Septumania 6a+ ve švýcarské žule

Jedna ze takový oblastí se nachází v Bernských Alpách. Jejím magnetem nejsou pohádková naleziště zlata, ale bohatá nabídka lezeckých cest.

Cesty se vyznačují dobrým zajištěním, variabilní obtížností a značnou délkou. Navíc jsou krajinově opravdu vděčné. Vertikály protínají stěnu údolí, které nápadně připomíná zmíněnou mýtickou krajinu. I to byl možná důvod, proč Švýcaři pojmenovali zdejší lezecký ráj Eldorado.

Hladká a strmá stěna

Jádrem lezecké oblasti Eldorado je údolní stěna, která se zdvihá nad severním břehem vodní nádrže Grimselsee vzhůru ke hřebeni Brünberg (2982 m).

Vzhled údolí je výsledkem intenzivní ledovcové modelace, která určila také ráz lezeckým terénům. Skalní stěny jsou přes půl kilometru vysoké, vyznačují se velkým průměrným sklonem, kompaktním povrchem a rozsáhlými, dohladka vybroušenými skalními plotnami.

Celá oblast je součástí aarského granitového masívu, z něhož ledovce odstranily většinu zvětralého materiálu.

Charakteristickým rysem zdejších cest je tak lezení v tvrdé žule, s minimálním podílem rozvolněného materiálu.

Hodně nýtů a dobré štandy

K postupnému rozvoji lezení došlo v oblasti Eldorada až během posledních třiceti let, což se odrazilo na solidním zajištění lezeckých cest, které odpovídá současným standardům.

Nýty jsou většinou k dispozici každých pět až osm metrů, výjimečně je interval delší, a to v místech, kde je terén méně obtížný. V porovnání s jinými oblastmi ve Švýcarsku je sice hustota osazených nýtů nižší, přesto zaručuje dostatečnou míru bezpečného lezení.

Samozřejmostí jsou dobře vybudovaná stanoviště se dvěma až čtyřmi nýty rozmístěné po pětačtyřiceti metrech.

Septumania 6a+

Z lezeckých lákadel, které se v zadní části nádrže Grimsel nabízejí, jsme zvolili šestnáctidélkovou cestu Septumania v jižním úbočí Brünbergu.

Její začátek je zřetelně označen nápisem na úpatí stěny, odkud jsou dobře vidět i nýty v prvních délkách. Septumania začíná dvěma délkami v ukloněných plotnách, kde linii spolehlivě určuje vodou vymletý žlábek.

Již několik dní je v Bernských Alpách slunečné počasí, a skála je tak v jindy často vlhkém korytě suchá. Dolez k prvnímu štandu dá přesto trochu zabrat. Švýcaři, kteří vpravo od nás nastupují do cesty Motorhead, nás uklidňují - prý je to společně s příští délkou nejošemetnější úsek celé cesty.

Postupujeme tedy dále vymletým korytem až ke třetímu štandu. Odtud nejprve krátce koutem a pak už prvními strmými plotnami. V osmé délce zdoláváme mírně vystupující oblé bříško a v další délce postupujeme dalšími plotnami mírně vpravo, k výraznému převislému odštěpu.

Než se dostaneme ke štandu pod odštěpem, začne drobně mrholit. Lezci vpravo to balí a slaňují. Mrholení naštěstí vzápětí ustává a my můžeme pokračovat. Devátá délka přes odštěp a navazující svislou spárou patří k nejhezčím v celé cestě. Chyty jsou pevné, do spáry jde bez problém zakládat friendy, a až ke štandu lze rázovat ukázkovým sokolíkem.

Následuje desátá délka s nejtěžším místem, které je však dobře odjištěné dvěma nýty blízko nad sebou. Od štandu se jde nejprve vpravo vzhůru přes břicho, pak úzkou koutovou spárou a od jejího horního konce hladkými plotnami přes dva zmíněné nýty na štand. Dál již následuje parádní lezení po příjemně ukloněných plotnách.

Po šesti hodinách jsme na vrcholové plošince a konečně si naplno užíváme výhledů do okolí. Půl kilometru pod námi hladina nádrže Grimsel, vpravo splaz Dolního Aarského ledovce a za ním hřebeny Finsteraarhornu a Lauteraarhornu. Nádhera!

Sestup po vyšlapané pěšině nám trvá necelou hodinu a stejný čas zabere návrat turistickou cestou k parkovišti na přehradě.

Nádherné lezení v bezpečných cestách

Popisovaná oblast nabízí nádherné lezení v dobře zajištěných cestách a může být dobrým doplňkem k vícedenním horským túrám po okolních kopcích. Jedinou vadou na kráse je poměrně dlouhý přístup od přehrady, podle turistického ukazatele jedna a půl hodiny.

V případě vícedenního lezení by se vyplatilo přespat na jednom ze skalních stupňů pod turistickou cestou, případně pod bivakovací kamenem v závěru sestupové pěšiny.

Sezóna: od června do září. Aktuální informace o počasí a podmínkách v údolí jsou k dispozici na www.meteoswiss.ch.

Doporučené vybavení: Helma, sedací a hrudní úvazek, dvě poloviční lana 50 m, 8 expresek, 3 karabiny, 2-3 smyčky, sada friendů pro dojištění. Oblečení pro případ změny počasí, voda na pití (k dispozici je až v závěru sestupové cesty!).

Doprava: Autem jedeme ve směru Bern - Interlaken - Meiringen - Route du Grimsel - Hospice du Grimsel (Grimsel Hospiz).

Přístup: Parkování zdarma za hotelem Grimsel Hospiz (1980). Od hotelu po značené cestě na chatu Lauteraarhütte: po schodech na přehradní hráz, po ní na severní břeh vodní nádrže a dále úbočím svahů turistickou cestou směrem na Lauteraarhütte. Přibližně 1 km před koncem vodní nádrže cesta traverzuje strmé travnaté svahy s otevřeným výhledem do stěny. Na začátku tohoto úseku odbočuje vpravo vyšlapaná pěšina (označená mužikem) k nástupu cest na úpatí stěny. Na turistické cestě je kousek za odbočkou ukazatel s údajem 1,5 hodiny k východisku Grimsel Hospic.

Mapa: Landeskarte der Schweiz (1:25 000) 1230 Guttannen.

Septumania: cca 500 m převýšení, 16 délek, obtížnost 6a+ (francouzská stupnice): 1 místo 6a+ (10. délka), 2 délky 6a. Doba výstupu 5-6 h. Sestup vrcholovou plošinkou k východu a přes travnaté stupně k výraznému žlebu, zde krátké slanění za odštěp, dále sestup strmými travnatými svahy později řídce porostlými stromy. Doba sestupu 1 h. Prvovýstup Yves a Claude Rémy

Septumania na internetu

Popis Camptocamp.org (francouzsky)

Topo Frank Nebbe (německy)

Topo Rockclimbing.com (anglicky)

Foto Marcel Dettling (anglicky)