Divočina na Zábrdce

Na computeru nám po absolvování tohoto příjemného výletu naskočí něco přes padesát kilometrů.

Trasa je vhodná i pro zdatnější děti, které technicky zvládnou jízdu ve středně těžkém terénu. Bez helmy by ovšem neměly udělat ani ránu.

Ušetřit kilometry

Vyrazit můžeme už z Mnichova Hradiště, ale pokud máme bicykly na autě, je lepší dojet až do vesnice Borovice. Ušetříme si tím nezáživnou desetikilometrovou jízdu po rovinaté silnici v lese, kde se za každou zatáčkou může objevit auto řezající ji hlava nehlava.

Z Borovice šlapeme prudce nahoru lesním úvozem do Neveklovic. Nedoporučuje se zastavovat, protože už byste se do sedla nemuseli dostat. Po poli míříme k dřevěné plastice, potom do vesnice a hurá prudce dolů k potoku Malá Mohelka. Zpočátku rychlá cesta mezi zplanělými sady přechází do kamenitého úvozu. Po deštích bývá někdy odnesená a cyklista se může v rýhách s volným kamením dostat do prekérní situace.

Chvíli po silnici

Podél potoka sjedeme do Chocnějovic a proti proudu Mohelky se vydáme po pěkné asfaltce mírně do kopce. Opustíme ji v Klamorně, abychom se rozbitou okreskou vydrápali do kopce na Dehtáry. Tady zabočíme doleva okolo záhumenků a stromořadím vyjedeme do polí. Zamíříme k osamělé lípě na obzoru a dál potom na okraj lesa.

Značka nás svede na úzkou stezku a ta padá lesem k Českému Dubu. Náměstí je pravé místo na oběd, protože hospoda je na cyklisty zvyklá a ani ceny nejsou přemrštěné.

Po silnici nejprve trochu klesneme, ale pak nás čeká dlouhý asfaltový výjezd přes Smržov na Kotelské sedlo. Máme-li čas, nechejme kolo zamknuté někde u stromu a zajděme se podívat na Čertovu zeď. Vodorovně uložené špalíčky čediče neuvidíme nikde jinde.

Rychle po poli

Ne sedle se napojíme na dobře značenou cyklotrasu, která nás polní cestou sveze hodně rychle do Zábrdí a dál na hlavní silnici podél Zábrdky. Po ní nastoupáme pár desítek metrů, ale hned zase svištíme po dokonalém asfaltu několik kilometrů dolů.

Zastavíme až u známého cyklistického centra - hospody Na Pince. Moc k jídlu toho nečekejme, ale na jednoduchý oběd to stačí. Hlavní je ovšem pivo, limonáda a zmrzlina. Nikdo se tu na vás nebude zlobit, když si sklenice vynesete ven.

Divočina podél potoka

Od Pinky nás čeká zlatý hřeb dnešního výletu. Pojedeme přes deset kilometrů divočinou. Projedeme osadou Těšnov za Pinkou, a než začne bývalá silnice stoupat (za trafostanicí po pravé ruce), uhneme doleva na kamenitou lesní cestu. Po ní šlapeme vodorovně po pravém břehu Zábrdky, míjíme odbočku k vodárně doleva a prohlížíme se staré sklepy tesané ve skále vpravo.

Potom přejedeme potok nalevo a rozbahněnou cestou po louce se dostaneme k osadě Nový Mlýn Zourov. V okolí stávají letní dětské tábory, a proto zde stojí strážní věže, kadibudky a podél cesty je poschovávané dříví na příští rok.

Pramen čisté vody

Jedeme stále po loukách, brodíme na pravý břeh, až se ocitneme v lese. Stezka míří k potoku. Chvíli jedeme těsně podél něj, potom se trochu odpoutáme do lesa, abychom se za pár minut ocitli u Pytlíkovského mlýna uprostřed lesů. Přejedeme můstek z kulatin a pokud se chceme napít, najdeme artézský pramen vlevo za potokem.

Pokračujeme zarostlou pěšinkou nejprve podél plotu a potom do strmého hlinitého úvozu. Následuje krátký rychlý sjezd, ale pozor hluboké rýhy ukryté v trávě.

Po levém břehu Zábrdky se cesta rozšiřuje a zlepšuje, až se změní na asfaltku a za chvíli můžeme brzdit u auta v Borovici. Hospoda je tu otevřená o víkendech odpoledne. Klášterské pivo tu ovšem není nic moc!