Na Sněžku po Vánocích

Na Honzův pochod ke Sněžce jsme plynule navázali.

Brzká vstávání nikomu normálnímu snad nedělají dobře, ale už v sedm hodin ráno sedí valná většina účastníků v autobuse z Hradce Králové do Špindlerova Mlýna.

Ze Špindlu do kopce

Každý rok je výstupu trochu jiný, ale hlavní cíl cesty zůstává zachován – Sněžka. Poslední cesta nabrala ze Špindlu směr parkoviště pod lanovkou na Medvědin. Pokračuje se dále a po zelené turistické značce jsme vystoupali na Špindlerovu boudu.

Výstup s převýšením čtyř stovek metrů nás pěkně zahřál. Svítí krásně sluníčko. Jdeme dál polskou stranou po červené značce cestou Česko-polského přátelství až k polské chatě pod Sněžkou.

Zábava na řetězech

Sněhu není mnoho ani na vrcholech, ale ušlapaný led na kamenité cestě je pěkně kluzký. Při stoupání je třeba se občas přidržet řetězů natažených podél cesty. K vidění jsou zajímavé pohybové kreace turistů. Naštěstí bez zdravotních následků.

Inverzní počasí nám přeje. Zatímco ráno mlha končila kousek před Vrchlabím, na horách je krásná viditelnost. Vrchol je přelidněný. Jsme rádi, že chytáme volné stoly v polské chatě.

Cpeme se. Každý se snaží zbavit přebytečné zátěže. Řízků, sladkých buchet a cukroví. Pokračujeme na Pomezní Boudy. Odtud nám jede autobus zpět.

Romantický západ slunce

Nepatrná část účastníků se musí vrátit zpět do Špindlerova Mlýna. Přesněji řečeno, jsem to jen já. Nechal jsem tam auto. Cesta při západu slunce je okořeněna jedním rychlým Budweiserem na Luční boudě.

Ještě že není zima a dá se využít pro rychlý návrat Stará Bucharova cesta. Při táhlém závěrečném sestupu do Špindlu z kopce Krakonoš na Kozích hřbetech to dost klouže. Namrzlé kameny by se bezpečně zvládly s hůlkami. Bohužel ty mám v teple domova.

Krásná panoramata jsou uzavřena. Padá tma. Ve Svatém Petru už svítí pouliční lampy a po páté hodině stojím na parkovišti pod Hromovkou. Teď se jen převléci a utahaný odřídit ještě dvě hodiny domů.

Ahoj za rok, Honzo!