Třicet kilometrů od nevidím do nevidím

V půl sedmé ráno nasedáme v Hlučíně do motoráčku a s přestupem v Opavě dorážíme před osmou do Hradce nad Moravicí.

Původně jsme uvažovali o cestě z Hradce podél řeky Moravice směrem na Kružberk, ale měníme plán. Zkusíme dojet do Hlučína.

Zima nás pohání vpřed

Je něco okolo mínus patnácti stupňů, tak se v Hradci moc nezdržujeme a spěcháme na kraj města.

Zámek se v mlze tyčí na protějším kopci, zatímco si nazouváme běžky a míříme směrem k Opavě. Stopy tu nevedou, ale sněhové podmínky jsou výborné. Na vrstvě starého sněhu je několik centimetrů prašanu a lyže v něm jen kloužou.

Míjíme kopec Kopanina a směřujeme ke Chvalíkovicím. Do cesty se nám staví Vrbný potok, a tak chvíli směřujeme podél něj, než najdeme můstek. Kromě dvou jezdců na koních nepotkáváme žádné běžkaře.

Hledáme cestu přes Opavu

Studujeme mapu, protože klíčovým místem trasy je najít přechod přes řeku Opavu. Míjíme Opavu-Kylešovice a přicházíme do Opavy-Komárova. Podcházíme železniční trať a jsme u silničního tahu, vše vede na Ostravu.

Za cestou je motel Oasa a za ním mostek přes Opavu. Prkna v podlaze sice občas chybí, ale přejít se dá. Překračujeme ještě další silniční a železniční tah na Hlučín a konečně mizíme pryč od ruchu města.

Přeskakujeme Chlebičovský potok a k našemu překvapení přijíždíme k pásu kukuřice, který se malebně vyjímá v zasněžené krajině. Slouží za úkryt početným srnkám.

Tři hospody a žádné teplé jídlo

Potkáváme prvního běžkaře, jinak nevidíme ani živáčka. Všichni jsou asi zalezlí v teple u obrazovek nekonečných seriálů. Dan padá, proráží krustu a boří se hluboko do sněhu. Se zaujetím pozorujeme, jak se snaží vyškrábat z díry ven. Lepší než telka.

Míjíme Hadí kopec a kolem osady Svoboda míříme ke Štěpánkovicím, kde si chceme dát něco k jídlu. Chyba lávky. V obci jsou tři hospody, jedna v sobotu zavřená a druhé dvě nevaří. Zklamaní si dáváme aspoň pivko a okolo Bolatic směřujeme do Bohuslavic.

Cestou potkáváme další dva běžkaře. Teprve tady se začíná objevovat více projetých běžeckých stop. V bolatické restauraci U Obrusníků konečně doplníme kalorie.

Na cestu domů si svítíme čelovkami

Začíná se šeřit. Spěcháme k lesu Bor. Nasazujeme čelovky a nepředloženě volíme trasu přes les. Všude jsou popadané stromy, které zpomalují postup. Konečně vyjíždíme na Kozmickou cestu - silničku, která spojuje Darkovičky s Kozmicemi.

Hlučín je už na dosah a my unaveni, ale spokojeni, končíme před šestou večer svou cestu. Na mapě doma překvapeně zjistím, že jsme najeli jen něco přes třicet kilometrů. Nadnesené představy o velkých běžeckých výpravách budu muset zkorigovat.

Zobrazit místo Ostrava na větší mapě