Vyhráli, aby mohli příští rok vymyslet trať

V Maxičkách u Děčína se uskutečnil 55. ročník Orientačního běhu pražských horolezců, dvouetapový závod dvojic v orientačním běhu.

Orientační boj v Maxičkách

Na závod, který se skládá z noční a denní části, přijelo srovnat své síly a horolezecký um osm desítek hlídek z celé České republiky.

Závod připravili loňští vítězové David a Vláďa Nehasilovi. Běželo se v režimu scorelauf. kdo nasbíral v časovém limitu více kontrol, ten vyhrál.

Důmyslně rozmístěné kontroly, v orientačně členitém a fyzicky náročném skalním terénu, a daný časový limit v noční části, rozhodovaly, kdo bude bojovat o vítězství.

Hlídky musely prokázat spolupráci. Některé kontroly byly dosažitelné pouze ze stavění, za použití rozličných lezeckých technik a někdy i technického důmyslu. Byla důležitá také odvaha, neboť po lese chodila dvě strašisla a lekala závodníky.

Krátká noc a dlouhý den

Večer obstálo jen osm dvojic závodníků, které oběhly celou mapu a zvládli najít a získat v limitu 250 minut celkem 20 kontrol.

Denní část je především o vytrvalosti, protože se běželo na 500 minut. Mapa ve formátu A3 v měřítku 1: 15 000 obsahovala 28 km2. Rozlehlost krajiny spolu s výběžky údolí od kaňonu Labe naznačovala, že ze závodníků vycucne všechny síly a opravdu je prověří.

Nešlo jen o nalezení kontroly, ale důležité ji bylo především dobýt. Kontroly byly umístěny na skalách, v jeskyních, na stromech i uprostřed rybníku, kdy byla k dispozici loď. Byla postavena i jedna falešná kontrola.

Slanění, přelanění, prusikování, šplh po laně, lezení po skále, přeskoky, logické úlohy (řešení geometrické kontroly, propočty azimutů, vzdáleností), správné umístění kontroly na zrcadlené mapě a hlavně správná taktika. To bylo rozhodující.

Mixová družstva dominovala

Všichni zaslouží pochvalu za zvládnutí takto obtížného závodu bez vážného zranění. Kdo byl nejlepší?

V kategorii ŽŽ (žena + žena) vyhrály Simona Karochová a Šárka Jelínková (které vyhrály noční část a nechaly za sebou všechny hlídky), druhé skončily Terda Němcová a Jana Nyklová a třetí Adéla Burdová a Petra Straussová.

V nejvíce obsazené kategorii MIX (žena + muž) vyhráli Radka Brožková a Martin Hloušek (celkově druzí), druzí v kategorii skončili Adéla Lislerová a Pavel Kurz a třetí doběhli Pavlína Chaloupská a David Chaloupský.

V kategorii MM (muž + muž) vyhráli Jan Mikula a Jan Soucha, druzí skončili Pavel Smejkal a David Ander a třetí Martin Šebánek a Hynek Urban.

Celkovým vítězem se stala hlídka mužů Jan Mikula a Jan Soucha, kteří nasbírali v časovém limitu nejvíce kontrol (74 ze 100 možných). Kromě drobných cen vyhráli i pořadatelství 56. ročníku, který se bude konat v listopadu 2011.

Po slavnostním vyhlášení následovala společenská část akce. Hrála živá kapela Helena a její chlapci, tancovalo se, jedlo se, pilo a klábosilo nejen o závodu dlouho do noci.

Výtah ze závodního deníčku OBPH

Po každém ročníku OBPH všichni účastníci tvrdili jak to bylo super. Pověst pozávodové společenské části byla taktéž výborná. No nedá se nic dělat, běhat sice neumím, ale kdo by si to nechtěl zkusit. Do dvojky se domlouvám s Dejvem, že prý OB běhal. Nadšení odpadne v okamžiku, když zjistím, že jeho jediná zkušensot s nočním OB dopadla posledním místem. Na druhou stranu, já na tom nejsem se svými nulovými zkušenostmi o moc líp. No ale slibuje to zábavu.

První kontrola, popis na hovno. Něco jako průrva/peklo. Radši ani nesleduju, kolik času na ní trávíme. Druhá kontrola, díra v lese, pročesává nás asi sedm dvojek les. Najednou týpek vedle mě kouká jen od pasu nahoru. Díra! Cvakám. Jdeme dál. Konečně něco normálního, věžka. Jeskyně, proboha další díra, naštěstí přicházíme z dobrého směru v okamžiku, kdy jedna dvojka zrovna vylézá. Na další díru už kašlem, proběhneme se přes Děčín. Studánka, blok. Hm ještě ani nehledáme, ale to co mi je do pasu, je studánka. Hurá na bonusovku. Mezi masivem a věží. "A co je to ten masiv?" tápe nabušená orienťačka vedle nás. Nacházím rychlejc. "Je to tam?", "Ne", odchází. "No tak jo", zas takovej bídák nejsem.

"Dejve, na ty kontroly vzadu serem. Je to daleko." "No já myslím i tyhle, tady v prostřed jich je ještě jak nasráno." "To jich ale nedáme 20." "No to jich nedáme stejně." "Ale na 5 se to vyplatí, a když už tam budem..." Údolíčko. No to je zas popis. Nacházíme. Haluz, co dál pramen. Kurňa další díra. "Hm, ta voda musí odněkud týct", říkám si když šlapu do potůčku. Tady proti proudu nic není. Mizernej březovej háj. Hele další údolíčko s potůčkem. Pramen, a s kontrolou. Kupka, hurá něco na hoře. Hovno, zas hledáme díru a vedle ní kupku.

Vysoká lana, nějaký zoufalci se snaží vyhodit lano na první strom. Další dvě dvojky už jsou někde vprostřed. Vymejšlíme kraviny jak všechny předběhnout. Jizva se nacpe před zoufalce, jedním úspěšným nahozením lana na větev, zoufalci je pouští, pro nás je to ale za nima na dlouho. Kašlem na to. Škoda, pěkná kontrola. Jdem dál. 55 v průsekách, no to snad ne. Asi 10 metrů nad zemí na takové tenké borovičce. Staří viděli, mladí vylezou. Hlavně držet těžiště co nejblíž kmene, ať se to neulomí. Hurá na 58, tak co dál. Aha zkontrolovat mapy se skalkama. Jsme dementi jednu kontrolu jsme minuly. Že jsme si to nepřekreslili rovnou, hlavně, že jsem si řekli, že si to všechno na začátku prohlídnem. 

Směr 18. Hele novej průsek, to je jak dálnice k 54. Jen do kopce, ale vyplatilo se. Hurá zase na 18, má tam být info o bonusovce. No to si dělaj prdel slaňovat z téhle břízky. "Hele kolik vážíš", v duchu se ptám holky předemnou. "55?" Tak těch 30 navíc to snad zvládne. Bonusová 605 m daleko. "A co hledáme." "Já nevim, asi vršek, sem si to zapoměl přečíst." "Tak uvdíme." Fuj, naštěstí je to na tringulanci. Zpátky k lezeckejm.

Jednu lezeckou dvojku si radši vodjistim ze spodu, let do údolky se mi moc nezamlouvá. 40 minut do konce. Tak zpátky 28, 41 a ještě dvě u hotelu. Běžíme, kurva. Balvan OK, pahýl už míň. Kolik máme 14, 12, 8 minut? Rychle do lodi. Točíme se jak dementi, ještě že už je tma, ale daří se. "Kolik?" "3 minuty", tak rychle dovnitř, já už nikam nelezu.

Pivo, pivo, pivo, pivo, kofola, pivo,zelená, pivo, zelená, kofola, pivo, pivo, ...

Jiří Geo Lužnický, HO Humanita Praha