Tereskej Alatau pěšky i na koni

Po vodácké části expedice do Kyrgyzstánu a noci strávené na turbáze agentury Turkestan v Karakolu chceme přejít dvě sedla v horách Tereskej Alatau.

Koupíme na tržnici zásoby na tři dny a jedeme do hor. Od jezera Issyk-Kul náklaďák zahýbá do hor údolím řeky Džety-Oguz. Na chvíli zastavujeme u skalních útvarů Rozbité srdce a Sedm býků.

Ve zdejších bývalých lázních se prý rekreoval i první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Cesta je čím dál horší a mosty nebudí důvěru. Zastavujeme tedy u mostu přes říčku Teleti.

První sníh v srpnu

Dobalujeme batohy, převlékáme se na pěšárnu a začíná pršet. Na cestu se vydáváme krátce před jednou hodinou odpoledne.

Zprvu vede lesem, ale po chvíli z něj vycházíme na horskou louku, místy podmáčenou. Popásají se na ní koně. Úzká stezka je většinou dobře zřetelná, ale taky plná bláta. Míjíme dřevorubecký tábor a pak i pasteveckou jurtu. Nahoře prý napadl první sníh. Není divu, je konec léta a podzim je tu krátký.

Po dvou a půl hodinách chůze uhýbáme od říčky ostře doleva do kopce. Vegetace ubývá a nakonec zůstává jen řídká tráva. Jsme už hodně vysoko. Přestává pršet a ochlazuje se. Po páté hodině zastavujeme, je tu docela pěkný plácek, na kterém se dají postavit stany. Jsme 3500 m vysoko, máme za sebou převýšení sedm set metrů.

Za soumraku začíná opět pršet, zalézáme tedy do stanů a jdeme spát. Po předchozím týdenním programu mezi 1700 – 2800 m n.m. výšku téměř nevnímám.

Výška je pořádná, ale skoro ji nevnímáme

Vstáváme za tmy, mrzne a obloha je plná hvězd. Stoupáme sutí pokrytou sněhovým popraškem do sedla Teleti. Po osmé na něm zastavujeme. Obloha je jako vymetená, slunce začíná hřát a osvětluje okolní hřebeny.

Scházíme do údolí Karakol, okolo slyšíme a dokonce i vidíme sviště.

Několikrát přecházíme horský potůček, cestou se kocháme nádhernými výhledy.

Idylu dokreslují pasoucí se koně.

Blížíme se k pásmu lesa. V poledne jsme dole u říčky Karakol (2500). Svačíme a sušíme mokré stany. Jdeme údolím podél říčky, míjíme pozůstatky základního tábora, odkud se vychází na nejvyšší horu této oblasti Pik Karakol (5281).

Přes chatrnou lávku uhýbáme doprava do údolí Kurgator. Opět stoupáme smrkovo-jedlovým lesem a poté loukami. Suťoviskem se dostáváme nad morénu, kde u malého jezírka je kamenná bouda bivak Sirota (3000).

Stavíme stany, vaříme, stíháme se ještě ošplouchnout v ledovém jezírku. Zatahuje se a začíná pršet. Sotva se schováme ve stanu, strhne se bouřka. Když se přežene, venku leží vrstva krup. Klika, že nás to nechytlo při pochodu.

Nekonečné stoupání skončí poraněním nohy

Je 1. září, stany máme namrzlé, vycházíme před sedmou ráno. Tentokrát je stoupání nekonečné, převýšení do sedla Ala-Kol je téměř kilometr. Cesta vede příkrou kamenitou strání po obrovské moréně. Jsme zatím ve stínu, a tak je terén pěkně namrzlý.

V devět přicházíme do sedélka nad jezerem Ala-Kol (3530). Otevírá se nám nádherný výhled na zelenomodrou hladinu ledovcového jezera a okolní kopce. Scházím k jezeru a těším se na pauzu.

Koukám, kam si sednu, kam položím batoh, odkud budu fotit… Jak čumím po ptákách, nekoukám pod nohy, šlápnu na šikmou namrzlou skalní plotnu ve stínu balvanu, levá noha mi podklouzne, podrazí pravou a padám. Něco křupne, levým kotníkem a kolenem projede pronikává bolest. Osmnáct kilo v batohu na zádech tomu taky pomohlo.

Pomalu se sbírám a v duchu si nadávám. Kotník i koleno stahuju pružným obinadlem. Snad to půjde. Bavíme se se skupinou Rusů, kteří jsou vděční za nahlédnutí do naší turistické mapy, svoji mají jen automapu.

Po svačině stoupáme strání nad jezerem. Otevírají se nám stále nové a nové výhledy na ledovec i okolní hory včetně těch nejvyšších pětitisícových, dokonce vidíme i Chan Tengri, ta měří skoro sedm tisíc metrů.

V jedenáct jsme v sedle ve výšce 3920 metrů. Dost tu fouká, ale nemůžeme se vynadívat. Pokračujeme dolů do doliny Arašan. Jde se mi hůř, ale musím to nějak vydržet.

Nejdřív sjíždíme suťoviskem a pak scházíme horskými loukami, na kterých se pasou krávy i koně. Při pauze si sundávám botu a bolavý kotník si chladím v potůčku. Botu pak ale sotva obuju, noha pěkně otekla. Už skoro nemůžu jít.

Kůň mě odnáší do vesnice

Vedle cesty mají přístřešek pastevci, jeden z nich opodál ve škopku zadělává těsto a pak v provizorní peci peče chleba. Vysvětlujeme můj problém a prosíme ho o pomoc. Přikyvuje. Bere provaz a odchází. Za čtvrt hodinky se vrací s koněm, sedlá ho, lano rozplétá na jednotlivé prameny a jimi za sedlo přivazujeme můj batoh.

Ukazuje mi, ať nasednu. Absolvuji dva trapné pokusy a nakonec nasedám ze skalky, na kterou se nechá vyjít ze zadu. Pastevec bere do ruky provaz od ohlávky a vyrážíme. Cesta se prudce svažuje k potoku. Na břehu mi mladík podává uzdu, ať přebrodím sám, on že přejde po kamenech opodál. Tak to se mi nelíbí, postrádám volant a brzdu. Kůň na mé nesmělé pobídnutí taky nereaguje. Pokračujeme tedy ve třech.

Téměř čtvrt století od maturity se mi hodí ruština. Odpovídám na otázky, jako kolik mám doma koní a jestli mám dům nebo jurtu. Teď už procházíme opět lesem, pomalu si na nový dopravní prostředek zvykám a postupně předcházíme část naší party, která šla napřed. Budím přinejmenším pobavení. Po dvou hodinách jsme ve vesnici Arašan.

Pastevci platím dohodnutou cenu, což bylo v přepočtu přibližně dvě stě korun. Okolo vesnice jsou termální prameny, a tak se jdeme prohřát do jedné z lázní. Je to jen primitivní bazének v roubence, ale pro naše rochnění plně dostačuje. Na bolavou nohu není teplá voda asi úplně vhodná, ale po třech dnech v horách je fajn.

Sedíme před baňou a najednou zaslechnu hluk blížícího se motoru. Z lesa se k nám blíží ZIL 131 se skříňovou nástavbou a za volantem se zubí Kosťa. Šťastné shledání.

Prohlédněte fotogalerii Tereskej Alatau:

Epilog: Pastevec si za vydělané penízky koupil dvě lahvinky vodky a se svým kamarádem ze vsi se pěkně picnul. Prý měl ten den narozeniny.

Já jsem do spacáku lehal tak, že jsem se svalil na bok a vstával jen za pomoci hůlek. Druhý den mi otekla noha, že jsem cítil, jak mi je malá kůže. Sjezd následující řeky Ču jsem vynechal, ale pak kotník splaskával a mě otrnulo. Poslední dva dny v Kyrgyzstánu jsem si do kajaku opět sednul.

Diagnóza po návratu: V koleně natažené vazy, v kotníku taky a navíc naprasklá hlavice holenní kosti. Zážitek nemusí bejt hezkej, stačí, když je intenzívní…

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě