Volám vítr - hoboes

Mnohokrát jsme slýchávali o vlakových tulácích zvaných hobo. Psal o nich Jack London i Matěj Kuděj. Wabi Ryvola o nich skládal písničky, které se hrají dodnes.

Hoboes a trampové

V Americe je to podobný fenomén jako u nás tramp. Je v něm touha po dálkách, objevování nových krajů a snění, že tam někde za kopcem je krásná země, kterou hledá po celý život a jednou ji najde.

Trampové to měli jednodušší. Ti si představovali divočinu a prérii Severní Ameriky, kdežto hoboes stále hledali a dodnes hledají svou pohádkovou zemi.

Nejdůležitější však je cesta a způsob jak se tam dostat! S rozvojem železnice začala éra toulání a cestování dobytčákem, případně na střeše nákladního vagonu.

Spodina americké společnosti

Média mají dnes hobo za hanobeného a mytologického vandrovníka. Jako potulný a sociální vyvrhel byl však ještě nedávno stíhán zákony. Byl to totiž nekvalifikovaný stěhovavý dělník, kočovný a sezónní pracovník, většinou bílý Američan, tělesně schopný.

Nejspíš se narodil za osídlování Západu a otevírání průmyslu na západě v druhé polovině 19. století. Narodil se někde na železnici, která ho přenášela z měst, kde se setkával s dalšími hoboes a pokračoval do vzdálené země, kde chvíli pracoval, aby si vydělal na další cestu.

Hobo byl členem dolní hranice průmyslových pracovních sil, zaplňoval mezery při průmyslových a sezonních pracích. Hobo byl vedlejší produkt rychlé industrializace země v polovině 19. století.

Pupál jede do Iowy na slezinu

Kamarád Pupál z Colorada se vydal do Iowy na slezinu hoboes. Byla to dlouhá štreka, musel přes celou Nebrasku, a co tam viděl, to mi stručně popsal: "Američtí historici přes hoboing a tramping se shodují, že hoboes jezdili hledat práci a američtí trampové jezdili za slečnou Romantikou. Někdy i makali. Pak byli bums a winos. Čili povaleči a alkoholici. Zatíco hobani a trampi měli společné jungle campy (kempy v divočině), ta poslední sekta nebyla mezi nimi vítána."

V Brittu mají hoboes muzeum a hřbitov. Volí se král i královna pro každý rok. Je to zajímavý proces. Jsou i takoví hoboes, co byli zvoleni pětkrát a se stálým titulem pro východní či západní trať. Jako třeba Steam Train Maury (Parní Vlak Maury).

To co se vaří jako strava pro všechny, má název Mulligan Stew. Něco jako guláš. Hodně mrkve, cibule a brambor. Maso ode všeho, především hovězí, ovčí a vepřové. Podávalo se v sobotu. Ve čtvrtek bylo pečené sele.

Suchý zákon v kempu

V Jungle kempu se nepije. Žádný alkohol ani drogy. V pátek večer se jde na pivo do městečka. Při zapalování ohně v Jungle kempu se provolává Call of the Wind (Volám vítr) a lidé vysypávají do ohně popel ze spřátelených ohňů ve Státech.

Příští rok vysypu něco popela z Colorada, z našeho potlachu. Mám popel i z Britt pro náš potlach. Připomínalo mi to trampské kamarády, když házeli větvičky, které dovezli. Na hřbitově se ukapává "za Packarda", ale místo alkoholu je voda."