Poláci jezdí na historických saních rohačkách od Pomezních bud do Kowar. Češi o tom přiravili v infocentru na Pomezkách výstavu.
Sedm kilometrů dolů
První turistický sjezd pro zábavu vedl už roku 1815 po stejné trase jako dnes. Sedmikilometrová trať startovala na Grenzbaude (dnes sedlo Przelecz Okraj - Pomezní boudy) a končila u zájezdního hostinci Pod Zlota Gwiazda (Zlatá hvězda) v Kowarech.
Masový rozvoj turistiky přinesla železnice spojující od roku 1866 Krkonoše z Berlínem a Vratislaví. Skomírající textilky a sklárny a také chudičké budní hospodářství dostaly nový impuls a jejich zaměstnanci se přeorientovávali na německou turistikou klientelu.
Největší zimní atrakcí byly právě rohačky a v létě se chodilo na Schneekoppe (Sněžku).
Světové války byly pro saně pohromou
V roce 1896 byly pro turisty nachystány tři tisícovky rohaček a stejný počet tažných koní. Vzniklo sdružení vozků regulující jízdné. Byly zřízeny nové hraniční přechody a celnice.
Jezdilo se z mnoha sedel i vrcholů na sever i jih včetně Obří boudy a Špindlerovky.
Během 1. světové války došlo k hospodářskému útlumu a tím také ke snížení turistického ruchu a potažmo i jízd na rohačkách. 2. světová válka byla pro tento druh zábavy pohromou. Německé území bylo zabráno Polskem, byli vyměněni skoro všichni obyvatelé a sáňkování bylo prohlášeno za buržoazní sport.
Zábava na sáňkách se pomalu vrací
Teprve posledních pár let dává naději saním na přežití. Poláci pořádají každou druhou sobotu v březnu mezinárodní sjezdy na historických rohačkách do Kowar. Češi provozují dvě komerční tratě na moderních saních z Černé hory do Jánských Lázní (Zvonková cesta) a ze Špindlerovky do Špindlu (tradiční svážnice pro dřevo).
Rohačky dostaly svůj název podle silně prohnutých sanic, jejichž přední části připomínají rohy. Sloužily obyvatelům pastýřských bud v horských oblastech ke svážení sena, dřeva a stavebního materiálu z obtížně přístupných míst.
Zvětšit mapu