Poctivě na beskydskou Vysokou

I když jsem tu byl už mnohokrát, nikdy jsem tuhle možnost nevyužil, vždy jsem šel poctivě přes kopec. Ať jsem tu byl na běžkách, pěšky nebo na kole.

Chaty a cesty hyzdí hory

Dneska vedu naši skupinu opět přes vrchol. Je krásně a chceme zažít další z neopakovatelných nocí na vrcholech.

Z Bumbálky jsme prošli kolem hotelu a rozhledny Súkenická, seběhli sjezdovkou k chatě Třeštík a využili možnosti se dnes naposledy pořádně napít.

Asi hodinku před západem slunce jsme vystupovali na dva kilometry vzdálený vrchol Vysoká. Kilometr za Třeštíkem míjíme nehezké, různě pohozené stavby, kterým lidé říkají hrdě chaty, které hyzdí krajinu. Tedy až na pár dřevěnic.

Cesta je štěrková, jak se ji místní snaží zpevnit, aby co nejdál dojeli autem. Kameny jsou však volné, ujíždějí a máte-li v nohách čtyřicet kilometrů, tak to hodně vadí.

Průsekem stále vzhůru

Procházíme kolem posledního stavení a stezka se začíná zvedat. Brzy jsme na místě, kde začíná traverzová cesta. My však musíme úzkým průsekem rovnou nahoru. Je tu bláto. Nohy kloužou, je třeba si dávat pozor, kam člověk šlápne. Pár idiotů na motorkách tu totiž z pěšiny dělá něco jako koryto tobogánu.

Syn se žene kupředu. Fyzičku má daleko nejlepší z nás. Předpokládám, že když já s Pavlou dorazíme na vrchol, on už bude v pohodě, vydýchaný a bude se na Pavle dožadovat slíbeného pudinku.

My jsme prozatím v tom nejprudším úseku výstupu. Procházíme kolem odbočky k pramenu Rožnovské Bečvy. Pavla se zastavuje čím dál častěji. Snažím se ji povzbudit s tím, že vrchol už není daleko. Stačí obejít pár stromků a už vidím boudu na vrcholu. Vedle stojí Kubík a hned jak nás uvidí, se dožaduje pudinku. Svérázná podpora, ale kupodivu na Pavlu platí.

Stan stavíme v boudě

Na vrcholu je několik zajímavých věcí. Betonová skruž zčásti naplněná odpadky. Pod nimi je skrytý nivelační bod, pomocí kterého byla přesně změřena výška hory na 1024,2 m n.m.

Pro nás je důležitý stůl s lavicemi, ohniště a hlavně bouda. Tedy přístřešek s dvěmi plnými stěnami. Tak tady budeme spát. Podlaha, spíše zem je nerovná, budeme určitě nějak sjíždět.

Abychom se nerozjeli do daleka, postavíme i pod touto střechou stan. Není to určitě třeba, ale když už ho táhnu v batohu, ať stojí. Po přípravách na noc, které nikdy nezaberou moc času, se jdeme se poohlédnout po nějakém suchém dřevu a rozdělat oheň.

Vodu dezinfikujeme rumem

Mezi tím Pavla vaří vanilkový puding. Voda je včerejší z pramene pod Malým Polomem. Pro jistotu ji dezinfikuji rumem. Chutná báječně. Mě osobně však více chutná opečená slanina. Opékám si velký kus, hezky posypaný paprikou, pepřem a solí. K tomu krajíc chleba a jsem spokojený.

Zbývá nafotit pár obrázků zapadajícího sluníčka. Pak se snažíme přiživovat oheň. Moc se nám to nedaří. Všechno dřevo je nasáklé vodou po včerejší propršené noci. S houstnoucí tmou přibývá hvězd na obloze. Ještě chvíli si povídáme a pak jdeme spát.

Východ slunce jsme prospali

Bouda má stěny situované tak, že zabraňují výhledu na samotný vrchol. Právě tato skutečnost nám zabránila abychom mohli pozorovat štěkajícího srnce, který tam kolem půlnoci zabloudil. Jinak noc proběhla v naprostém klidu. Stan jsme měli otevřený, vchod směrem k východu, takže nás ráno krásně probudilo sluníčko. Jeho východ jsme však prospali.

Ráno si dáváme na čas. Pomalu se balíme, pomalu snídáme a vůbec se vším se nějak loudáme. Pak zahajujeme sestup. Není to zrovna ideální. Z dvoudenního pochodu máme ztuhlé nohy. Každý krok je cítit v kolenou. Nejhůř je na tom Pavla. Viditelně trpí, loudá se a zaostává. Čekáme na ni až v sedle pod Vysokou.

Prohlédněte si kompletní fotogalerii:

Nejkrásnější Beskydy

Od tohoto místa začíná podle mého názoru nejkrásnější úsek ze všech hřebenů v Beskydech. Mírné stoupání i sestupy, daleké výhledy, planiny. Cestou doháníme zanedbanou osobní hygienu u pramene na Beneškách. Sluníčko hřeje, je nádherné počasí.

Máme před sebou jen výstup na Kotlovou a po dalších čtyřech kilometrech jsme na Soláni. Doposud jsme šli většinou sami. Jen málokdy jsme někoho potkali. Teď se proti nám vyřítila čtyřicetihlavá skupina. Soláň je tedy už jen kousek.

Začínám lákat Pavlu i Jakuba na Valašskou kyselicu. Na chatě Čarták ji vaří bezkonkurenčně nejlepší v celých Beskydech. Musíme však ještě projít kolem horních stanic vleků. Koukáme se shora na sjezdovky a začínáme se těšit na zimu. Léto nebylo nic moc, zima snad bude na počasí lepší.

Kupujeme polévky a nějaké pití. Jsme unaveni, ale přece jen nás mrzí, že oproti původnímu plánu musíme náš pochod ukončit. Chtěli jsme dojít až do Vsetína. Dnes bychom to však nestihli a zítra už máme nějaké povinnosti doma.

Necháváme hřebenovku Vsetínských Beskyd nedokončenou. Ale přece to stojí za malou oslavu. Místo dortu si dáváme borůvkové knedlíky.

VSETÍNSKÉ BESKYDY