Mrtvé moře nemoře

Vody Mrtvého moře se nevyužívají k lodní dopravě, ba ani k plavání, to je tam přísně zakázáno.

Sůl přináší smrt a zdraví

Vysoká salinita (slanost) jeho vod zapříčiňuje, že lidské tělo je nadnášeno takovým způsobem, že opravdové plavání v podstatě ani nepřipouští. Navíc jsou pláže všude posázené cedulkami, že v případě náhodného požití vody nebo zasažení očí máte okamžitě vyhledat odbornou pomoc.

O co méně je tedy Mrtvé moře mořem, o to více je skutečně mrtvé. Vysoká koncentrace soli je s životem v podstatě neslučitelná, takže jediný život, který na březích Mrtvého moře zaznamenáte, je banda turistů nečinně se pohupující na vlnkách a třeba si u toho ještě provokativně pročítající nejnovější zprávy v dením tisku.

Ženská část výpravy jistě zavítá do firemní prodejny společnosti AHAVA (hebrejsky láska), kterážto se zabývá výrobou kosmetiky z tamních minerálů.

Jako hadi

Na západním břehu Mrtvého moře je jeden z nejlepších počinů návštěva Masady. Jistě, vede na ni z úpatí hory lanovka. Ale my chceme relaxovat. Takže si dáme výběh po přístupové pěšině s více než sedmi stovkami schodů a výškou nad hladinou Mrtvého moře více jak osm set metrů.

K tomuto účelu nám poslouží Hadí stezka (Snake Path). Méně zdatní návštěvníci ji zdolávají čtyři hodiny. Lanovka to zvládne za pár minut.

Nemovitost s pohnutou minulostí

Masada je prastará a pro Izraelce historicky důležitá pevnost zbudovaná na skalním útesu, vlastně jakési malé stolové hoře.

Její příběh je skutečně strhující. Vystavět ji nechal Herodes I. Ukrutný ještě před naším letopočtem. Celá náhorní plošina byla obehnaná čtyřmetrovými zdmi se strážními věžemi. Uvnitř opevnění byly kromě obytných prostor také obrovské sklady poživatin.

Vzhledem k velikosti Masady a naopak omezenému počtu jejích obyvatel, byly v ní téměř nevyčerpatelné cisterny na vodu. Systém zachytávání dešťové vody (jsme na okraji Judské pouště, kde prší maximálně dva dny v roce!) dodnes překvapuje svou jednoduchou, leč značně účinnou konstrukcí.

Na čelní ostruze skály se našlo dostatek prostoru pro několikapatrový palác. Do inventáře Masady patřily i důmyslně vyhřívané lázně a bazén. Nástěnné malby a mozaiky tu i onde dotvářejí ještě dnes kolorit přepychu pohodlného horského hnízdečka pro krutého mocnáře.

Tisícovka hlav padlo vlastníma rukama

Vše se trošku zvrhlo v prvních 60. a 70. letech našeho letopočtu, kdy poslední zbytky rebelujících Židů sídlících toho času na hoře oblehlo římské vojsko.

Dříve se zhruba tisícovka rebelů stala terčem jednostranné glorifikace. Dnes je k dispozici i mnoho kritických náhledů.

Po dlouhém obléhání desetinásobnou přesilou bylo více než jasné, že se Římané do pevnosti dostanou. Prostě nosili kamení tak dlouho k západní zdi opevnění, až vznikl velký násep, po němž se pohodlně dostali k pevnosti i s obrovským beranidlem.

Pro vzbouřence to nevypadalo vůbec dobře. Ti se proto tváří v tvář nové realitě rozhodli řešit svoji neuspokojivou životní situaci hromadnou sebevraždou.

Židovský velitel pevnosti Eleazar ben Jair přesvědčil 960 obránců, že je lepší čestně a hrdině zemřít, než padnout do otroctví. Protože jim však židovské náboženství zakazovalo sebevraždu, muži nejdříve nožem podřezali ženy a děti. Posledních deset losovalo, kdo zabije zbývajících devět a sám zhřeší sebevraždou.

Dvě ženy odmítly obětovat své děti a sebe, ukryly se s nimi a nakonec je Římané zajali.

Dějiny píšou vítězové

Jaká řež se na Masadě udála, popsal jeruzalémský dějepisec Joseph Flavius, který podobnou hromadnou sebevraždu přežil v jiné židovské pevnosti. Zapomněl však uvést umístění Masady. Dobytou a spálenou pevnost zavál pouštní písek na dvě tisíciletí. Archeologové ji našli až v roce 1956.

Dodnes není úplně jasné, proč Židé nekladli obléhajícím Římanům větší odpor, a dodnes se samozřejmě vedou učené spory i o to, zda upřednostnění sebevraždy před římským zajetím a otroctvím, popřípadě před bojem do poslední kapky krve, je důkazem nadlidské odvahy, nebo naopak nadprůměrné zbabělosti.

Současný Izrael samozřejmě zvolil tu první variantu. Masada je dnes synonymem národní hrdosti a odporu. Izraelští vojáci dodnes skládají na náhorní plošině Masady slavnostní přísahu slovy: "Masada už nesmí nikdy padnout!"