Česká asociace canyoningu

Na veletrhu Sport Life 2005 zastupuje Českou asociaci canyoningu Michal Kůra. Asociace byla založena minulý rok ve slovinském Bovci. Případní nadšenci mají samozřejmě dveře ke členství otevřené.

Proč jste založili Asociaci?

Chceme přivézt canyoning k lidem. Umožňujeme členům výměnu informací mezi sebou.

Získali jste akreditaci na výuku instruktorů.

Předložili jsme milion papírů, ...šlo především o papírování.

Nedovedu si představit situaci, kdy jdete žádat o akreditaci na výuku úplně neznámého sportu.

Někdo musí být první. Ministerstu školství jsme předložili metodiku výuky a představili garanty na jednotlivé oblasti, jako je například lezecká technika, nebo zdravověda.

V alpských zemích mohou canyoning ze peníze provozovat pouze horští vůdci. K čemu je vám tuzemská akreditace?

Doufáme, že se situace v Evropě sjednotí a v tu chvíli budeme připravení i na komerční akce.

Jaké vidíte zásadní rozdíly mezi horolezectvím a canyoningem?

Horolezci lezou nahoru i dolů, kdežto my v zásadě jen dolů. Proto používáme techniku slaňování, ale také skákání a klouzání. Na to máme delší a tlustší plovoucí lana až sto metrů dlouhá, odolné sedací úvazky a neoprenové oblečení.

Dají se prolézat nějaké kaňony v Česku nebo na Slovensku?

U nás pro to nejsou podmínky. Nejbližší kaňony jsou v Rakousku. Krásné jsou ve Slovinsku, ale v Evropě jsou nejlepší ve Španělsku. Na Slovensku by se snad dalo slanit pár vodopádů ve Slovenském ráji, ale tam je to chráněné. V Česku a na Slovensku je všechna příroda, která by připadala pro náš sport v úvahu, velmi chráněná.

Chápu, raději o tom nemluvíte.

Opravdu tam nelezeme. Slovenský ráj je tak hlídaný, že na tamní canyoning ani nepomyslíme.