Nebezpečný sýr nebrat do letadla

Letový řád našeho hlavního dopravce byl tak nabourán až do večera, přičemž pasažéry na letištích od Manchesteru po Milano sbíraly spřátelené společnosti z aliance Skyteam.

Na pařížském letišti jako v pražském metru

Za této situace jsem se ocitl na terminálu 2D pařížského letiště Charles de Gaulle a vmísil jsem se do zmatečného mraveniště volně se mísících přilétajících, odlétajících a přestupujích pasažérů.

Nevím, zda jsou někde terminály ještě výrazně horší, ale každopádně jsem se tentokrát cítil jako v metru na stanici Muzeum. S časovou rezervou a obavou, aby můj ČSA let nedorazil do Prahy po půlnoci, jsem se po chaotickém pobíhání mezi terminály úspěšně vmáčkl do seznamu pasažérů dřívějšího spoje Air France.

Jelikož bylo letadlo téměř plné, zbyla na mne bohužel jen business class. Autobus svážející pasažéry do letadla na druhém konci obřího letiště postál tři čtvrtě hodiny v lijáku na kraji letištní plochy, nakonec však vše dobře dopadlo a dřívější let mne přivezl na Ruzyň dokonce o celých šest minut dříve, než ten poslední, záhadně nezpožděný.

Čisté svědomí nestačí

Většina z čtenářů-pasažérů popolétávajích po Evropě či po světě si již zvykla na rentgenování opasků, pečlivé šacování a občasnou kontrolu podrážek u bot.

Na evropských letištích se bezpečnostní kontrola, dříve umístěná u jednotlivých odletových stání, sdružila do jediné skupiny rentgenů a bezpečnostích turniketů, stále obsypaných frontami lidí a více či méně ochotných pracovníků bezpečnostní služby.

Na každém takovém místě visí přehledná tabulka, co se nesmí vozit v osobním zavazadle: tekutiny, pasty, gely apod. K této důkladné kontrole jsem na pařížském letišti přistoupil se zavazadlem s balíčkem několika sýrů-suvenýrů a čistým svědomím.

Jak je camembert měkký?

Detektor sýrů byl však ostražitý a pracovník osobní kontroly s indickým přízvukem mne vyzval, ať své osobní zavazadlo předložím k zevrubné prohlídce. V chlapíkovi se zřejmě probudilo jakési hluboko skrývané protiteroristické Já a na sýry se díval chvíli jako na plastickou trhavinu, chvíli jako na čtvrtkilové balíčky kokainu.

V té chvíli jsem se se svým nákupem na snídani pomalu loučil. Sýry byly rozdělené do dvou kategorií. Bohužel do té povolené patřil pouze ementál. Strouhaný ementál, roquefort a tři báječné čtvrtkilové camemberty v ceně sedlčanského Pepy spadaly do kategorie krém (čti: semtex).

Nepřál bych vám anglickou konverzaci s frankofonním Indem o tom, zda je strouhaný ementál tekutý nebo pevný a zda se dá tuhý rokfór mazat na chleba nebo ne, a zda je tvrdý jen obal nebo také sýr uvnitř.

Kdo povečeřel můj sýr?

Hlavou mi přitom probleskla zkušenost, kdy jsem několikrát na lince v Indonésii úspěšně provážel kapesní nůž.

Pařížští hledači sýrů, zbraní a výbušnin zřejmě nechtěli úplně ztratit tvář a přijít o mojí přízeň. Jsem asi důležitý zákazník :-) Kolemjdoucí šéf horlivého pracovníka v rychlosti ukázal na roquefort a strouhaný ementál a řekl: "Oukej."

Další diskuse o camembertu už neměla význam. Kompromis byl uzavřen. Tři čtvrtě kila sýra-semtexu měli pařížští bodyguardi zřejmě k večeři.

Na závěr zbývá otázka: jaké zkušenosti máte s cestováním leteckou hromadnou dopravou vy?