny.

Pyrrhovo vítězství na nástupu

Souboj čtyř družstev vyhráváme. Jdu na to. Hned první metry lezení ukazují, že Stüdlgrat se nedá zadarmo. Poctivá trojka vede mokrým a zasněženým koutem (3 UIAA). V mačkách a s cepínem v ruce se musím jistit pomocí velkých vklíněnců. Robertovi za mnou se daří vlézt v pohodě, ale Jeník padá. Zespoda do něj strkají další horolezci, já ho tahám nahoru. Teprve na štandu si vyjasňujeme, že když to nejde jinak, má se přitáhnout za lano a neřešit čistotu stylu. Nejsme na skalkách.

Zleva přichází jednodušší varianta nástupu Peterstiege (1-2 UIAA), ale dneska jsou to zasněžené kamenné bloky, a tak ji nikdo nezkouší.

Ačkoliv jsme ve dvojkovém terénu, stále se jistíme od štandu ke štandu. Leží tu spousta sněhu a navíc mám odpovědnost za své dva spolulezce. Prolézáme Rinnenkamin (2+ UIAA), což je výrazný položený komín přímo v hřebenu. Máme s sebou vytištěného průvodce, který lehké pasáže ignoruje, a tak se domníváme, že jsme u Frühstücksplatz a máme tedy za sebou nejméně třetinu túry.

Přátelská atmosféra na hřebeni

Plácáme se dál sněhem mezi věžičkami a plotničkami, obtížnost je stále mezi jedničkou a dvojkou. Předbíhají nás dva padesátníci v zašlých bundách, okopaných pohorkách, bez maček a s naraženými kulichy. První je horský vůdce a vede svého klienta na krátkém laně. Oba jsou evidentně přátelé už desítky let.

Další dvojka leze bez lana. Kluk s holkou jsou vybavení jako z katalogu, na nohou mačky, v rukou cepíny, na hlavách helmy. Vše poslední modely.

S oběma dvojkami si dáváme přednost, usmíváme se a přejeme si štěstí na túře. Jaký je to rozdíl oproti normálkám na známé hory, kde se zarputile bojuje o každý metr prostoru.

Družstva za námi postupně odpadají a vracejí se, protože zimní podmínky na hřebeni jsou pro ně příliš obtížné. Poslední byla polská dvojice, když dolezla na Frühstücksplatz (3550 m). Na tabuli se dozvěděla, že tady měla být za tři hodiny od nástupu a jestli to nestihla, tak se má vrátit. Že hlavní obtíže cesty jsou teprve nad ní.

Těžké lezení nad Snídaňovým místem

My jsme také měli namále. Na Snídaňové místo jsme se dohrabali až za pět hodin, ale přičítal jsem to sněhu. Ten zpomalí vždycky. Doufám, že samotné skalní lezení už bude rychlejší. Robert i Jeník jsou nalomení a přemýšlejí o sestupu, tak raději rychle vyrážím do kouta (3 UIAA), aby nemohli protestovat.

Sundávám si mačky, ale je to prašť jako uhoď. Skalní kout je částečně zaledněný a kus vede v suché skále. Postup urychluje erární konopné lano a hojné lepené skoby.

Za pár minut stojím na úchvatném balkonku Kanzel neboli Kazatelna. Kluci za mnou si nechávají mačky, ale vylezou ke mě také. Místo je tu jen na dva stojící, a Robert proto zůstává na poličce pod námi.

Lezení je konečně napínavé

Chvíli přemítám, kudy dál. Pak mě přesvědčí série skob, že mám udělal dlouhý překrok doleva za roh. Dvě krásné délky většinou ve skále mě provedou traverzem (3 UIAA) okolo dvou věží. Není to nijak těžké, ale spousta vzduchu pod zadkem dělá lezení napínavým.

Následuje zase klasické lezení po hřebeni a dostáváme se pod první ze tří klíčových míst. Drahtseilverschneidung (3+A0 UIAA) by šlo přesně přeložit jako vhloubení s drátěným lanem, ale jde o prudký skalní výšvih zajištěný podobně jako feráta.

I když se občas přidržím ocelového lana, obtížnost je minimálně trojková. V takové nadmořské výšce je to vyčerpávající kus lezení.

Malá a Velká plotna jsou dobře zajištěné

Nahoře přebírá vedení našeho družstva Robert. Už je sice méně sněhu a více suché skály, ale přesto se mu lépe leze v mačkách. Těší se na další klíčové místo Kleine Platte (3+). Malá Plotna je ve skutečnosti hřebínek ostrý jako nůž. Měří sice jen deset metrů na délku, ale obejít se nedá. Je však dobře zajištěný borháky, a proto Robertovi ani nám dvěma za ním nečiní zvláštní potíže.

Do posledního těžkého úseku Platte (3+) nalézám už zase já. Dostat se na plotnu je při mé malé výšce docela potíž, ale následný traverz je už jednoduchý. Je řešený ferátovým lanem zleva doprava.

Na jednu stranu je mi líto, že byl tímto způsobem znesvěcen klíčový úsek krásné cesty, ale na druhou stranu vím, že se tady mnohokrát bojovalo o život. Teď za krásného počasí o mnoho nejde. Stačila by však krátká sněhová nebo dešťová přeháňka, a byli bychom namydlení.

Vůdci vedou své ovečky na Grossglockner ještě večer

Lehčími skálami dokličkujeme přes výraznou Rampu na vrchol. Robert dostává přednost a poslední délku k vrcholovému kříži na Grossglockne (3798) vytáhne na prvním konci lana.

Nevycházíme z údivu. Je po šesté hodině večerní a normálkou na vrchol se valí davy. Táhnou je sem vůdci. Asi má být až do noci krásné počasí.

Musíme se proti nim probojovat dolů. Jednou do sedélka Glocknerscharte dokonce slaňujeme. Dál pokračujeme nejprve po skále na Kleinglockner (3770 m) a dál už pěšky dolů po sněhu na chatu Erzherzog Johann Hütte (3454 m).

Noční sestup po ledovci

Chata je plná lidí, my ale míříme ještě po jednoduché ferátě dolů na ledovec Ködnitz. Tam nás zastihne tma. Ještě stačím prozkoumat trhlinové pole a najít v něm průchod. Pak vyjde měsíc jako zářivý terč na černém sametu.

Spodní část ledovce je sice rozmoklá a my se brouzdáme v ledové kaši, ale už v něm nejsou trhliny. Nemusíme se tedy navazovat na lano. Na kamenité moréně několikrát ztratíme cestu, avšak nakonec se udržíme ve správném směru a na chatu Stüdlhütte dorazíme před desátou hodinou.

Apaticky sledujeme, jak jsme kvůli tomu, že nejsme předem objednáni, přišli o postel, dokonce i o místo na spaní v sušárně, a jak nám nachází chatař místo aspoň na podlaze na chodbě. Česnečka, cibulačka, pivo a jdeme spát. Další sen se nám vyplnil.

Doporučené vybavení

Mačky, turistický cepín, teleskopické hole, batoh 40 l, horolezecká helma, zimní oblečení (čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, rukavice, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell), pevné kožené nebo plastové pohorky, 50 m horolezecké lano, ledovcový šroub, 3 karabiny se zámkem, 7-10 expresek, 5 dlouhých smyček, 2 prusiky, bivakovací pytel, ledovcové brýle, krém proti slunci, podrobná mapa, sportovní hodinky s výškoměrem, lékárnička, čelová svítilna, mobilní telefon, jídlo na 1 den, teplé pití v termosce, kompaktní fotoaparát, nůž, chatový pytel, pojistka, peníze a doklady.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Grossglockner na Horydoly

HOROLEZECTVÍ Hofmannsweg (Hofmannova cesta)

HOROLEZECTVÍ Alter Kalser Weg (Stará Kalská cesta)

HOROLEZECTVÍ Stüdlgrat (Stüdlův hřeben) a Stüdlgrat (reportáž)

HOROLEZECTVÍ Pallavicini Rinne (Pallaviciniho kuloár)

SKIALPINISMUS Lyžařské túry

SKIALPINISMUS Vorderer Bärenkopf

LEDOVÉ LEZENÍ Johannisberg a Bärenkopf

TURISTIKA Ledovec Pasterze

TURISTIKA Romariswandköpfe

CYKLISTIKA Hochalpenstrasse a V sedle na Grossglockner

BEZPEČNOST Jsem naštvaný a Lezecká neštěstí a Blázni ve světě

HORSKÁ SLUŽBA Na Adlersruhe havaroval vrtulník

DOPRAVA Frézy čistí Hochalpenstrasse