Ledovce a feráty

Občas se někdo dostane do ruských hor Kavkazu, Pamíru nebo Ťan-šanu, v Jižní Americe projde Andy, nebo v Severní Americe navštíví Aljašku. Pár vyvolených může vyprávět o Kilimandžáru v Africe.

Odolní pěšáci

Horolezci často pohrdají turisty, ale ti by jim to mnohdy natřeli. Nejsou to sice skalní gymnasté, aby zvládali viset na kolmých skalách jako pavouci, ale za to disponují značnými zkušenostmi a vytrvalostí. "Velkou potíží při přechodu ze skal do hor je lidská pýcha a samolibost,“ domnívají se autoři internetové učebnice pohybu v horách Tomáš Kublák a Martin Poltier. "Někteří lidé si rychle navyknou, že někde patří mezi úspěšné machry, a nedokáží se této glorioly na čas vzdát. Nedokáží si přiznat, že se změnily vnější podmínky, a věci se mají jinak, něž byly dříve. Motoristé by řekli: Neumějí před zatáčkou ubrat plyn."

Nepřímo jejich náhled potvrzuje instruktor Českého horolezeckého svazu Tomáš Frank: „Mám úctu k lidem, kteří dokáží celé týdny kráčet přes hory, třeba přes Pyreneje se vším, co potřebují k životu.“

Skála

Na pomezí turistiky a horolezectví se pohybují lidé, kteří si zamilovali výstupy po zajištěných cestách. Kam by se normálně dostali jen výteční horolezci, mohou pomocí zabetonovaných železných kramlí, natažených ocelových lan a připevněných žebříků stoupat i běžní smrtelníci.

Riziko na těchto cestách je ovšem stejné jako při jízdě na raftovém člunu v peřejích. Všechno vypadá jednoduše až do té doby, než nastane nějaký problém. Na ferátách nesmí nikdo být v době bouřky, protože jsou ideálním hromosvodem od špičky hory až k jejímu úpatí. Pán Bůh s tím, kdo se mezi blesky drží železného lana!

Případné pády na zajištěných cestách bývají krátké, ale tím paradoxně nebezpečnější než dlouhé lety při extrémních horolezeckých výstupech. Většinu energie padajícího totiž má pohltit pružné lano a čím je delší, tím lépe. Na ferátách se padá jen pár metrů a to vede k lámání karabin či praskání lan. Proto se mají používat speciální těžké karabiny a pádové brzdy, které lanu trochu odlehčí.

A to jsme ještě nemluvili o nebezpečí, které hrozí od samotných turistů. Zapomenou si zapnout jistící karabinu do zavěšeného ocelového lana, uklouznou, shodí kamarádovi na hlavu kámen – to jsou nejčastější příčiny těžkých úrazů.

Proto je rozumné si na první ferátu najmout horského vůdce nebo jet aspoň s dobrou cestovní kanceláří. Její kvalita se pozná ještě před nástupem na túru. Jestli vyfasuje každý člen výpravy přilbu, sedací a hrudní úvazek i jistící lanovou soupravu, jde o solidní firmu. Dobří instruktoři navíc svým klientům vybavení pomohou napoprvé navléknout a během dne je neustále kontrolují.

Led a sníh

Do opravdu vysokých hor se i v létě chodí za ledem a sněhem. Pokrývají je totiž ledovce, které nikdy neroztají. Obvykle poskytují nejjednodušší cestu k vrcholu, krásná panoramata i estetické zážitky, ale pro lehkomyslné zároveň představují smrtelné nebezpečí.

Pod slabou vrstvou sněhu se leckde skrývají desítky metrů hluboké trhliny, do kterých spadnout bez řádného jištění horolezeckým lanem znamená rychlý konec života.

Vůdce výpravy nesmí po vstupu na ledovec otálet ani vteřinu a musí dát pokyn k vzájemnému navázání na lano. Tři až pět lidí se sváže nití života v rozestupech sedmi až deseti metrů, a pokud se některý z nich propadne do trhliny, ostatní ho dokážou zachytit a vytáhnout na denní světlo. Záludné je, že nikdy není předem jasné, kdy a komu z nich se to stane. Většinou to bývá první, ale sníh se může náhle probořit i uprostřed družstva nebo dokonce pod posledním.

Tipy Horydoly

Ledovcové výstupy

Dachstein (2997 m) – nejbližší ledovcová hora se dá zvládnout za jeden den. První část výstupu jižní stěnou ulehčí lanovka, poté se jde po rovném a bezpečném ledovci a nakonec následuje lehké skalní lezení místy zajištěné železnými kramlemi.
Grossglockner (3798 m) – vážný výstup na nejvyšší rakouskou horu vede přes mohutný údolní ledovec Pasterze, poté stoupá táhlými zasněženými svahy okolo chaty arcivévody Johana na závěrečný úzký skalní hřeben s lezeckými obtížemi. Při dobrém počasí lze výstup i sestup zvládnou za dva dny, za špatné viditelnosti se o něj ani nepokoušejte.
Mont Blanc (4808 m) – několik výstupových tras na nejvyšší evropskou horu z Francie i Itálie si každý rok vybere otřesnou daň stovky mrtvých. Pro turisty ovšem není v Evropě krásnější a náročnější mety. Horského vůdce nebo místního znalce lze vřele doporučit, znalost jištění v ledu se předpokládá a kondice je nutná. Výstup a sestup zabere za ideálních podmínek tři dny, ale vyhraďte si raději celý týden.

Feráty

Marmolada (3344 m) – nejkrásnější výstup na královnu Dolomit vede západním hřebenem po středně těžké, ale dlouhé zajištěné cestě. Sestupuje se ledovcem mezi trhlinami. S použitím lanovky od jezera Fedaia se dá hora zvládnout za den.
Watzmann (2714 m) – přechod zubatým cimbuřím hřebene nejvyšší hory v okolí Hitlerova sídla u Berchtesgadenu je v nejtěžších místech jištěný ocelovým lanem. Výstup i návrat zabere prodloužený víkend.
Mangrt (2655 m) – jednoduchý, ale impozantní výstup na horu s kruhovým rozhledem po celých Julských Alpách se dá zvládnout usilovným pochodem od kuropění do tmy.