Laviny číhají na každém kroku

Roháče: Tehdejší ministr životního prostředí Josef Vavroušek se svojí dcerou bloudí ve vánici a ocitá se pod sedlem Parichvost. Z něho padá mohutná lavina a oba zavaluje. Dobrovolní i profesionální záchranáři je hledají několik dní. Vavroušek před tím přežil již dvě laviny, třetí mu je osudná.

Krkonoše: V Labském dole se zřítí z Asmanova žlabu s lavinou dva horolezci. Jeden umírá ještě při pádu a se zlomenou páteří zůstává v sedící poloze. Jeho druh se zlámanýma nohama se plazí k nedaleké běžkařské magistrále Buď fit. Boří se však pod ním led na Labi, které je v těch místech ještě potůčkem, a on se v něm topí a zároveň mrzne. K záchraně mu chybělo jen pár desítek metrů.

Osobní zkušenost autora: Navázán na laně přechází sněhové pole ve skalách nad Zbojníckou chatou ve Vysokých Tatrách. V tom jeho druh udělá krok dopředu, prošlápne jeho stopu do větší hloubky a utrhne sněhový žlab. Jede s ním dolů a táhne autora v kotrmelcích za sebou. Druh padá dvacet metrů volným pádem po hlavě do hlubiny a on ho náhodou zachytí o kámen zamrzlý do ledu. Následuje nebezpečné slaňování do doliny a v chatě oba zapíjejí znovuzrození.

To bylo pár příkladů z nedávné minulosti. Během letošní zimy si laviny ovšem připsaly na své konto další životy českých lyžařů a horolezců. Čím to je? Jsou nevyzpytatelné a zároveň mají svá pravidla, která nepřipouštějí lidské chyby.

Každý rok zahyne ve Vysokých Tatrách kolem dvaceti lidí, polovinu lze připsat na vrub lavinám. Podobné procento vychází i horské službě v Chamonix, protože v masivu Mont Blanku ročně zemřou tři až čtyři stovky lidí a laviny jich mají na svědomí nejméně dvě stovky. Rakouské středisko lavinové prevence odhaduje, že v Alpách již zahynulo třicet až čtyřicet tisíc sportovců na následky lavinových neštěstí.

Stačí jeden špatný krok, a masa sněhu se pohne. Jenže jak poznat, že je zasněžený terén těhotný lavinou, když je jich několik druhů a každá vzniká jinak? Nikdy si nemůžeme být stoprocentně jisti! Jako smutné příklady mohou sloužit právě francouzské Chamonix nebo rakouský Pitztal, kde mají laviny v nedávné době na svědomí mnoho desítek mrtvých. Masy sněhu tam totiž smetly domy, které byly postaveny podle nejmodernějších vědeckých poznatků a dlouholetých pozorování lavinových drah, a přesto je sníh zasáhl plnou silou.

Při lyžování na sjezdovkách, ježdění ve volném terénu, vysokohorském skialpinismu, zimní turistice a horolezectví je nebezpečí mnohokrát větší. Trasy totiž často vedou terénem ohrožovaným lavinami a je jen na nás odhadnout, zda půjdeme do rizika, nebo se vrátíme.

Prašan

Mechanizmus vzniku prachové laviny je jednoduchý: padá nový suchý sníh a najednou je ho tolik, že se neudrží na svahu a spadne. Laviny obvykle padají žlaby a údolími, ale výjimkou nejsou ani celé utržené svahy. Největší nebezpečí hrozí za velkého mrazu na závětrných svazích. Sníh se totiž ukládá na druhé straně hřebenů, než jaké jsou vystaveny větru. Že něco není v pořádku, poznáte například podle toho, že ze svislých skal se sypou dlouhé jazyky čerstvého sněhu. Znamená to, že plošinky, kde se sníh až dosud držel, jsou přeplněné. To samé se brzy stane i s velkými plošinami a nakonec i celými údolími.

Prachová lavina se dokáže valit rychlostí až 300 km/h a nejde jí tedy na lyžích ujet. Pokud se však udržíte na jejím povrchu, máte šanci, že se z ní po dojezdu vyhrabete. Problém je ovšem v okamžiku, kdy jste více než metr pod povrchem. Sice se hrabete ven, ale nemáte, kam odhrabaný sníh ukládat. Během pár minut si začne sníh sedat, a vy jste uvězněni a doufáte, že přijde pomoc od kamarádů či horské služby.

Do bezvědomí upadnete za deset až třicet minut a pokud máte štěstí, tak můžete pod sněhem přežít i několik hodin. Je to ovšem velmi nepravděpodobné. Před vjezdem nebo vkročením do lavinézního terénu vyndejte ruce z oček na lyžařských hůlkách nebo cepínech, odepněte bezpečnostní řemínky na lyžích či snowboardu, zapněte napevno bundu, přetáhněte přes uši a krk čepici či kuklu a postupujte ve velkých rozestupech. V prachové lavině se nejspíše udusíte. Pokud za jízdy nenarazíte na skály, kamení nebo stromy, nic si nezlámete a ani měkký sníh s vámi nic neudělá. Nebezpečná je ovšem u velkých lavin tohoto typu tlaková vlna, která dokáže shodit lyžaře z protilehlého svahu nebo pokácet vzrostlý les.

Skialpinistova svatá trojice: pípák, sonda, lopata

Desky

Poté, co napadne čerstvý sníh, začne si sedat a jednotlivé vločky se spojují do krystalů, a ty zase do celistvých desek. Je jedno, zda-li je velký mráz, nebo teplo. Deskové laviny jsou nejzákeřnější, protože nelze dost dobře odhadnout, zda spadnou, či nikoliv. Sněhové desky se tvoří podle toho, jak umrzaly jednotlivé vrstvy sněhu, zda se někde uvnitř nevytvořila jinovatka, nebo někde není vlhký sníh, po kterém by celý svah odklouzal do údolí. Jejich rychlost je sedmdesát až sto třicet kilometrů za hodinu.

Trochu jistoty může dodat tak zvaná norská sonda, což je jáma vykopaná sněhem až na hlínu. Na její kolmé stěně můžeme prohlédnout všechny sněhové vrstvy, zda jsou navzájem spojené. Pokud ne, rychle pryč. Při postupu omezíme riziko utržení deskové laviny tím, že postupujeme kolmo vzhůru svahem a nekličkujeme nebo dokonce neděláme dlouhé traverzy, kterými bychom odřízli svah pod sebou.

Deskové laviny se tvoří zpravidla na svazích o sklonu třicet až padesát stupňů a jsou tedy nebezpečné především lyžařům. Pokud je zpozorují dost brzo, dá se jim ujet a schovat se někam za skálu. Pokud se desky příliš nevzdouvají, dá se na lyžích dokonce chvíli manévrovat po jejich povrchu a vyklouznout tak mimo hlavní proud do bezpečí. Pokud však desková lavina nabere rychlost, je téměř nemožné se z ní dostat. Pohrává si se svojí obětí, láme jí údy a nakonec ubije k smrti v ďábelské mlýnici, ještě než se zastaví.

Jak na to: Lavinové omyly

Brutální síla

Brutální síla lavin se projevuje v plné nahotě na jaře. Několikametrové vrstvy těžkého mokrého sněhu obnažují srázy až na skálu. Rvou s sebou kamení, trávu i stromy. Obvykle vznikají díky odtržení obrovských převějí, které narostly během celé zimy. Pokud se držíme dál od navátých hřebenů a neprocházíme přímo pod ohroženými svahy, nemusíme se obvykle jarních lavin bát. Jsou ovšem známy případy, kdy taková lavina zasypala celé údolí, silnici nebo lesní samotu. Přímý zásah základovou lavinou nemá nikdo šanci přežít.

ČTĚTE VÍCE: Lavinový vyhledávač neboli pípák 

Stupnice lavinového nebezpečí

1 - nízké, laviny by neměly padat

2 - mírné, menší laviny mohou vznikat na velmi strmých svazích

3 - značné, na strmých svazích často vznikají laviny

4 - vysoké, sníh se samovolně sesouvá

5 - velmi vysoké, laviny se dají očekávat kdekoliv

STUPNICE lavinového nebezpečí

Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata) - nezapomeňte se předem informovat na lavinou situaci!
* Skialpinistická výbava (lyže, pásy, hůlky, boty, lyžařské brýle)
* Horolezecká výbava na ledovec (turistický cepín, mačky, přilba) - není zcela nutné lano, karabiny, smyčky, prusiky, ledovcové skoby.
* Turistická výbava (batoh 45 l, zapalovač, čelovka, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel)
* sTeplé oblečení (čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell)
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo na dva dny.
* Lehký spací pytel nebo vložka do spacího pytle.