Moje cesta do ztracena

Spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka napsal knihu, ve které si ho můžete snadno ztotožnit s vypravěčem. Manželům a otcům se může dokonce stát, že si do vypravěče a zároveň hlavní postavy románu promítnou sami sebe.

Vopěnka píše o dlouhé prázdninové cestě do Alp a potom dál k moři do Řecka. Na cestu si trochu jako rukojmí, trochu jako spolucestujícího bere syna Benjamina.

Kovanému čtenáři Horydoly mohou přijít k smíchu jeho historky o dobrodružném výstupu k alpskému plesu (zřejmě se jedná krátký výšlap kousek od vesnice), strachu z přepadení ve stanu (na odpočívadle u dálnice zastavila další dvě auta), obav z dělnického prostředí (všude kam přijede) a mnoha dalších naivností.

Věrně však popisují pocity a chování střední vrstvy, která si namlouvá, že se dostala kvůli troše vydělaných peněz o něco výš v sociálním žebříčku, odpoutala se od běžného života a nedokáže si užít cestování jinak, než po turistických destinacích, hotelích a restauracích.

Začtěte se do knihy a užijte si pohled na turistický průmysl z jiného úhlu, než jak se obvykle díváte vy. Užijete si ho o to víc, že Vopenka je výborný stylista. 

Příběh, na jehož pozadí se všechno odehrává, není až tak zajímavý. Když zemřela manželka a matka, otec se synem se vydali na dlouhé putování. Sedli do drahého auta a objížděli hotely po Evropě.

Otec se snažil si ujasnit budoucnost, syn si užíval výletů a koupání. Nakonec se otec ztratil někde v rumunských horách, ale vše dobře dopadlo a oba se zase našli. I po několika měsících strávených na cestě zřejmě otec nedospěl k žádnému výsledku a syn začal znovu chodit do školy.

V knize se nedočtete o přírodních krásách ani sportovních výkonech, ale za to se dozvíte něco o bordelech, onanii a myšlení středostavovského měšťáka.

Praha, Mladá fronta 2005. Orientační cena 170 Kč.