Ski a alpinistické Ralsko

Okolo desáté parkuji do závějě ve Vranově u Mimoně (cca 320 m n.m.).

V mrazivém zamlženém počasí lepím pásy a okolo zvědavých bobujících dětí vyrážím po červené značce vzhůru.

Cesta je prošlapaná pěšími, a tak to jde rychle a bez prošlapávání. Když se svah napřimuje, nezbývá než stoupat v serpentinách.

Na vrstevnicové cestě značka ubíhá doprava, já stoupám přímo vzrostlým řídkým bukovým lesem až pod kamenné moře na jihozápadním úbočí vrchové pyramidy.

Sundávám lyže a nandavám si na nohy cosi, o čem si nejsem stoprocentně jist, jestli není nějakou vochranou žoužele zapovězené, a do ruky beru modifikované zahradnické nářadí.

Posněžené kamenné moře je nepříjemné ploužení prudkým hlubokým sněhem s občasným propadnutím, ale za chvíli jsem pod hradbou skal olepenou sněhem a mířím doleva k hraně, kde si z letních podmínek pamatuju možnost výstupu někde na pomezí turistiky a lehčího lezení.

Na hraně nacházím stopy dvojice pěšáků, ale okraje stop nejsou zubaté, a tak míří více doleva a obcházejí ostří hřebene.

Nalézám do strmého žlábku, tedy strmého, chm, v létě v teniskách se tady člověk ani nezastaví, ale hnípám se po ramena ve sněhu. Po chvíli odhrabávání nacházím na dně žlábku pramínek ledu, a tak je postup vyřešen, nad žlábkem dělá motyka cink o skálu a pak ťuf do drnu a stojím na sněhové polici.

Teď je potřeba překročit doprava a koukat pod nohy do dvacetimetrového srázu, a tak mudruju, opucovávám a opět nacházím ledové žlábečky tak na dlaň široké, a vzhledem k tomu, že se sklon neblíží svislici ani velmi vzdáleně, tak opět vylézám na zatravněné plece.

A pak už jen několik lehčích výšvihů a za chvíli stojím na vršku skalnatého hřebínku a třicet metrů vodorovně od zříceniny hradní věže. Mraky se protrhly, a svítí slunce, nikde nikdo, městečka a vesnice dole se topí v mlze.

Zpátky na kamenné moře scházím po stopách pěšáků obcházejících hřeben, nandavám lyže, a za pár minut jsem dole ve Vranově.

Převýšení: 350 metrů

Lyže: maximální sklon jedno místo okolo pětadvaceti stupňů, nutno ovládat hluboký sníh a jízdu ve vzrostlém lese, staré hnusné lyže kterých není líto na kamení, výhodou.

Vrcholový hřebínek: CH-1 UIAA, standardní tatranské zimně mixové lezení. Lano není třeba, ale kdyby snad chtěl s sebou někdo tahat lano a spolulezce, tak dvě patnácti-až dvacetimetrové délky.

Lužický freeride

Ještěd (Horydoly)

Klíč (Euroclimbing)

Luž (Horydoly)

Malý Buk (Euroclimbing)

Ortel (Horydoly)

Pětikostelní kámen (Euroclimbing)

Stožec (Euroclimbing)

Studenec (Euroclimbing)

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě