Malý průvodce světem outdooru 2003

Najdete v ní pěší a horskou turistiku, táboření, cykloturistiku a vodáctví.

Stoosmdesátistránkové dílko je cenné především díky své metodické části, kde lze najít základní doporučení, jak si v obchodě vybírat konkrétní oblečení nebo výzbroj. Ze stylu psaní je možné usoudit, že hlavním autorem je odborník na slovo vzatý a zároveň praktický turista a cyklista Petr Ďoubalík. Je cítit, že se nejedná o návody opsané z příruček výrobců nebo obchodníků, ale lety cizelované poznatky. Ďoubalík je nabyl jako učitel sportů v přírodě na fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, vedoucí testovacícho týmu pro deník MF Dnes a firemní testér několika slovutných značek.

Jestli si tedy nebudete například vědět rady, jakou bundu si koupit a co by na ní nemělo chybět, přečtete si kapitolu o oblečení. Uvažujete-li o kolu nebo cyklistickém příslušenství, pomůže vám to také. Ďoubalíkův standard udržel i autor vodácké části Vojta Jančar.

V metodické části Malého průvodce jsou důležité a na první pohled čitelné kresby Jiřího Červinky i návodné obrázky Petra Ďoubalíka. To není v současné produkci vůbec samozřejmé!

Kromě návodných rad obsahuje ročenka napohled suché, ale velmi zajímavé tabulky, ve kterých shrnuje velkou část produkce potřeb do přírody na tuzemském trhu. Zájemce tu má vedle sebe seřazené jednotlivé výrobky s uvedením základních parametrů a průměrné ceny včetně spojení na výrobce.

Naopak nepřehledná je orientace pro toho, kdo Malého průvodce drží v rukou poprvé. Prolíná se tu několik systémů najednou, ačkoliv každý sám o sobě by mohl být užitečný. Jednotlivé způsoby cestování jsou rozlišeny podbarvením stránek na zeleno (po svých), modro (v lodi) a hnědo (na kole). Do toho se pletou bílé stránky, které by měly rámovat základní informace, ale obsahově splývají právě s podbarvenými stranami. Mezi tím se bez jakéhokoliv označení volně potuluje inzerce podobná redakčnímu obsahu a rozhovory o cestování s akčními dobrodruhy.

Pohrdáním novými čtenáři zavání rámečky u mnohých kapitol, které odkazují na témata ve starších vydáních Malého průvodce. Ani věrný mnohaletý čtenář se tak nemůže dozvědět komplexní informaci na jednom místě, ale musí se prohrabávat starými čísly až do roku 1997.

A nakonec ještě dvě spíše úsměvné poznámky k obsahu. Autoři v kapitole o kuchyni na cestách tvrdí, že na ohni se dnes téměř nevaří a je určen jen pro nouzové účely. Mnoho skautských oddílů, trampských osad a vodáckých skupin by je mohlo přesvědčit o opaku. Zároveň se další kapitolou o vařičích prolíná Ďoubalíkova obsese pro vařič na dřívka. Před deseti lety prodávala americká značka Markill vařič pro dobrodruhy na principu malé kovářské výhně s vrtulkou na ruční pohon. Výroba sice skončila, ale Ďoubalík ji od té doby propaguje v každé ročence a v současné je dokonce uveden už i český výrobce. Výrobci standardních plynových, benzinových a lihových vařičů v něco takového nemají obchodní důvěru.

(Není to náhodou opravdu tak, jako ve vtipu na následující straně knihy, kde se dva autoři Malého průvodce u počítačů dohadují: "Když už si tak povídáme o tom outdooru, máte taky na mysli to zelené s tím modrým nahoře?")