Dům se houpal pod zadkem

Nicmene, opak je pravdou.

Dum se mi trasl a houpal primo pod zadkem. Prislo to vse navic v hodinu, kdy obvykle jeste spim jako drevo (5.50 am), takze jsem si jen tezko v tech 30 vterinach uvedomoval, proc se ten svet kolem trese.

Mel jsem stesti v nestesti a nachazel jsem se ve meste Solo-Surakarta (60 km od poskozene Yogyakarty), ktere bylo poskozeno jen okrajove, a nejsou zde zadne obeti na zivotech.

Sesterske mesto Sola, mesto Yogyakarta je poskozena mnohem vice. Bylo to moje minimalne treti zemetreseni zde v Indonesii (prvni dve stredni v rijnu 2005 na Sumatre) a uz mi to celkem staci.

Kolegyne z Cech mela jeste vice stesti, padl ji strop pote, co opustila barak (Yogya).

Polske kolegyni, ktera vcera ponekud ponocovala (do 4.30 do rana), padaly steny uz hodinu pote, co zcela ospala ulehla na kute v turisticke oblasti Prawirotaman. Nasledne v panice prchala pred domelou tsunami na svahy sopky Merapi, ktera momentalne nema daleko k erupci. Nicmene, je selamat neboli v bezpeci.

Nastesti tedy my Evropane (a je nas tu celkem dost) jsme v poradku, a nemame zpravy, ze by byl nekdo v nouzi. To se neda rici predevsim o mistnich lidech. Krome oblasti Bantul (Parangtritis) bylo poniceno napriklad zname mestecko Prambanan, i kdyz mistni slavne chramy zasazeny pry nebyly.

Zvazim, zda si ustlat na verande. Nasledne otresy zde byly, ale velmi male, a ne vsude.