Přes hory a doly Ladakhu

Jsme v oblasti, kam zasahuje tibetský buddhismus a kde se nad malebnými kláštery tyčí špičaté šestitisícovky s ledovcovým příkrovem.

Sezame otevři se

Po příjezdu do Lehu, centrálního města v údolí Indu, jsme provedli dostatečnou aklimatizaci týdenním přejížděním z jednoho kláštera do druhého. Nasávali jsme atmosféru nového světa a snažili se proniknout do základů ladačtiny, jazyka podobného tibetštině.

V každém bookshopu je k prodeji velmi názorná knížečka "Getting started in Ladakhi" od Rebecca Norman. Jakékoliv slovíčko z ladačtiny dokázalo vykouzlit široký úsměv na tváři místího buddhisty.

Nejrozšířenějším slovem je všemocné "džulé". Znamená pozdrav, rozloučení, prosbu i poděkování. Je to takové Sezame otevři se.

Češi chodí pěšky

Po hrubém poznání místní kultury jsme zatoužili po přírodě. Naplánovali jsme si krásný trek přes několik průsmyků z ladackého Lamayuru do zanskarského Padumu. Na trase se nám rýsuje asi 130 km cesty přes vysoké průsmyky a hluboké kaňony.

Dostáváme nabídku průvodce a koňáka s oslíky nebo koňmi, ale zůstáváme věrni českému trampingu a plánujeme táhnout vše na bedrech. Ostatně již jsem slyšel z místních úst, že Čecha s nákladními koníky ještě neviděli. Jsem tomu rád.

Vedle dvou litrů benzínu do vařiče kupujeme ovesné vločky a sušené mléko na snídaně, těstoviny s omáčkou (tu nahrazuje hustá polévka) na obědy a nudlové polévky na večeře.

Jedno sedlo za druhým

Razíme na výlet. První dva dny pochodu nám trvá než se dostaneme z krajiny suchých šedivých kopců do úzkých kaňonů s říčkami, které jsou napájeny ledovcovitými přítoky. Všude kolem se začíná zelenat půda pod nohama, květiny rozevírají své vnady. Otevírá se před námi obrovský himalájský herbář, který zázračně voní na všechny strany. Stačí se zastavit a nabrat dech plnými doušky.

Dech vám ale každou chvíli sebere některý z mnoha průsmyků. Často stoupáme převýšení 500 m i výše a kopec si musíme rozdělit několika odpočinkovými místy s pěkným rozhledem do údolí.

Cesta nás zmáhá a tak si připomínáme Kantorka: "Kdybychom tady bydleli, tak jsme teď doma." Proti nám se občas přibližují západní turisti s kamelbakem, sjezdovými hůlkami a nákladními koníky v závěsu. Jindy jdou místní Ladačané, kteří dopravují nedostupný proviant v horských vesničkách (cukr, sůl, stavební dřevo, petrolej a další).

Dvojnásobný ladacký koeficient

Když nám místní obyvatel řekne, že do průsmyku nám to potrvá ještě hodinu, víme, že musíme násobit dvojnásobným koeficientem. Často i vyšším, výstupy byly opravdu pekelné. Jedinou odměnou byly krásné výhledy na severní stranu Ladakhu, jižní stranu Zanskaru a trocha ušetřené čokolády.

Po celou dobu cesty se pohybujeme mezi 3500 - 5000 m n.m. Poslední průsmyk, který však není tím nejvyšším, nás přehupuje do údolí Zanskaru. Široký hnědý had si razí cestu hlubokým kaňoněm. Rychlost toku se podobá Vltavě v době letních záplav. Jsme v Hanumilu a do cíle nám zbývají již jen dva dny chůze.

Ledový trek všech treků

V době největších lednových a únorových mrazů zde začíná trek všech treků zvaný čhadar. Místní Zanskařané využívají zamrzlých krajů řeky Zanskar k pětidennímu pochodu do ladackého údolí Indu, kde se mohou během dlouhé zimy setkat se svými přáteli nebo příbuznými. Ač je to cesta velmi náročná a nebezpečná, dosud zde nikdo nezaplatil životem. I přes velmi nízkou teplotu kolem -40 st. C se lidé, pokud upadnou do vody, rychle ohřejí rozdělaným ohněm v jeskyni.

Náš desetidenní trek končíme v Zangle, kde potkáváme bezvadného učitele angličtiny Tundupa Tseringa. Právě pálí arak z ječmene a čangu (ječmenného piva). Kolem to voní silným alkoholem a jsme nadšeni, když po půlhodině povídání dostáváme pozvání na přenocování.

Tahle přívětivost místních lidí je pro buddhistický Ladakh a Zanskar příznačná a věřím, že nejednoho cestovatele přiláká po pár letech zpět mezi vysoké vrcholky ledových velikánů.

Autor je organizátor Setkání cestovatelů