Zelené peklo na Žižkově

Putování začínám na železniční mostě, který vede z Hlavního nádraží přes dolní konec Seifertovy ulice. Tady vjíždím na bývalou železniční trať upravenou pro cyklisty.

Ze začátku stezka klame tělem. Domy v Příběnické ulici s krásnou fasádou se tyčí nade mnou, z druhé strany mám široký výhled na Prahu.

Tichý souboj

Po chvíli ale krásné činžáky střídají lehce oprýskané. Z bydlení pro honoraci se stává bydlení pro plebs. Nalevo se tyčí budova s kubistickými prvky.

Napravo můžeme pozorovat tichý souboj dvou neznámých obyvatelů jednoho činžáku. Milovník přírody kontra patriot. Jeden si před oknem postavil jakési krmítko se stromečkem, druhý ho trumfuje vlaječkou, vznešeně trčící z rozpadající se fasády.

Zelené peklo útočí

Přejíždím nad Husitskou ulicí. Dvojice na balkoně pod hodinami pozoruje dopravní ruch.

Za nadjezdem se scéna radikálně mění, prostor se rázem zužuje. Kotouče ostnatého drátu na plotě dávají najevo, že jde o drsnou končinu. Po levé straně se nade mnou tyčí vrch Vítkov, kde kdysi zněl vítězný ryk husitů.

Napravo svá ledví nastavují zadní dvorky žižkovských činžáků. I když jsme pořád v širším centru Prahy, ocitli jsme se vlastně zároveň i na periferii města.

Tady se na krásu nehraje. Je to vegetace, která je tu pánem, ne člověk. Stačí ji chvilku nechat prostor a už začíná nemilosrdně rdousit městskou zástavbu. Přírodní živel zde vítězí nad člověkem.

Vystřelený voko, spása cyklistova

Po chvíli se objevuje vyhlášená žižkovská hospůdka U vystřelenýho voka. Z této strany je to sice čajírna, ale při průjezdu městskou džunglí dají cyklisté asi přednost půllitru před šálkem. Dokonce tu mají jakýsi speciální prostor pro extra posezení, uzamčený krásnou mříží. Fajnová záležitost, to se musí nechat.

Svou příležitost vycítila i konkurence a nenápadně inzeruje na betonové zídce své služby.

Umělec nebo blbec?

Oko estéta může obdivovat i staré reklamy na zdech. Ohledy se tady neberou, stará reklama na čokoládu je napadena sprejerským graffiti. Umělec nebo blbec? Toť otázka. U Tachovského náměstí se otvírají další pohledy na Žižkov.

Žižkovský industrial

Projíždím pod opuštěným mostkem. Pokud máte zájem o nemovitost, máte šanci. Ve všední den je tady liduprázdno, které jen občas narušují odvážní jedinci. Jinak to tady vypadá docela pochmurně. Úzkost se vkrádá do duše bázlivého poutníka.

Tunel zavřený i otevřený

Ještě poslední pohled na žižkovská zákoutí. Už se blížím k tunelu pod Vítkovem. Při mé první návštěvě byl zatarasen betonovými bloky a návštěvníci ho překonávali, jak se dalo. V tunelu je tma, jak jinak, osvětlení není ještě v provozu.

Když jsem se za pár dní vrátil, byly už bloky posunuty. Cyklisté i nebojácní otcové s potomky projížděli volně tunelem.

Jiný svět

Za tunelem je úplně jiný svět. Nalevo se otvírá široký výhled na Karlín s červenými střechami Invalidovny. Stezka vede podél nově upraveného železničního koridoru. Kolečkáři se tu křižují s městskými policajty, kteří nahánějí sprejery.

Cedule u tunelu ukazuje datum dokončení cyklostezky na květen.

Nějak se to posunulo. Poslal jsem 14. září dotaz na centrální mail komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu, ale asi se někam zatoulal. Nebo už radní finišují a stezka bude brzy otevřena? Čerstvá zpráva z Novinky.cz informuje, že ani další termín 30. září nevyšel.

Záhada betonového bloku

Na stezku navazuje podchod, vedoucí do Karlína. Je už nějakou dobu funkční, ale zatarasen blokem. Chlapík chvíli váhá, ale pak ho přeleze a mašíruje si to podchodem.

Od radnice jde zřejmě o originální myšlenku, jak u občanů pěstovat tělesnou zdatnost. Jinak si záhadu betonového bloku nedokážu vysvětlit. Pokračování směrem ke Krejcárku je už pro mne docela nuda.

Drsná romantika Žižkova je nenávratně pryč. Podjíždím pod tramvajovou tratí a ulicí Pod plynojemem a na ulici Novovysočanské má cesta končí.

Žižkovský démon

Tu největší žižkovskou záhadu jsem si pro vás nechal na konec. Zahrada, která se skrývá u nadjezdu nad Husitskou ulicí. Edgar Allan Poe či Howard Phillips Lovecraft by plesali radostí. Tady je to opravdu Mato Grosso.

Místo, jak stvořené pro rejdy temných sil. Schodiště bez zábradlí mizí v husté vegetaci, aby se z ní na chvíli vynořilo a pak zaniklo neznámo kde.

Kam vedou ty tajuplné dveře? Jestli někde sídlí žižkovský démon, tak to musí být bezpochyby právě zde. I tady se vkradl neznámý opovážlivec a na vchodu zanechal jakousi záhadnou kresbu. Ubohý pošetilec! Jeho kosti už zcela jistě trouchnivějí kdesi v kapradí.

A co znamenají ta čísla? Proti této záhadě se jeví šifra mistra Leonarda jako pouhá poudačka pro mateřské školy. Najednou se mi zdá, že se v kapradí cosi vlní. Rychle se pokřižuji, chopím se bicyklu a ujíždím pryč, ani se neohlédnu. A totéž radím i vám.