S dětmi jsme nad věcí

Nabízím neobvyklou výměnu rolí na Horydoly. Normálně se novináři ptají ostatních lidí a dělají s nimi rozhovory. Já jsem to udělala obráceně a ptala se šéfredaktora Kuby Turka.

Tolik odvahy a asi i fyzické zdatnosti nemám, a tak trochu závidím vám a především vašim dětem, až si budou psát deníčky, kde všude byly. Z článků jsem ale neodvodila, kolik jim je let a od kolika let už capou samy pěšky.

No, žádní šílenci (snad) nejsme. Sami jsme dříve byli hlavně turisté až trampové, dnes jezdíme na kole, lezeme po horach a skalách, pádlujeme v kajacich a taky lyžujeme na skialpech. Približný věk, od kdy jsme to všechno s nimi zkoušeli, najdeš ve starších článcích: Lyže, Turistika, Kolo.

Články jsem zkoukla všechny, ale věk vašich děcek jsem z nich nevyčetla.

Na hory s námi chodili prckové hned, jak to šlo. První týdenní túru jsme šli do Tater po Magistrále: Slezan (přespání) - Batizovská dolina pod Gerlach - Popradské (přespání) - Rysy a zpět, když jim bylo 2 a 4 roky. Měli jsme půjčená lepší nosítka. Chtěli jsme i na Gerlach, meli jsme s sebou cepíny, lano a pár karabin, ale museli jsme se vrátit, protože nahoře byl led. Prckové 1/3 túry šli a 2/3 se nesli. První větší horské lezení bylo také v Tatrách. Lezli jsme třídélkové cesty obtížnosti 2-3 a dělali turistiku. Jeden byl ještě v nosítku, sundavali jsme ho jen na lezení a krátké popocházení, druhému bylo 6 let. Na lyžařské túry s námi jezdili od té doby, co se ve dvou letech posadili do nosítka, na laně za sebou jsme je začali tahat asi v šesti letech a od osmi let už chodí na skialpech sami. Někdy nás už do kopce předběhnou, z kopce nás už předjedou několik let. Na kole v nosítku se vozili od 3/4 roku, ale jen velmi opatrně. Báli jsme se o jejich páteř. Sedačky dostali k prvním narozeninám. Víc jsme jezdili od dvou let. Ve třech jezdili na vlastním kole, v šesti jsem je zapřáhl za gumicuk na moje kolo. Od osmi let už šlapou všechno sami.

Kolik toho v jakém věku malý človíček ujde? Mám totiž miminko a skoro dvouletou holčičku a oba na zádech neunesu. Asi je také důležitý každodenní tréning. Nebo vaše děti chodí jen o dovolených?

S prcky vždycky byla výhoda, že jsme na ně byli dva dospělí. Jeden (obvykle já) nosil a tahal děti, druhý (moje žena Hanka) kontroloval, nosil jídlo.... Prostě dělala týlové zabezpečení na túře. Vždycky musíme být aspoň o krok před jejich uvažováním a o několik obtížnostních stupňů výše, než je plánovaná akce. Když jedeme na hory, jsem schopen vylézt šestku, ale s nimi těžší než čtyřky nelezeme. Vodu sjedeme na kajaku trojkovou až čtyřkovou, ale s dětmi jsme nejeli těžší než dva až tři. Musíme s nimi jít jen do bezpečných terénů - samy si nepomůžou a nám kdyby se něco stalo, tak by to bylo špatné. Třeba nejtěžší vodu jsme s nimi jeli Otavu z Rejštejna a Labe nad Hostinným, protože jsou na nich sice velké nepravidelné vlny, ale zároveň tam nečíhají větve a zákruty, které by nás pod ně nahnaly. To samé se týká lavinézních terénů při lyžování a lámavých úseků při lezení.

Ještě bych potřebovala tvůj názor na dětské spacáky. Pořídili jste dětské, nebo taháte o dva dospělé navíc?

Na mimina 1/2-3 roky ušila Hanka spacáčky tak, že rozpůlila její starý péřový spacák a ušila z něj dva miminkovské. Potom měly děti od čtyř do devíti let každé zimní spacák přešitý ze zbytků po testování dospělých pytlů s komfortem -12 stupňů. Souběžně měly i letní spacáky ze zbytků po testování do 0 stupňů a ty jim zatím velikostí vydržely dodnes do 10 a 12 let. Na tuhle zimu jim už musíme půjčovat naše dospělé spacáky. Malé spacáky měly hlavně proto, aby je unesly v malých batůžcích a taky, aby je dobře vyhřály svým teplem.

Nemáš tip na nějakou značku dětského spacáku?

My bereme, co se zrovna naskytne. Jakýkoliv i starý péřový spacák určitě stačí. Myslím, že nemá cenu kupovat speciální dětský spacák, protože je ve stejné kvalitě dražší než dospělý. Na materiálu výrobce moc neušetří a dětské modely vyrábí jen ve velmi malých sériích.

Teď jsem na mimibazaru našla nějaký nový spacáček pro děti za tři sta korun. Je podezřele levný, asi bude vhodný jen do místnosti nebo do plus dvaceti stupňů Celsia.

Jestli je spacák v bazaru, tak muže být dobrý. Bazarové věci jsou pro děti dost levné. Asi nezbývá nic jiného, než to odhadnout a risknout. Ani solidní čeští výrobci to nedělají jinak. Žádné měření doporučených teplot se nekoná, jde jen o prostý a mnohdy nadsazený odhad.