Skauti neodhadli politiku

Dobrovolní vedoucí skautů teď musejí bojovat s nejasnými a složitými zákony i spletí účetních pravidel, které mnohdy činí potíže profesionálním účetním. K tomu jim má pomoci víkendový kurz.

Kdo může za to, že organizace českých skautů Junák musí dosavadní jednoduché účetnictví nahradit složitým podvojným účetnictvím? Jednoznačně poslanci.

Na to, co pro skauty znamená podvojné účetnictví, jsme se zeptali Romana Šantory a Bořka Slunéčka z ústředí Junáka. První je komunikačním a druhý hospodářským zpravodajem výkonné rady.

Proč přecházíte na podvojné účetnitví?

Slunéčko: Kořeny všeho tkví v době před pěti či šesti lety. Ministerstvo finací tehdy přišlo s nápadem, aby bylo šmahem zrušeno jednoduché účetnictví. Kvůli odporu živnostníků ovšem narazilo ve sněmovně. V roce 2003 přišlo s návrhem, že fyzické osoby smějí vést daňovou evidenci, což je v podstatě jednoduché účetnictví, a všechny právnické osoby musejí přejít na podvojné účetnictví. Nikoho to netrápilo, protože kladivo dopadlo pouze na neziskový sektor. A to ještě pouze na tu část, kde pracují převážně dobrovolníci. Nadace, nebo třeba sociální služby, které se profesionalizovaly, totiž většinou podvojné účetnictví již samy vedly, nebo si najaly placené odborníky.

Povinný přechod na podvojné účetnictví je ovšem odsunutý až na rok 2007...

Slunéčko: Junáku se ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi podařilo do zákona dostat výjimku, že mohou začít s podvojným účetnictví až od 1. ledna 2005. Junák proškolil během několika víkendů přes osm set lidí, z čehož necelých deset procent bylo z jiných organizací. Nebyli jsme sami, ale zároveň je nutno říci, že ne všechny organizace k tomu přistoupili tak odpovědně jako my. Na podzim minulého roku nastoupili v parlamentu myslivci a prosadili prodloužení odkladu až do roku 2006.

Šantora: Tehdy jsme si poprvé říkali, že myslivci jsou něčemu dobří.

Dokážete odhadnout, jestli se bude podvojně účtovat po 1. lednu 2007, nebo jestli to myslivci zase protáhnou?

Šantora: To z naší pozice nelze odhadnout. My už nemáme větší lobystickou sílu. Myslivců je v parlamentu hodně, kdežto ochránců přírody nebo skautů je tam o moc méně.

Slunéčko: Na další prodloužení možná hrají některé organizace, jako třeba zahrádkáři, kteří se podle našich informací na podvojné účetnictví nějak moc nepřipravují.

Je podle vás dobře, že se něco takového pro dobrovolnické organizace vůbec zavede?

Šantora: Naše hlavní činnost není dělat účetnictví, ale pracovat s dětmi. Na ostatní věci se snažíme vynakládat co nejméně úsilí. Ale v našem státě neexistuje jiný systém, který by fungoval, tak se s podvojným účetnictvím musíme smířit. Raději bychom ovšem byli, kdyby takový systém vůbec nebyl.

Slunéčko: Jestli k něčemu takovému má dojít, tak na to musí být Junák připraven. Tlak ministerstva financí je obrovský. Je ale zajímavé, čím je zdůvodňován. Nejprve to prý bylo kvůli Evropské unii: Potom se ukázalo, že Unie nic takového nenařizuje. Je ovšem pravda, že je dobré si udělat pořádek. Ústředí podvojné účetnictví vždycky vedlo, protože máme obrat okolo padesáti milionů korun za rok. Dalších dvě stě padesát milionů proteče všemi ostatními složkami.

Junák už na podvojné účetnictví přechází. Nestahujete kalhoty, dokud je brod ještě daleko?

Slunéčko: Podvojné účetnictví vždycky vedlo pražské ústředí, ale 99 % všech ostatních vedlo samozřejmě jednoduché. V současné době odhadujeme, že podvojné účetnictví vede asi třetina středisek.

Šantora: Samozřejmě jsme zvažovali, jestli do toho vůbec jít. Ukazuje se, že to jde. Zatahujeme do toho mladé lidi, absolventy středních i vysokých ekonomických škol. Účetnictví vedeme obvykle pro jednotlivé střediska, ve kterých je organizováno více oddílů, a tam se často někdo najde, kdo tuto práci udělá.

Část středisek už účtuje podvojně a zbytek zatím jednoduše. Jak se s tím vyrovnáváte?

Slunéčko: Nikomu nic nenařizujeme. Je to ovšem pro nás problém, protože se daleko hůře poskytuje metodická podpora, výkaznictví a podobně, než kdybychom účtovali jednotně. Nemění se ovšem hospodaření, ale pouze styl účetnitví. Potíže sice zůstávají, jako třeba problematické řešení daně z příjmů u dobrovolnických organizací, ale jinak máme štěstí, že nás finanční úřady téměř nekontrolují. Samy totiž pořádně nevědí, jak na to.

Šantora: Je potřeba vidět, že zaúčtování je něco jiného, než hospodaření. Tyto dvě funkce máme mnohdy oddělené. Například vedoucí se stará o to, aby byly na činnost střediska peníze, ale nemusí ho zajímat, jestli něco musí napsat na konto 356 nebo 322. Od toho má účetního.

Slunéčko: Daňové dopady jednoduchého i podvojného účetnictví jsou stejné. Jednoduché účetnictví se dá logicky odvodit, ale k podvojnému se nadá přistupovat s normální logikou - to musí člověk umět. Dá se z něho ovšem zase mnohé vyčíst o finančních tocích, což je u jednoduchého velmi problematické.

Za dva dny ale přece není možné se naučit účtovat. Normálně se to studuje čtyři roky na obchodní akademii a dalších pět let na vysoké škole.

Slunéčko: Od začátku byla odezva na naše školení dobrá. Neučili jsme totiž celé podvojné účetnictví. Kompletní účtovací osnova zabíhá do stovek účtů, ale my jsme vysvětlovali dvě desítky nejpoužívanějších. Kdo by měl problémy s neobvyklými účtovacími operacemi, může je individiuálně řešit s ústředím.

Šantora: Účastníci kurzů nejvíce řešili specialitu Junáka, a tou je přeposílání členských příspěvků a dotací v rámci jedné organizace.

Co kdyby se v některém skautském středisku nenašel člověk, který je schopný nebo ochotný účetnictví dělat?

Šantora: Dělali jsme okolo toho čóro, školili jsme a hledali schopné lidi. Některá střediska mají ve vlastních řadách účetní, kteří se to přiberou k vlastní práci. Nějaké účetní firmy to pro nás dělají jen za úhradu nákladů jako sponzorský dar. Kdyby se ovšem někde něco takového nepodařilo, musela by některá střediska zaniknout, anebo se sloučit s jiným, kde účetnictví mají vyřešené. To říká zákon, ale já vím, že celé skautské hnutí by něco takového neslo těžce.

A co jeho odpovědnost? Jsou střediska nebo dokonce jednotlivci pojištěni proti své chybě v účetnictví? Normální účetní firmy toho často využívají.

Slunéčko: To je neuralgický bod všech dobrovolnických organizací. Nikdo pojištěný v tomto smyslu není. Pojištění odpovědnosti máme velmi osekané. Za účetnictví ručí středisko a případnou pokutu tedy zaplatí také středisko. Pokud se neprokáže, že chyba v účetnictví byla úmyslná, tak to tím pro účetního končí. Naštěstí k nám nechodí kontroly z finančních úřadů. Zatím jsme prokazovali jen hospodaření s dotacemi.

Jaké kroky tedy musí podniknout skautská střediska, která přecházejí na podvojné účetnictví?

Slunéčko: Nejprve si najdou někoho schopného, kdo bude ochoten a schopen účetnictví dělat. Pravděpodobně bude potřebovat počítač, na kterém účetnictví povede, a účetní software. Junák pro svá střediska zajistil kvalitní software od firmy Ing. Čapka – Winduo, které je pro většinu organizačních jednotek zdarma. Nebo si mohou pořídit jiný software, jehož cena je pro neziskové organizace dostupná mezi 1500 až 1900 korun, například od firmy Cígler Software. Samozřejmě je také možné pracovat na vlastních programech, nebo se domluvit na tom, že to zadarmo povede profesionální účetní.

Nejjednodušší? Profesionál by měl i za práce zadarmo platit státu daň z přidané hodnoty!

Šantora: Jeho práci lze uvádět v účetnictví jako sponzorský dar, nebo nedělat žádné smlouvy a nepodepisovat žádný papír.

To jde dělat do té doby, než ho někdo udá berňáku.

Slunéčko: Daň z přidané hodnoty by teoreticky měl platit z tak zvané ceny obvyklé, ale zatím jsem se s ničím takovým nesetkal

Když se na problém podívám z dálky, připadá mi, že stát na jednu stranu přispívá na činnost skautů a na druhé straně jim bere čas a peníze kvůli tomu, aby vedli složité účetnictví.

Šantora: Zjednodušeně řečeno to tak je. Spočítali jsme, že na menším městě by komerční účetní firma mohla účtovat za přibližně padesát korun na rok a dítě. V tom je zahrnutá celoroční činnost střediska s několika oddíly, pár víkendových výprav a jeden letní tábor.

Slunéčko: Ještě ze vzdálenější perpektivy lze říci, že administrativní tlak státu na skauty se stále zvětšuje. Nejde jen o zesložitění účetnictví, ale také o daně, archivnictví, ochranu objektů, bezpečnost...

Šantora: ...když skauti chtěli postavit klubovnu v roce 1930, měli to nesrovnatelně jednodušší než dnes. Například v dnešní době požadují stavební úřady bezbariérový vstup a bezbariérové záchody, což mnohdy nedokážeme splnit. Volné prostory totiž bývají v suterénech, nebo všelijak zastrčených místech, jejich komerční využití je obtížné nebo nemožné, ale pro nás jsou dostatečné.