Vesničané český tým Surya příjemně překvapili. Sami začali s taháním topolových klád po zamrzlé řece nahoru do Kargyaku.
Dali tak jasný signál, že jejich zájem o vybudování školy trvá a že jsou připraveni přiložit ruku k dílu. "Museli jsme zjistit rozměry klád a jejich kvalitu. Na podzim je totiž nakoupili sami vesničané. Přesné údaje o stavebním dřevě nám dovolí upřesnit plány stavby," vysvětluje vedoucí týmu Surya Jan Tilinger.
"Kvalita klád je ale různá. A taky jsme místním museli vysvětlit, že prostě nemůžou velké kusy přeříznout v půli, aby se jim líp táhly." Na stavbu jsou totiž potřeba klády dlouhé i šest metrů.
Tým Surya také velmi zajímalo, zda se vesničané zodpovědně starají o skleník, který jim zde pomohli postavit minulé léto. "Funguje to báječně," pochvaluje si Jaroslav Pecháček.
Kargyackým se od října do února podařily již tři sklizně. Pěstují špenát, koriandr, ředkvičky. Vesnice má čerstvou zeleninu uprostřed zimního Himálaje! "Ženy se o všechno opravdu pečlivě starají. Povídá si o tom celé údolí a i jiné vesnice by takový skleník chtěly."
Ve skleníku byl umístěn datalogger, který od léta zaznamenával teplotu a vlhkost uvnitř i venku. "Jsou to cenná data. Dosud tu nebyla provedena žádná měření, a tak jediné informace, které jsme měli, bylo vyprávění babičky Stendzin, že dřív si oblíkala jačí kožich už v září a teď až v říjnu," vypráví Jan Tilinger. Tým nyní datalogger umístil také do jednoho klasického stavení.
Dalším úkolem výpravy bylo zjistit počet dětí se zájmem o výuku. Tým sepsal s okolními vesnicemi Memorandum of Understanding, neboť školu nakonec nebudou navštěvovat jen kargyacké děti, ale drobotina z celé horní části údolí Lung-nak.
Zájem je veliký. "Mnozí rodiče z okolních osad souhlasili, že přijdou pomoci se stavbou budovy. V nejbližší vsi Schi dokonce nabídli stejnou spolupráci jako sami Kargyačtí, to znamená, že každý na stavbě odpracuje určitý počet dní," libuje si Jan Tilinger.
Zájem vesničanů o otevření školy trvá. Příchod týmu po zamrzlé řece (tzv. čhadar) místní oslavili vybraným jídlem i pitím - pokud se tak dají nazvat zásoby, které ještě vesnici zbývají teď na konci zimy. "Jsou na sebe moc pyšní, že dokázali udržet ten skleník, a vážili si toho, že jsme se k nim vydali tak namáhavou cestou," popisuje Jaroslav Pecháček.
"Samotný čhadar byl strašně náročný," přiznávají oba muži. Zimní Himálaj je zážitek sám o sobě. "Na místě jsme si uvědomili, jakou cenu zlata pro nás má všechno to profi vybavení od sponzorů. Místní tam sice pobíhají ve vlněných kabátech a obyčejných botách, ale my byli opravdu rádi za péřové bundy, fleece mikiny a speciální kalhoty i za spodní vrstvy," líčí situaci Jan Tilinger.
Během několikadenních putování po zamrzlé řece muži přespávali v okolních jeskyních, kde teplota běžně klesala pod –25 °C. "Vybavení do hor je komplikovaná věc," vysvětluje Jaroslav Pecháček. "Potřebovali jsme lodní pytle, abychom zachránili spacáky před navlhnutím, kdybychom se náhodou propadli do vody, nesmeky, které jsme si pásky přidělali na boty, aby nám to tolik neklouzalo po ledě, taky lopaty a sondy pro případ zasypání lavinou. Podcenit nelze ani intenzitu sluníčka, museli jsme mít krém proti spáleninám, kvalitní sluneční brýle a do zimy nejen čepice, ale i kukly."
Od horolezce Martina Minaříka měl tým zapůjčený satelitní telefon.
Po návratu do Česka má celý tým Surya plné ruce práce. Na stavbu školy je ještě potřeba získat finanční prostředky. 20. března proto proběhlo benefiční představení v pražském A Studiu Rubín. Na počátek dubna je připravena vernisáž barevných fotografií z oblasti v pražské kavárně 3+1, v květnu poběží přednášky s promítáním v Cross Clubu.
Na základě získaných dat o klimatu a stavebním dříví je teď potřeba dokončit stavební plány a zorganizovat tým dobrovolníků, který v květnu do Kargyaku vyrazí. Brzy začnou v Himálaji tát ledy a vesničané se pustí do kopání základů.
